5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Začneme s novým rokem nový, lepší život?

Začneme s novým rokem nový, lepší život?

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 6.1.2010 | Vydání: 1/2010

Novoroční předsevzetí – kdo to s nimi ještě dnes myslí vážně? Možná pár nadšenců, kteří jejich úspěšnost měří pohybem ručičky na váze nebo počtem nezapálených cigaret. Škoda, že nám podobně jako jiné rituály zbanálněla. V našem životě mají smysl.

Nový rok nám dává možnost si položit otázky, které jinak odkládáme. Co skutečně chceme? Co potřebujeme k tomu, abychom byli spokojení? Jinými slovy je to ritualizovaná příležitost k sebereflexi a sebekoučování. Když ji někdo nemusí mít na povel v jednu chvíli v roce, prosím – ale vzpomeneme si na to někdy jindy? Co o nás jako o společnosti vůbec „institut“ novoročních předsevzetí říká?

Projev špatného svědomí a dotírající vůle

Když si přečtete seznam nejčastějších předsevzetí v USA či České republice, zjistíte, že se velmi podobají. V americké „TOP FIVE“ novoročních předsevzetí najdeme podle pittsburské univerzity: zhubnout, skončit s kouřením a pitím, začít chodit do fitness, snížit stres a trávit více času s rodinou a přáteli. V českém žebříčku je pořadí podobné. Když se na tyto současné lidské priority podíváme, nemůže nás nenapadnout: jsou to skutečně ty klíčové věci, které lidi ve svém životě měnit chtějí? Jsou to naše skutečné recepty na spokojenost, štěstí, vyrovnanost a životní pohodu?

Zdá se, že jako lidé máme nějak geneticky zakódováno, že když je něco nového, chceme to také novým způsobem pojmout. Začínat znovu – s pocitem čistého stolu, oproštěni od špíny pochyb a nedostatku vůle. Chceme po sobě zázračnou změnu k lepšímu. A zde je zřejmě klíč ke čtení těchto novoročních předsevzetí. Místo abychom se s respektem ke svému dosavadnímu životu ptali sami sebe, co potřebujeme, tak po sobě šmahem chceme odstranění nedostatků, které jsou většinovou společností za nedostatky považovány, aniž bychom brali v potaz naše individuální dispozice, problémy, přání. Jako bychom pod diktátem reklamy a okolního světa měli všichni své potřeby a sny stejné. K čemu to ale může vést?

Opravdu tohle chceme?

Domnívám se, že konformní přijímání životních cílů formulovaných do novoročních předsevzetí je také důvodem, proč se nám je většinou nedaří plnit. Ženy, které si každoročně píšou do kalendáříku předsevzetí pět kilo dolů, než nastane čas plavek, a muži mluvící o tom, že skoncují s kouřením, toho často nedocílí. Důvodem může být zkrátka to, že právě tyhle cíle vlastně sami až tolik nechceme. Nejsme o přínosu těchto počinů přesvědčeni. Poté, když nás váha nebo nějaký „dobrý známý“ konfrontuje s neúspěchem našeho předsevzetí, začneme se sebemrskačskými úvahami o vlastní lenosti. Petr Parma ve své knize Umění koučovat k tomu říká: „Lenost neexistuje. To je jen lidský konstrukt. Existuje pouze nedostatek motivace.“ Mluvit o vlastní lenosti není žádné hrdinství. Je to jen výmluva maskující fakt, že ve skutečnosti v podstatě nevíme, co chceme, a netušíme, jak dát svému životu smysl. Sebekritický postoj nám navíc v naší motivaci moc nepomůže. Pár tipů na to, jak se dopátrat svých skutečných přání, naleznete v závěru článku.

Obraz naší doby

Zajímavé je zamyšlení nad tím, co novoroční předsevzetí říkají o naší společnosti. Je patrné, že jsou produktem moderní doby a projevem osobních práv a svobod, které například oproti pokornému středověku či orientu zdůrazňují možnost utvářet si vlastní osud. (Těžko si představit například římského otroka, jak si dává novoroční předsevzetí.) Současným obecně uznávaným předpokladem západní kultury je přístup, že jedinec nese odpovědnost za svůj život a každý z nás má právo plnit si své sny. U nás po revoluci postoj neomezených možností zažil novou éru přízně. Důkazem této vlny jsou velké ovace spisovatelů typu Paulo Coelho, kteří tento přístup propagují a k lidem vemlouvavě hovoří, ať se nebojí jít za svými nejhlubšími přáními. Podle kouče Phippa Rosinskiho se domníváme, že jen velmi málo věcí je v životě člověka daných, jenom málo věcí musíme přijímat takové, jaké jsou, a nemůžeme je změnit. Neexistují žádná omezení toho, co můžeme dělat nebo čím se může člověk stát, pokud vynaložíme potřebné úsilí a jdeme za svým cílem. Problém je, že to není úplně vždy pravda.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace