5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Učitel bez expertního kabátu

Učitel bez expertního kabátu

Autor: Barbara Čechová | Datum: 15.3.2006 | Vydání: 3/2006

České školství čeká reforma, jež má být údajně největším zlomem od dob Marie Terezie. Žákům by měla jednoznačně pomoci, otázkou je, jak se s ní vypořádají učitelé.

V šedesátých letech minulého století proběhl ve dánských školách průzkum na téma: Co se děti ve škole vlastně naučí? Co jim ze základní školy zůstane do dospělosti? Ukázalo se, že z učiva si po několika letech nepamatují téměřnic, po osmi letech ve školních lavicích je jim však vlastní respekt k autoritám, loajalita a pravidlo, že dospělí mají vždycky pravdu. Místní odborníci odsoudili zakotvenost školství v memorování, frontální výuce (tedy výucespočívající na výkladu učitele, neumožňující individuální tempo) a autoritativních učitelích. Po chvíli analýz a plánování se začalo reformovat postupně téměř v celé západní Evropě. Nyní doletěla reformační vlna do Českérepubliky, kde se školství potýká s podobnými problémy jako před půl stoletím v Dánsku. Od školního roku 2007/2008 by měl vejít v platnost nový školský zákon. Reforma, kterou přináší, je velkou výzvou našim učitelským sborům.

Neučte učivo, ale žáky

Podle nového školského zákona bude obsah učiva podléhat takzvaným rámcovým vzdělávacím programům, jež vymezují cíle školství na celostátní úrovni. Konkrétní náplň učiva však bude na jednotlivých školách: Každá si může podlesvých priorit, potřeb žáků a obce vytvořit vlastní vzdělávací program. To školám poskytne velkou příležitost realizovat představy o podobě základního vzdělávání. Učitelé jsou nově přizváni k tvorbě obsahu výuky (v rámci svéškoly) a mají příležitost se aktivně podílet na promýšlení a formulaci vlastních vzdělávacích cílů. Zvýšená odpovědnost, nezávislost a větší požadavky na kreativitu a celkové pedagogické schopnosti by měly vést k navráceníztracené prestiže učitelskému povolání a přispět k profesnímu růstu učitelů.

Reforma však do postavení učitele zasahuje ještě jiným způsobem. Před vyučujícími stojí úkoly související, v důsledku však mnohem těžší: Spolu s reformou by měli změnit i svůj postoj vůči žákům, začít více spolupracovatmezi sebou a změnit vyučovací metodu. Podstata nového kurikula totiž spočívá v odklonu od naší staré dobré rakousko-uherské školy postavené na memorování, ke škole zaměřené na dovednosti žáka, takzvané klíčové kompetence.Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání učitelům říká, že nemají učit učivo, ale žáky - učivo je jen prostředkem pro dosahování klíčových kompetencí, jež jsou cílem. Důvodem je dlouhodobě zřejmá neefektivnostfrontální výuky a nevyužitelnost memorovaných poznatků. Aby se děti připravily na evropský trh práce, musejí se naučit komunikovat, spolupracovat, řešit problémy, být vnímavé ke svému okolí. To se dosud v současné české školeneučí. Jinými slovy: Jak reforma na jedné straně roli učitele posiluje, na druhé mu ubírá dosud automatickou prestiž spojenou s expertním kabátem.

Současní pedagogové předávají žákům své znalosti, standardní a"správné"postupy řešení problémů. Jejich praktická aplikace zpočátku vede k lepším výkonům jejich svěřenců. Potlačeny však jsou individuálnípreference a jedinečné vlastnosti žáků. Tento přístup je pro učitele svým způsobem jednodušší, neboť udržuje závislost žáků na učiteli jako odborníkovi, což posiluje jeho ego a vytváří iluzi moci. Žáci mohou o učiteli jakkolipochybovat, ale jakmile má připravené odpovědi na jejich otázky a odpřednáší výklad, který se oni musejí naučit, zůstává mu neotřesitelná a nezpochybnitelná expertní autorita. Po reformě se však situace obrátí: od důrazu navýuku se přejde k důrazu na učení se. Cílem vzdělávacího procesu nebude v první řade předávání znalostí, ale trénink klíčových kompetencí. Při předávání znalostí by tedy učitelé po reformě neměli být modelem toho, kdo všechnozná, ale toho, kdo umí s žákem co nejlépe pracovat. Reforma tak v podstatě nutí učitele, aby byli více pedagogy než odborníky na své předměty.

Boj o novou autoritu

Autoritu učitele můžeme rozložit do dvou složek: Jednak je to autorita vycházející z pedagogovy osobnosti, čerpající z jeho charismatu, sociálních dovedností, z jeho vztahu se žáky - a pak je to autorita formální, vyplývající zestatutu učitele. Podobně tak nový školský zákon rozlišuje kompetence učitele na osobní a profesní. S reformou bude omezována formální autorita pedagogů. Jaký to bude mít dopad na učitele? Jejich osobnosti budou méně chráněnysystémem a budou se muset více spoléhat na svou prezentaci, svou schopnost s žáky komunikovat a zaujmout je. Učitelé budou jistě mnohokrát čelit frustraci z toho, že neumějí žákům odpovědět na jejich otázky, že nedávají příméodpovědi a jen konzultují. Jak této frustraci čelit? Nejjednodušším návratem do bezpečného světa bude totiž právě návrat do role předešlé. Mnozí se do ní jistě budou ještě po několik let vracet a někteří z ní možná ani nevyjdou.

Pomoci jim mohou zkušenosti kolegů ze zahraničí: Podobným obratem jako naši učitelé totiž v průběhu posledních deseti let prošli pedagogové v mnoha zemích západní Evropy. Ve Velké Británii se posun dokumentuje v přeměněslova teacher na consultant a samotné slovo teaching ze škol mizí. Ve skandinávských zemích, například v Dánsku, dochází v roli učitele k ještě většímu posunu. Díky projektovému vyučování, učení se v mezipředmětových skupinácha týmové kooperaci došlo téměř k odstranění výuky typu jeden učitel jedna třída. Ve třídě je často najednou několik pedagogů, pracujících s různými skupinami žáků. Tím je klasická autorita učitele nabourána přítomností dalšího dospělého.

Podobnou evoluci jako dnes učitelé, avšak o pár let dříve, zaznamenali též koučové ve sportu (následně se koučování a nedirektivní role konzultantů rozšířily i do jiných společenských oblastí). V koučování můžeme vidětparalelu s novou rolí učitele. Koučování totiž neučí, ale pomáhá učit se. Stejně jako nový styl výuky na školách je koučování protipólem přikazování a kontroly. Neznamená to však, že učitelé mají žáky"hodit do vody"a čekat, že se naučí plavat - to by nejspíš pracně objevovali něco, co už dávno vynalezl někdo jiný. Role kouče spočívá v tom, že žáka směruje a dává pozor, aby postupy, které používá, byly efektivní, aby si osvojil vhodné návyky.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace