5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Víra ve spravedlivý svět

Víra ve spravedlivý svět

Autor: Zuzana Zlámalová | Datum: 2.9.2014 | Vydání: 9/2014

„Tak já pravidelně přispívám na UNICEF, nedělám žádné sviňárny… Nebyl jsem sice zcela bez hříchu, ale že bych si zasloužil takový trest?“ Michal Viewegh o své nemoci

Víra ve spravedlivý svět

Kdo s čím zachází, tím také schází. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Tato a jiná přísloví našich prapředků vzbuzují příslib či naději, že spravedlnost, pořádek a řád někde tam venku, nezávisle na nás, existují. Můžeme se však skutečně spoléhat na spravedlnost „z vyšší moci“, nebo se jedná jen o příběh vítězství dobra nad zlem končící v okamžiku, kdy zavíráme knihu pohádek a odkládáme na noční stolek své růžové brýle?

Potřebou věřit, že svět je spravedlivý a že každý dostává, co zasluhuje, se zabýval v 60. letech minulého století americký psycholog Melvin J. Lerner. Tento fenomén nazval vírou ve spravedlivý svět. Ten podle Lernera souvisí s uvědomováním si vlastní zranitelnosti. Abychom ji co nejvíce chránili, věříme, že za dobré konání, píli či poctivost sklidíme dříve nebo později úspěch a uznání. Prostě něco, co naši píli vykompenzuje a co v nás posílí pocit bezpečí a stability, protože dokážeme odhadnout, jak se svět zachová, zachováme-li se my určitým způsobem.

Tato představa spravedlnosti může mít původ v našem dětství. Jako malí jsme překročili zákaz nebo nedbali varování a sáhli jsme na rozpálenou plotnu, přivřeli si prsty do deštníku, ztratili klíče z rozepnuté kapsy nebo si nešetrným zacházením rozbili hračku. A nadto jsme ještě dostali na zadek se slovy: „Vidíš, já jsem ti to říkal“ nebo „Dobře ti tak, když neumíš poslouchat“. Tehdy a ještě mnohokrát poté jsme se ujistili, že není radno provádět věci, které se dělat nemají: zavánějí trestem, ztrátou náklonnosti milovaných osob, úbytkem sladkostí…

V okamžiku, kdy se naučíme oddálit bezprostřední uspokojení našich potřeb (např. si z vlastní vůle dopřejeme čokoládu až poté, co dopíšeme domácí úkol), uzavřeme jakousi vnitřní dohodu. Na jejím základě pak předpokládáme, že budeme-li jednat podle vnějších očekávání, naše jednání bude odměněno. Tato víra nám pomáhá setrvat u cílů, u nichž se pozitivní výsledek dostaví až po delší době. Pokud bychom jí nedisponovali, podle Lernera by dosahování dlouhodobých cílů bylo mnohem obtížnější – jednali bychom spíše impulzivně a zbrkle než uvážlivě a promyšleně.

Ve službě spravedlnosti

Spravedlnost nevědomky nastolujeme i sami, pokud se domníváme, že tu podle zákona příčiny a následků být měla. Jedná se často o záležitosti každodenního života, které řešíme téměř automaticky. Zdá se nám například naprosto přirozené, když příteli, který vinou vnějších okolností přišel o pracovní místo, zprostředkujeme schůzku s naším nadřízeným. Jsme roztrpčeni tím, že přítelův věk po padesátce je automaticky považován za handicap. Říkáme si naopak, že nakumulované zkušenosti uvědomělý zaměstnavatel ocení. A získá-li pak díky nám přítel zaměstnání, cítíme nejenom uspokojení z dobrého skutku, ale také posilujeme svůj pocit jistoty, že věci v našem bezprostředním okolí fungují, jak mají.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace