5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Vezměte na milost dětské žalování

Vezměte na milost dětské žalování

Autor: Pavla Koucká | Datum: 28.5.2015 | Vydání: 6/2015

„Nežaluj!“ říkají dětem rodiče, prarodiče i učitelé. Žalování vnímáme jako negativní chování a na žalobníky se zlobíme. Zkusme svůj postoj přehodnotit.

Vezměte na milost dětské žalování

Žalování se v našich končinách setkává s pohrdáním dospělých a výsměchem vrstevníků. „Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje,“ křičívají děti předškolního věku, ty starší označují žalobníky jako práskače, bonzáky, případně ještě hanlivějšími názvy. Domnívám se, že jde o české (postkomunistické) specifikum.

„Přímý překlad českého žalovat snad ani není. Nejspíš by se řeklo complain something on to somebody nebo tell on somebody. V reálu jsme se s tím ale nesetkaly,“ říká kamarádka Alena, která vychovává své děti v Austrálii. Gábina, matka tří kluků vyrůstajících na Floridě, zase líčí: „Tady to všichni berou tak, že žalující dítě něco potřebuje a věnují se mu.“ Principiálně vzato, žalující dítě si prostě stěžuje, že mu někdo ubližuje, případně nás informuje, že někdo dělá něco nepatřičného, překračuje pravidla. Proč nám to tak vadí?

České specifikum

Domnívám se, že hlavní důvod českého odporu k žalování pramení z naší socialistické minulosti, kdy jeden nikdy nevěděl, kdo je „tajnej“. Žalování donašečů vás mohlo stát kariéru, i když jste vyprávěli třeba jen obyčejný politický vtip. Za své názory jste se mohli ocitnout ve vězení, a žalování bylo v tomto kontextu opravdu zlé. Vlastně není divu, že jsme v takové atmosféře získali k žalování odpor. A tato morální zásada se nám vryla tak hluboko, že ji, byť již umírněněji, předáváme svým dětem.

Ovšem poctivosti si zase tolik nevážíme. „Ošulit“ oficiální autoritu nepovažujeme zdaleka za tak špatné, jak to vnímají lidé na západ od našich hranic. „Kdybys tady měla možnost získat výsledky testu nebo si třeba nějak zjednodušit diplomku, tak to sama odmítneš, je to otázka cti. Je to na podobné úrovni, jako kdybys kradla,“ líčí Gábina. Čeští rodiče naproti tomu zpravidla nevidí problém v tom, že dítě opisovalo při písemce. Dělají si však starosti, když zjistí, že nedalo opsat sousedovi, obzvláště pak, pokud na něj opisování „bonznul“.

Jak reagovat

Existuje samozřejmě žalování, při němž jde dítěti hlavně o to druhého očernit a sebe samo tím relativně vyzdvihnout. Nicméně se domnívám, že negativní význam žalování přeceňujeme a žalobníkům svou odmítavou reakcí ubližujeme.

Matka školáka Luboše líčí své zkušenosti: „Hned v první třídě jsme měli velké potíže se šikanou, jenže jsme z nikoho ze spolužáků nemohli nic dostat, protože nikdo nechtěl žalovat – to se přece nemá. Učitelky ve školce jim to tak dlouho opakovaly, až si to děti zvnitřnily. Mám na ty ženský zpětně strašný vztek, protože tímhle dětem opravdu ublížily.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace