5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Vzala jsem si cizince

Vzala jsem si cizince

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 2.7.2008 | Vydání: 7-8/2008

Jsem Češka, donedávna dokonce příjmením Čechová. Čechy mám ráda. Přesto žiji s Dánem. Též mnoho mých přátel se provdalo za člověka pocházejícího z jiné země. S jistotou mohu říci, že taková partnerství přinášejí mnoho výzev, výzev, jež mohou přinést vzájemné obohacení i trvalý boj.

Každé desáté manželství je v současnosti uzavíráno mezi Češkou/Čechem a člověkem z jiné země. Podle statistiky jsou nejoblíbenějšími národy Slováci, Němci a Vietnamci. Následují Ukrajinci, Britové, Američani. Na žebříčku se však poměrně brzy objevují také příslušníci exotických zemí: například Tunisané a Nigerijci. Častěji si nacházejí zahraničního partnera ženy.

Důvodů pro výběr cizinců může být několik, říká socioložka Martina Hronová z Informačního a poradenského centra pro ženy ROSA. U Slováků hraje roli blízkost jazyka a kultury. U jiných národností touha poznat romantické kouty světa, zlepšit si ekonomickou situaci. Podíváme-li se na výběr partnerů optikou tržní ekonomiky, je nám vzrůstající zájem o přítele a přítelkyně z cizozemska snadno objasnitelný. Cizí muži a ženy představují výjimečné zboží, které se na domácím trhu nevyskytuje. Disponují vlastnostmi, vzhledem a chováním, které jejich české ekvivalenty nenabízejí. Například muži ze západní a severní Evropy jsou známí tím, že se umějí postarat o domácnost i o dítě a mají vůči ženě vypěstované gentlemanské chování. Ženy i muži z jihu přitahují svým vzhledem a temperamentem. Léčkou ve výběru může být, že nás přitahuje samotná kultura, ze které partner pochází (například jsme okouzleni Francií) a u partnera oceňujeme více jeho příslušnost k této kultuře než jeho osobnost. V delším vztahu po nabažení se kulturních rozdílů více vyplavou na povrch osobnostní charakteristiky.

Naše osobitá řeč

Vztah s cizincem bývá považován za ideální příležitost, jak si vylepšit jazykové znalosti. Jazyková nerovnost, kdy spolu pár hovoří mateřštinou jednoho z nich, však může způsobovat nerovnost ve vztahu. Silva, jejíž přítel je Francouz, popisuje roli žáka francouzštiny: „Přítel mě často doplňuje a učí, jak se mohu vyjádřit co nejpřesněji. Tím se ale stává jakýmsi arbitrem mého projevu a já mám pocit, že zachází i za hranice lingvistiky.“ Je těžké oddělit obsah řeči od její formy, a to jak v jejím vnímání, tak při přijímání zpětné vazby. Partner, jehož forma jazyka není dokonalá, se tak často může cítit dotčen, protože opravování jazyka vnímá jako opravování sebe sama. Některé páry jsou si nebezpečí nerovnosti vědomi a schválně volí jazyk, který je pro oba druhým jazykem. Eliška je Češka, její partner Ian Brit, ale mluví spolu německy - řečí, kterou se oba musí učit.

Podobnou situaci, i když nikoli z vlastní vůle, zažívám já. S partnerem Dánem mluvíme anglicky - řečí, která není ani pro jednoho z nás mateřským jazykem. Vzniklo to samovolně, protože když jsme se seznámili, já jsem neuměla dánsky a Hans česky. Angličtina byla nejschůdnější možností. Díky tomu mezi sebou vytváříme svůj vlastní jazyk. Podobně jako dvojčata, která jsou ponechána sama o sobě, si vynalézáme svou osobitou řeč, které nikdo kromě nás dvou nerozumí. Vymysleli jsme si speciální slůvka na pojmenování věcí, která jsme v angličtině neznali, za použití českých či dánských výrazů nebo na základě našich společných zkušeností. Jsme schopni vyjádřit poměrně velmi přesně, co potřebujeme, ovšem prostředky, jež se v normálním slovníku nevyskytují.

Jazyková bariéra je daleko větším problémem v širší rodině. Málokterý cizinec je schopný se naučit česky, a pro babičky a tetičky, které umí pár slov německy a dalších pár rusky, se tak stává nepřístupnou osobou, která vyžaduje vaši stálou přítomnost v roli tlumočníka. Tlumočení samo je však záludné: je náročné a často pro samé překládání ani sami nemůžete vstupovat do diskuze, usměrňovat ji, přinášet vlastní názory.

Sprchujeme se večer nebo ráno?

Na rozdíl od vás, kteří jste motivováni svými city, je rodina daleko méně ochotna respektovat kulturní odlišnosti. Mediální referování o problémech okolo rozvodů s cizinci a o následných únosech dětí udělalo také své. Neshody mohou mít někdy legrační charakter: například Silvina rodina nemůže snést, že se Francouzi nesprchují večer, ale jen ráno. Kvůli tomu podle naštvané maminky chodí špinaví do čistých peřin. „Jsou to drobné kritické narážky, ale člověku to vadí,“ říká Silva. Nicméně podobných neshod se můžeme dočkat i při pozvání českého partnera do rodiny.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace