5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > V objetí informačních technologií: iRodina

V objetí informačních technologií: iRodina

Autor: Klára Šimůnková | Datum: 1.11.2013 | Vydání: 11/2013

Nové technologie mění náš svět i tradiční fungování rodiny. Máme se bránit? Znamená změna podoby nukleární rodiny její konec, nebo nový začátek?

V objetí informačních technologií: iRodina

Každá nová technologie přináší změnu, konstatoval již v roce 1965 kanadský fi lozof a spisovatel Marshall McLuhan ve své přelomové knize Jak rozumět médiím. Myslel tím, že poselstvím každého média nebo technologie je změna měřítka, tempa nebo modelu, které zavádí do lidských záležitostí. Zpochybňoval tak tzv. teorii zpětného zrcátka, která předpokládala, že nové médium je pouhým rozšířením či zesílením starého; například že auto je vlastně jen rychlý kůň nebo že žárovka není nic jiného než velmi výkonná svíčka.

Obecně lze konstatovat, že ke každé technologické změně je člověk zpočátku nedůvěřivý, odtažitý, konzervativní. Časem si ale většinou zvykne – protože mu nic jiného nezbude. Totéž platí i o kyberprostoru, internetu, mobilních telefonech, sociálních sítích. I vztah člověka k novým technologiím prochází fázemi, které lze pozorovat u každého setkání s „novým“: nedůvěra, akceptace, akomodace (často nekritická), konfrontace.

Změna světlá, či temná?

V počátcích globálního úspěchu naší infoshow spojovali optimisté technologický boom s rozkvětem lidské společnosti na mnoha úrovních: díky informačním technologiím si lidé měli být blíž, i když budou od sebe velmi vzdáleni; díky satelitnímu přenosu měli mít možnost navštívit jakékoli místo na světě, a přitom zůstat doma; měli jsme mít více přátel; získat více informací a díky tomu se lépe rozhodovat; mnozí dokonce ohlašovali příchod tzv. e-politiky, tedy takové participace na politickém životě, kdy například i volit nebudete muset osobně, ale pouhým kliknutím od svého počítače. Vliv telekomunikační revoluce měl být všeprostupující, intimní.

Technopesimisté se ale právě této schopnosti nových technologií prostupovat a pohlcovat každičký milimetr lidské existence obávají. Představují si společnost izolovaných lidí zalezlých v bytech s očima přilepenýma na obrazovkách a s touhou po skutečném lidském kontaktu. Představují si novou třídu technologických, společensky ochuzených lidí. Představují si orwellovský svět ztraceného soukromí. Příkladem tohoto postoje je francouzský spisovatel Paul Virilio. Ve svých knihách velmi podmanivým jazykem upozorňuje na fakt, že tím, jak dovolujeme informačním technologiím bořit vzdálenost, prostor, čas, realitu, přicházíme o základní stavební kameny našeho bytí, neboť virtuální prostor v konečném důsledku nemůže nahradit prostor reálný, naše fyzická podstata je neotřesitelná, možná je pouze koexistence obou těchto prostorů. To, čeho jsme dnes svědky, ovšem není podle Virilia vytváření alternativy, nýbrž naprosté mizení. Kyberrealita a kyberprostor nahrazují skutečný svět, uzavřené okruhy webu nám slouží k sebeprezentaci, k nabízení vlastní intimity, podporují voyérismus nového typu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace