5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Virtuální realita v léčbě úzkostných poruch

Virtuální realita v léčbě úzkostných poruch

Autor: Jan Šmahaj, Roman Procházka | Datum: 30.4.2015 | Vydání: 5/2015

Počátkem 21. století vstoupila virtuální realita i do oblasti léčby úzkostných poruch. V Česku se s ní zatím příliš nesetkáváme, proto nás zajímaly zahraniční studie mapující účinky expoziční terapie s využitím počítačových technologií umožňujících simulovat reálné situace.

Virtuální realita v léčbě úzkostných poruch

Úzkostné poruchy se projevují úzkostí, strachem, obavami a nepříjemnými tělesnými příznaky v situacích, jichž se lidé běžně nebojí. Patří mezi nejčastější duševní poruchy a k nejrozšířenějším způsobům léčby patří postupné vystavování se situacím a podnětům, které v člověku vyvolávají strach – nejprve v imaginaci, pak in vivo – v rámci KBT (kognitivně- -behaviorální terapie).

Zhruba od roku 2000 se stále více uplatňuje experimentální terapeutické využití virtuální reality, tzv. Virtual reality exposure therapy (VRET). Je přínosné zejména pro klienty, kteří nejsou schopni dostatečně pracovat s imaginací a v situacích, kdy není v rámci terapie možná expozice in vino, například u strachu z létání. Často se VRET užívá také k léčbě arachnofobie, akrofobie, agorafobie, panické poruchy, sociální fobie a posttraumatické stresové poruchy.

VRET a strach z létání

Účinnost VRET u strachu z létání zkoumala ve dvou studiích například americká psycholožka Barbara Rothbaum. (Rothbaum et al., 2000; Rothbaum et al., 2002). Výzkumný soubor u obou studií byl tvořen 30 osobami a rozdělen do tří skupin. První skupina absolvovala VRET, druhá skupina podstoupila expoziční terapii in vivo (vystavení reálným podnětům „naživo“). Třetí skupina „čekatelů na terapii“ byla kontrolní. Klienti z první a druhé skupiny absolvovali celkem osm sezení. První čtyři zaměřená na analýzu úzkostného chování, další čtyři sezení zaměřená na metody VRET a expoziční terapii in vivo. V rámci metody VRET byly použity vizuální a akustické signály, které byly prezentovány pomocí virtuální helmy se souběžným použitím vibrací v sedadle. Expoziční terapie v sobě zahrnovala čekání na letišti a reálnou předletovou kontrolu (vyřízení palubních míst, odevzdávání zavazadel, sezení v nepohybujícím se letadle). Po ukončení léčby klienti vyplnili dotazník vyhýbavého chování a zúčastnili se reálného letu. Ze závěrů této studie vyplývá signifikantní zlepšení u skupin s VRET a s expoziční terapií in vivo oproti kontrolní skupině. Stabilitu zlepšení výzkumníci sledovali dále po šesti a dvanácti měsících.

Další výzkumy se zaměřovaly na sledování rozdílu účinnosti u lidí, kteří v rámci strachu z létání podstoupili VRET, a dalšími, kteří se zúčastnili skupinové relaxace (Mühlberger et al., 2001). Jedna skupina se tedy zúčastnila terapie pomocí VRET (v jednom dlouhém sezení trvajícím 140 minut klienti prošli čtyřmi simulovanými lety) a druhá skupina prováděla relaxační a dechová cvičení. Výsledky této studie na základě vyplněných dotazníků zaměřených na sebeposouzení strachu z létání a vyhýbání se létání prokazují, že VRET byla signifikantně účinnější než samotné relaxační cvičení. Limitací této studie však může být rozdílná délka sezení (zatímco u VRET 140 minut, tak u relaxace 60 minut). Další zajímavá studie se pouze na základě jednoho terapeutického sezení zaměřovala na snížení strachu z létání s odstupem času (Mühlberger et al., 2006). Každý jedinec z 30členné skupiny absolvoval čtyři virtuální lety po 18 minutách. Poté následoval reálný let v letadle, kterého se buď zúčastnil, nebo nezúčastnil terapeut. Výzkumníci sledovali, zda bude mít přítomnost terapeuta vliv na lepší subjektivní hodnocení zvládání letu. Výsledky ukázaly, že přítomnost terapeuta v průběhu letu signifikantní vliv na jeho zvládání neprokázala. Po jednom VRET sezení bylo ještě po roce 70 % zkoumaných osob schopno absolvovat let znovu bez potíží.odstupem času (Mühlberger et al., 2006). Každý jedinec z 30členné skupiny absolvoval čtyři virtuální lety po 18 minutách. Poté následoval reálný let v letadle, kterého se buď zúčastnil, nebo nezúčastnil terapeut. Výzkumníci sledovali, zda bude mít přítomnost terapeuta vliv na lepší subjektivní hodnocení zvládání letu. Výsledky ukázaly, že přítomnost terapeuta v průběhu letu signifikantní vliv na jeho zvládání neprokázala. Po jednom VRET sezení bylo ještě po roce 70 % zkoumaných osob schopno absolvovat let znovu bez potíží.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace