5000
Kurz jako dárek Ročník 2014 Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Tvůrčí psaní slouží jako psychoterapie

Tvůrčí psaní slouží jako psychoterapie

Autor: Eva Hauserová | Datum: 1.2.2012 | Vydání: 2/2012

Terapie poezií a literaturou vůbec sahá až do starověku. Papír nebo počítač je mnohdy lepší „vrba“ než kamarád, protože vám neskáče do řeči a nemusíte mu pracně vysvětlovat věci, které pochopil špatně, takže zvláště pro introvertní povahy je psaní naprosto ideální ventil.

Tvůrčí psaní slouží jako psychoterapie

Zavedení autoři i čistě amatérští psavci deníčků se shodnou, že sám proces tvůrčího psaní působí na psychiku mimořádně blahodárným způsobem. Můžete si tak vylít duši, udělat si přehled svých problémů a lépe se v nich zorientovat. Psaním si uspořádáváte svůj vnitřní svět a pak „zevnitř ven“ i svět vnější. Navíc lze psaní využít místo onoho pověstného bušení do polštářů představujících nesnesitelného šéfa, tchyni nebo partnera. Stačí, když vytvoříte postavičku nápadně podobnou někomu, kdo vás trápí, jakousi karikaturu, a na jejích osudech se jaksepatří vyřádíte.

Poznatek, že poezie může působit na duši léčivě a napomáhat osobnímu růstu, je starý jako lidstvo samo. Šamani a čarodějové odedávna využívali při obřadech rytmické říkanky či zaříkávání, jimiž se snažili zajistit zdraví a prosperitu kmene nebo jednotlivce. Tato terapie byla dokonce pojímána zcela doslovně: ve 4. tisíciletí před Kristem ve starověkém Egyptě postupovali lékaři tak, že napsali magickou formuli na papyrus a rozpustili jej, aby ji pacient mohl pozřít a tím se vyléčit.

Poetoterapie a biblioterapie

Tyto dva typy terapie uměním jsou méně známé a méně rozšířené než arteterapie pomocí výtvarných aktivit, muzikoterapie nebo dramaterapie, přesto mají velice dlouhou tradici. Prvním historicky prokázaným poetoterapeutem byl římský lékař Soranus v 1. století n. l., který doporučoval manickým pacientům návštěvy tragédií a pacientům s depresí naopak komedie.

Termín biblioterapie byl poprvé použit až v roce 1916. Jde o léčbu četbou, kdy pacienti mohou diskutovat o přečtených příbězích, vžívat se do jednotlivých postav a podobně. O několik desetiletí později, v uvolněném období 60. a 70. let dvacátého století, došlo současně s rozvojem skupinové psychoterapie i k rozkvětu poetoterapie: ve skupinové práci se začaly využívat metafory, představivost, rytmus a podobně. Význam poezie pro poznávání hlubin lidské psychiky docenil i Sigmund Freud, který se prý vyjádřil, že podvědomí neobjevil on, ale básníci.

Tvůrčí psaní prózy, deníků, memoárů a podobně zůstávalo vždy víceméně omezeno na oblast soukromí, na ryze individuální psychoterapii příslušného autora. Kdo to zažil na vlastní kůži, chápe proč.

Jak proces „přetavování reality“ probíhá

Nejde mi z hlavy ta nešťastná dovolená s kamarádkou. Teď už s bývalou kamarádkou. Ano, přiznávám, měla jsem dva tři cholerické záchvaty – podobné scénám z italských filmů, kdy si někdo rve vlasy, vyskakuje a rozhazuje rukama – vyvolané její nechápavostí, pomalými reakcemi a zmatkářstvím. „Ježíšmarjá, jak jsi mohla zabočit špatně, když jsem ti jasně říkala, kam máš jet?“ – Načež jsem se jí za své chování omluvila. Jenomže kamarádka se hluboce urazila a usoudila, že ji schválně srážím, že jí s gustem dávám najevo, jak je tupá a méněcenná, a začala se bránit po svém: naježeně mi vyčítala, jak jí dávám sežrat, že jsem bystřejší, že umím líp anglicky, že si vím ve světě líp rady. Pro dobrou míru mě ještě obvinila, že ji celou dobu opovržlivě pozoruju a schválně na ní hledám chyby. Vytočila mě. Vyčetla jsem jí, že evidentně trpí paranoiou, když si myslí, že trávím dovolenou pasením po jejích prohřešcích a selháních; netušila jsem, že má tak temnou, podezíravou duši. Výsledek: zkažená dovolená, konec přátelství, a v duši mi hlodá cosi jako výčitky – ale copak jsem mohla jednat jinak? ptám se sama sebe pořád dokola.

Už tohle stručné sepsání celého problému mi psychicky pomohlo. Ujasnila jsem si, jak se věci z mého pohledu mají, a mohu přemýšlet, jak se podobným situacím do budoucna vyhnout: snažit se ovládat svůj temperament? – Ne, to nepůjde. Nebo si pečlivěji vybírat přátele? – Ano, to je ono.

Ještě lepší ale bude, když tento konflikt využiju v příběhu, který mám právě rozepsaný. Jde o dvě kamarádky, které se znávaly v mládí, teď se sejdou znovu a jejich popíjení a klábosení se neplánovaně protáhne až do rána: během noci vyjdou najevo strašné věci, které o sobě nevěděly. Jak velice se mi budou hodit mé zážitky z dovolené! A jak terapeutické bude, když si „odžiju“ všechny psychické stavy, kterými bude procházet jedna z postav příběhu!

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Test: Sova nebo skřivan? Škola komunikace