5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Umíme prožívat štěstí?

Umíme prožívat štěstí?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 30.11.2011 | Vydání: 12/2011

V žádném vánočním přání obvykle nechybí štěstí. Jenže co vlastně je? Ten úžasný pocit, když zjistím, že osoba, kterou miluji, mé city opětuje? Když pod stromečkem najdu to, po čem opravdu toužím? A co dny, kdy žádná opojná extáze nepřichází, ty jsou taky štastné? Jak štěstí prožít a jak mu jít naproti, to jsou otázky, jimiž se současná psychologie vážně zabývá.

Umíme prožívat štěstí?

Štěstí. Co je štěstí? Muška jenom zlatá. Zlidovělá replika z pamětnického filmu Škola základ života do značné míry vystihuje většinový názor na štěstí jako na něco vzácného, přicházejícího zvenčí. Zlatá muška si zdánlivě bezcílně poletuje, a když se jí zlíbí, sedne někomu na rameno a obdaří ho větší či menší porcí štěstí. Člověk je ve vztahu ke štěstí v pasivní pozici – čeká, budou-li okolnosti příznivé. Pokud ano, vyhraje v loterii nebo aspoň najde na chodníku stovku, po dlouhých měsících samoty konečně potká ženu či muže svých snů…

Podle psychologa, psychoterapeuta a kouče Radvana Bahbouha může náš pohled trochu komplikovat skutečnost, že v češtině označujeme jako štěstí to, čemu Angličané říkají luck, i tomu, co označují jako happiness. Máme-li štěstí ve smyslu luck, máme prostě kliku. Přihodí se nám neočekávaně něco příjemného, způsobí nám to radost, možná i krátkodobou euforii – ale z dlouhodobého hlediska se nebudeme cítit šťastnější.

Průzkumy totiž ukazují, že samotné vnější události pocit životního štěstí (tedy happiness) ovlivňují mnohem méně než to, jak události a informace zpracováváme. Přestože si většina z nás myslím, že nezbytnou podmínkou štěstí je (kromě mate-

riálního dostatku) zdraví, harmonický vztah a dobrá práce, ukazuje se, že za šťastné se mohou považovat i lidé nemocní, dokonce i ti, kteří ztratili milovaného partnera.

Dřív, to bývaly Vánoce…

Laické i odborné úvahy o štěstí narážejí na rozpor mezi tím, jestli se cítíme šťastní zrovna teď, anebo jestli obecně svůj život považujeme za šťastný. Americký psycholog Daniel Kahneman hovoří v této souvislosti o prožívaném štěstí (prožívajícím já) a reflektovaném štěstí (paměťovém já). V jedné talk show (www.ted.com) použil jako názorný příklad vyprávění muže, který mu líčil zážitky z koncertu: úžasná hudba, nádherná symfonie, ale těsně před koncem se ozval příšerný falešný zvuk a celý koncert mu zkazil. Omyl, tvrdí Kahneman: „Prožívající já si dlouhé minuty opravdu užívalo, ta nečekaná chyba ovlivnila až vzpomínku na koncert, a za tu je zodpovědné paměťové já.“

Vzpomínky ovlivňují i naše budoucí očekávání šťastných okamžiků. Pokud se chceme vrátit na místo, kde jsme prožili báječnou dovolenou, čekáme, že bude stejně úžasná jako loni. Psychologové tomu říkají hédonická habituace. Jejím prostřednictvím můžeme vysvětlit i to, proč se v mnohých rodinách lidé na Štědrý den pohádají. „Každý má vlastní představu, jak by měly správné Vánoce vypadat – jeden si myslí, že se navštěvují přátelé, druzí, že je rodina sama. Jeden chce televizní pohádky, druhý procházku do lesa, někdo potřebuje mít všechno uklizené a navařené, druhý si myslí, že na Štědrý den nemusí nikdo dělat nic. Naštěstí se většinou pohádají už dopoledne, do večera to vyvětrá,“ usmívá se Radvan Bahbouh. Klidně se tak může stát, že nejšťastnější den prožijete těsně po Vánocích, protože od 27. prosince nikdo žádný velký zázrak nečeká.

Prožívané štěstí je něco jako extáze. „Rozzářené dětské oči pod stromečkem“ – nesnesitelné marketingové předvánoční klišé, ale ten „zásah štěstí“ v zásadě vyjadřuje. Takový nápor blaha člověka dokonale vytrhne ze stereotypu všedního dne, dokáže být opojný jako sex či jako droga. Proto také na předvánočním trhu slaví rok od roku větší úspěch „darování zážitků“, poukázkou na medové masáže počínaje přes jízdu v závodně upraveném tracku až po mnohem drsnější adrenalinové zážitky. Jenže pokud se v touze po štěstí zaměříme na co nejčastější opakování podobných prchavých extatických prožitků, můžeme skončit jako feťák, který si napřed píchá drogu proto, aby se cítil báječně, a pak už ji bere jen proto, aby se necítil pod psa.

Přesto můžeme prožívat štěstí, po kterém nemáme kocovinu, které nás dokonce nabije energií do dalších dní. Jako první se výzkumu takového štěstí začal věnovat americký psycholog maďarského původu Mihály Csíkszentmihály. A nazval ho flow.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace