5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Tma je měkká jako matčina náruč

Tma je měkká jako matčina náruč

Autor: Připravily Daniela Kramulová, Lucie Hrdličková | Datum: 6.5.2009 | Vydání: 5/2009

Psychoterapeut Andrew Urbiš se působením tmy na psychiku zabývá více než 10 let. Po několika kratších pobytech ve tmě v březnu absolvoval průběžně klinicky ověřovaný desetidenní pobyt v temném protiatomovém krytu. Podělil se s námi o své bezprostřední dojmy i úvahy o možnostech širšího terapeutického využití tmy.

Jak jste se na pobyt ve tmě připravoval?

   Před experimentem jsem se snažil získat dostatek poznatků. Proto jsem dlouho před akcí konzultoval osobní zkušenosti se svými kolegy, kteří absolvovali terapii tmou u doktora Kalweita, jehož prací si velmi vážím. Před dvěma léty jsem strávil tři dny v jedné pevnosti na Opavsku. Jednalo se tenkrát o totální senzorickou a sociální deprivaci. V rámci přípravy na experiment jsem loňské Vánoce strávil na Sahaře, kde jsem prožil řadu nádherných nocí v naprostém osamění.

Proč jste si pro uvěznění ve tmě vybral právě protiatomový kryt a ne třeba srub na venkově?

   Kryt, který mi nabídla společnost DIAMO, poskytuje naprostý komfort s veškerým sociálním zařízením a naprosto odpovídal mým požadavkům. Ve venkovních objektech nelze zcela eliminovat zvuky z vnějšího prostředí. Vzhledem k použité metodě senzorické deprivace jsem pociťoval potřebu je naprosto eliminovat.

Používal jste během svého pobytu v krytu řízené meditační a relaxační techniky? Cvičil jste?

   Vzhledem k tomu, že můj experiment byl zaměřen výhradně na senzorickou deprivaci s využitím tmy jako terapeutického media, nepoužíval jsem žádné meditační techniky. V mírném napětí jsem očekával, co bude následovat. Ostatně se domnívám, že většina široké i odborné veřejnosti má velmi zkreslené představy, co je meditace. Po celou dobu pobytu jsem prováděl dechová cvičení s důrazem na abdominální - břišní dýchání. Cvičil jsem energetická cvičeni Tao-jin, která jsem se naučil při svém po studijním pobytu v Číně, a měl jsem k dispozici cvičební stroj Orbitrek, který jsem pravidelně využíval. Kromě toho jsem chodil po chodbách krytu a zejména po schodišti. Je velmi zajímavé, že když jsem šlapal po schodech nahoru, měl jsem pozitivní pocity, a když jsem sestupoval dolů velmi negativní.

Vnímal jste, zda je ráno či noc? Z hlediska biologického rytmu je kladen důraz na synchronizaci našich vnitřních hodin s 24hodinovým cyklem, ke které přispívá střídání dne a noci, světla a tmy. Jak podle vaší zkušenosti fungují vnitřní hodiny za stálé tmy?

   Přibližně jsem odhadoval denní doby s rozptylem asi 4 až 5 hodin. Postupem doby jsem se dostával do stadia zvláštního způsobu vnímání, kdy jsem nebyl schopen přesně rozeznat, kdy spím anebo bdím. Na základě spolupráce s Fakultní nemocnicí v Ostravě jsem měl po celou dobu pobytu upevněn na levé paži snímač Aktigraf, který zaznamenával můj biologický rytmus. Jeho záznam, v jednoduchém grafu, vidíte na obrázku. Při jeho jednoduché interpretaci se zdá, že se postupně snižovala aktivita. Asi 80 procent stráveného času jsem prospal anebo strávil v absolutním klidu. Kromě toho jsem měl provázek, na kterém jsem si dělal každý den uzly. Po ukončení desetidenního pobytu jsme napočítali osm uzlů.

Zdály se vám sny? Byly barevné?

   Ano, měl jsem výrazně větší výskyt snů než obvykle a řada z nich byla barevná. Velmi zajímavé bylo prolínání snů a reality. Například se mi zdálo, že bourám starý komín a umazal jsem si ruce od sazí. Při probuzení jsem měl ruce na bílém tričku, ve kterém jsem spal. Hned mne napadlo, že musím triko vyměnit, protože jsem si ho umazal od sazí.

Co se dělo, když jste ve tmě nechal plynout tok myšlenek? Jaké procesy se ve vás odehrávaly? Musel jste bojovat s nějakými pocity?

   Myšlenky a pocity se postupně, s délkou pobytu, měnily. Zpočátku se mi vybavovaly osoby z minulosti, na které jsem dávno zapomněl. Měl jsem silnou potřebu je navštívit a promluvit si s nimi. Zjistit, jak žijí a co dělají. Vypadalo to jako pokus o nějakou formu rekapitulace. Projevovala se mi řada zážitků z útlého dětství, zhruba od tří let. Velmi zajímavé bylo, že jsem je vnímal očima dítěte v tehdejší době. Podařilo se mi takto vyjasnit si a zpracovat některé vztahové problémy k blízkým osobám. Kromě toho se mi vyplavovaly některé prožitky, jako například rozhlasová hra z roku 1955-6, kdy jsem si vybavil nejen název a role, ale i dialogy, které jsem pak citoval svému „opatrovníkovi“. 
   Ve čtvrtém dni se objevily nepříjemné pocity, které kulminovaly v průběhu pátého dne. Cítil jsem silné vnitřní napětí, jako přetopený kotel. Měl jsem pocit, že mne bolí všechny kosti, zejména hrudní koš. Potom následoval hluboký spánek a vše se změnilo. Šestý až devátý den již následovaly pouze pozitivní pocity. Na začátku jsem v duchu počítal dny, které jsou přede mnou, a tato doba se mi zdála velmi dlouhá. Po krizi pátého dne se mi přestávalo líbit, že experiment se chýlí ke konci. Byl jsem naprosto vyrovnaný a v podstatě jsem se začal obávat konce experimentu. V úplném závěru celé akce jsem se snažil přesvědčit spolupracovníky, abychom experiment prodloužili. Poslední den jsem prožíval určitou formu úzkosti z návratu zpět. Jistě k tomu přispívala skutečnost, že mne očekávala náročná tisková konference a já měl obavy, abych vše bez problému zvládnul, neboť jsem si uvědomoval určitý energetický deficit.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace