5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Tělo jiného muže

Tělo jiného muže

Autor: Jaro Viňarský | Datum: 6.1.2010 | Vydání: 1/2010

Nikdy jsem se jako gay vědomě nezamýšlel nad tím, nakolik se mé tělo a má tělesnost liší od mužů v mém okolí. Nemluvím o sexualitě, ale o běžných fyzických projevech, jako je gestikulace, chůze, běh, držení těla, uchopení sklenice, podání ruky, prohrábnutí si vlasů rukama, překřížení nohou při sezení na židli. Snad jen – nepřitahují mě extrémně zženštilí muži.

Pokud jsem si uvědomoval nějakou jinakost, byly to markantní rozdíly v mém mentálním a citovém nastavení na konzervativismus ženskomužského vzorce. Poznání sebe sama bylo v mých šestnácti letech nevysvětlitelně pokořující – nechci být takovým mužem, o jakém mi říkají, že bych měl být. Dostal jsem se do konfrontace s mužským prostředím, v němž jsem vyrůstal, a s obrazem muže, který byl jasně, heterosexuálně definovaný.

Stojím před zrcadlem a snažím se vystopovat, jak se to projevuje na mém těle, jak se hýbu. Nepozoruji nic zvláštního. Snad jen, že se rád pozoruji v zrcadle, rád se dotýkám vlastního těla. Pozoruji jistou jemnost projevující se zejména v pohybech rukou. Ruce, které se rády dotýkají. Ruce jiného muže, jejichž jemnost má moc mě chránit. Takový „jiný“ muž je v každém chlapovi, je to muž obohacený o ženský aspekt. Můžeme ho nazvat celým mužem.

Lidé u gayů nejvíce vnímají přeexponovanou jemnost, ladnost, tak příznačnou pro ženy. Výrazný pohyb v bocích, detailní používání prstů, ohnuté zápěstí, našpulené rty. Bylo by však chybou domnívat se, že gay = zšenštilost, na níž se navíc pohlíží jako na cosi zábavného a zvráceného. Představte si, že kolem vás denně projde několik gayů, u nichž byste podobné rysy vůbec nenašli. Dokonce byste byli při zjištění, že jde o homosexuála, pořádně zaskočení.

Vzpoura proti chlapáctví

Když se muž začne ladně pohybovat, napodobovat ženské pohyby a k tomu přidá poněkud podivnou dávku teatrálnosti, výsledkem bude afektovaný muž, určitě gay. Záměrně neříkám zženštilý. Mně osobně u mužů jemnost nevadí. Právě naopak, mnohem víc mě přitahuje, pokud svou mužnost okoření dávkou jemnosti, něhy a citu. O to víc, jde-li o heterosexuálního muže. Vidět například muže plakat, je pro mě pastvou pro oči.

Odkud je ale ten extrém v tělesném projevu afektovaného muže? Domnívám se, že může jít o nevědomou revoltu vůči obrazu chlapa, kterého se nic nedotkne, který je neustále odvážný, umí se správně rozhodnout, je neoblomný, silný, zejména fyzicky – revolta proti muži jako nositeli všech atributů moci a síly, k němuž by nic jemného nepasovalo. Obraz výsostně patriarchální. Pokud se jakékoli projevy jemných chlapců tlumí už v zárodku, přerostou právě do afektované formy, jež překračuje hranice přirozenosti a působí nepřitažlivě. Proti zjemnělému homosexuálnímu muži máme protipól tvrdou lesbickou ženu, která naopak tlumí vše, co ženu činí ženou.

Žijeme v době, v níž vedle osvobozujících se homosexuálů vyrůstá metrosexuál – muž, jemuž není cizí pečovat o své tělo. Pánská kosmetika není ničím nepřirozeným, stejně jako žena v kalhotách a v košili s kravatou. Móda unisexu přeci stírá odlišnosti mezi pohlavími. Už i heterosexuální muž, který se na tanečním parketu umí hýbat v bocích, je sexy a v očích žen má šanci zabodovat. Nepotvrzuje tento příklad tak trochu předpoklad, že zatímco se společnost v mnoha zemích trápí s akceptováním homosexuality, právě její výskyt nám pomáhá pochopit a odhalit víc z toho, kým je muž a žena jako člověk?

Drsňák

Dalším typem gaye je opak afektovaného muže, muž, který se snaží o zdůraznění mužnosti do té míry, že se projevuje ještě drsněji než „klasický“ chlap. Já stojím někde uprostřed mezi afektovaným a tvrdým mužem. Období před mým coming-outem bylo časem, kdy jen málokdo z okolí tušil, jak to se mnou je. V období „po“ si i já občas odskočím do afektovaných projevů, zvlášť v rámci zábavy a karikatury sebe samého.

Nechci to příliš rozebírat, ale v oblasti navýsost fyzické, ve sféře sexu, je u homosexuálů největší sklon k masochistickým sexuálním projevům. Moje hypotéza zní: Vystupujeme sice ze stínu, ale společenský tlak je ještě tak silný, že v intimních chvílích saháme po hraném násilí. V oblasti sexu si dokazujeme, že jsme muži až až.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace