5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Vulgarity: užíváme je rádi a stále častěji

Vulgarity: užíváme je rádi a stále častěji

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 6.1.2009 | Vydání: 1/2009

Představte si, že dobíháte autobus a řidič vám těsně před nosem zavře dveře. Děláte se do noci s prezentací, kterou vám vedoucí zadal s tím, že termín hoří, a druhý den zjistíte, že je na ni ještě týden času. „No, to je ale nemilé,“ rozhodně není věta, která by se vám v tu chvíli drala na jazyk.

Zaklení, nadávka, zkrátka vulgarismus, je přesně tím, co ve vypjatých situacích pomáhá. Je to ventil, s jehož pomocí se zbavujeme agrese, napětí, strachu, a jako takový plní v našem životě důležitou psychohygienickou funkci. Navíc je bezpečnější než kopnutí do kola odjíždějícího autobusu či fyzická inzultace neschopného šéfa. Pokud jste v inkriminované chvíli svázáni diplomatickým protokolem nebo vlastním mravním imperativem, jenž vám zakazuje na veřejnosti klít, můžete si zanadávat aspoň v duchu. I to pomáhá.

Mnohá sprostá slova jsou neobyčejně zvukomalebná, nejednou se nechávají inspirovat zvukem, který s nimi souvisí. Například v označení pohlavních orgánů se odrážejí zvuky připomínající močení (vzpomínáte si, jak jste batole na nočníku motivovali větou: Udělej pěkně ččč; stejně dobře ovšem můžeme slyšet slabiku „pí“, která se odráží i v anglickém slovesu to pee). Také staroslovanský perd zachycoval příslušný zvuk. Pozdějším zkrácením nabyl výraz na dynamice, zdůraznil se účinek vibrace drnčivého českého „r“. Odvozeniny tohoto výrazu slouží často jako úlevné zaklení - přestože existuje spousta dalších slov se stejně drnčivým „r“, bez nádechu zapovězeného tolik nezabírají.

Jenže mnohé vulgarismy se zabydlují v našem každodenním slovníku, aniž by vyjadřovaly výrazné emoční hnutí. U skupin adolescentů či fotbalových fanoušků si to můžeme vysvětlit jako znak určité příslušnosti ke skupině. Malé děti často mluví sprostě proto, že se jim líbí rozruch a pozornost, který výraz vyvolá, jindy jen opakují odposlouchané, aniž by tušily, co to přesně znamená. My dospělí to ovšem víme. Proč to děláme?

Byly, jsou a budou

„Člověk by musel být hluchý a slepý, aby si nevšiml, že vulgarismů v mluveném i psaném projevu přibývá,“ konstatuje moderátor, spisovatel a dramaturg Aleš Cibulka, spoluautor televizních pořadů O češtině. S názorem, že se vulgarismy zapojují do běžné řeči stále více, souhlasí i psycholožka Simona Hoskovcová.

Pravdou ovšem je, že vulgarismy vždy byly, jsou a v každém živém jazyce zůstanou. „Můžeme sledovat, jak se postupně zvyšuje tolerance k dříve tabuizovaným výrazům, naším srovnávacím polem však zůstává jazyková kultura 19. a 20. století. Ovšem normy mohly být v různých obdobích nastaveny různě,“ poznamenává bohemistka Lucie Peisertová a upozorňuje, že zajímavé doklady o jazykovém vulgarismu bychom našli i ve staletých pokladech literárních archivů. „Příkladně každému studentovi známý středověký zlomek Mastičkář, komická vložka do vážné velikonoční hry o třech Mariích. Ve výuce se text většinou nečte, a tak studenti ani netuší, o kolik oplzlostí a vulgárností přicházejí. Už jen skutečnost, že Abrahámův syn je tu vyléčen nalitím kvasnic na zadnici, o mnohých dalších obrazech a výrazech ani nemluvě!“

Ruský filozof, lingvista a literární vědec Michail Michajlovič Bachtin zdůrazňuje další aspekt vulgarity, který můžeme vysledovat nejzřetelněji od antiky přes středověk do 16. století. Souvisí podle něj s širokou oblastí lidové „karnevalové kultury“, v níž zásadní roli hraje vše nízké, nevážné, směšné, materiální a tělesné. „Tento druh kultury byl důležitým doplněním kultury vážné a důstojné. Fungoval jako ventil bytostně lidských potřeb; vytvářel prostor, kde normy vážné kultury přestávají platit a vše může být vystaveno posměchu a znevážení,“ vysvětluje bohemistka Peisertová. „Je to prostor, v němž může být cokoli strženo dolů do bláta - a čím výš nějaká hodnota za normálních okolností stojí, tím větší pravděpodobnost, že se jí to stane.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace