5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Zahraniční mise: Zaostřeno na psychiku

Zahraniční mise: Zaostřeno na psychiku

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 3.3.2009 | Vydání: 3/2009

Měsíce odloučení od rodiny, život na malém prostoru v uzavřeném kempu. Střelba, dopadající rakety, nebezpečí min a sebevražedných útoků při výjezdech do terénu. Dobrodružství? Spíš nuda pod psychickým tlakem. A pak návrat domů, do starých kolejí. Nebo je za tu dobu všechno jinak?

V Afghánistánu bude letos působit 480 českých vojáků, nejvíce, 275, v rekonstrukčním týmu v Lógaru. Po mnoha diskusích, dramatických prohlášeních a licitacích schválila počátkem února Poslanecká sněmovna plán zahraničních vojenských misí na letošní rok - a tak se i nadále budou v pravidelných intervalech jedni vojáci vracet a jiní odlétat - ti druzí mají před sebou 5-6měsíční pobyt v mezinárodní misi ISAF (Internation Security Accistance Force). Ti první si naopak musejí znovu zvyknout na mírový život, na každodenní docházku do zaměstnání, na rodinu a běžné povinnosti. Zvýšené nároky na psychiku představují obě situace.

Kdo pojede?

Ohrožení života, každodenní kontakt se zbraní - do těchto podmínek by se měl vydat jen jedinec, který je dostatečně odolný. Jenže zdaleka vždy tomu tak není - v zemích, kde existuje povinná vojenská služba, se může stát, že mladík si vojnu neodslouží doma, ale v některém z afgánských vojenských táborů. V Česku s profesionální armádou je situace jiná. Vlastnímu vstupu do armády předchází psychiatrické vyšetření, které by mělo odhalit duševní onemocnění, závažnější poruchu osobnosti atd. „Vojáky do mise si vybírá přímo velitel kontingentu,“ říká psycholog Michal Hummel, který působí u naší jednotky v Lógaru. „Všichni vybraní musejí projít zdravotními a psychologickými testy ve vojenské nemocnici. Posuzován je intelekt a pozornost, dále pak vojáci procházejí osobnostními testy a pohovorem s psychologem. Normy se liší dle funkce, ve které budou vojáci působit.“

„Cílem těchto testů je zjistit aktuální psychické nastavení, které se může značně lišit od chvíle, kdy dotyčný vstupoval do armády,“ upozorňuje Jan Vevera působící jako vedoucí psychiatr vojenské nemocnice. „K proměnlivým faktorům patří například rozvíjející se deprese, složitá rodinná situace, zejména vážná nemoc manželky či dítěte. Nicméně vybrat takové vojáky, u nichž by nemohla propuknout třeba posttraumatická stresová porucha, to neumí žádná armáda na světě.“ V praxi je dokonce nereálné zabývat se tím, že citlivost testů není dostatečná. Kdyby totiž byla, patrně by se nepodařilo naplnit vojenské mise potřebným počtem osob…

Cena života

Přestože mise nemá bojový charakter, dostávají se vojáci do situací, v nichž je jejich život reálně ohrožen. Podle doktora Vevery dokonce britská studie publikovaná v roce 2005 uvádí, že duševní zdraví vojáků se zlepšilo poté, co krátce bojovali - lépe spali, měli lepší náladu. „I já mám podobné zkušenosti. Když česká jednotka v Afghánistánu měla první ztrátu na životě, bojová morálka se zlepšila - vojáci vědí, že o něco jde. Není to skutečnost, která je devastuje.“ Ovšem žádnou přípravou na smrt či k odhodlání položit vlastní život vojáci zahraničních misí rozhodně neprocházejí. „Připravujeme vojáky na přežití, ne na smrt,“ zdůrazňuje psycholog Hummel. „Vojáci procházejí intenzivním výcvikem před nasazením. V případě našeho kontingentu trval tři čtvrtě roku. Další výcvik probíhá v průběhu mise přímo na místě. Vojáci jsou cvičeni tak, aby dokázali předejít situacím, ve kterých by mohlo dojít ke zranění či úmrtí, popřípadě je zvládnout.“

Cena lidského života v západních zemích v průběhu několika desítek let neobyčejně vzrostla. Během pětiletého konfliktu v Afghánistánu zahynulo kolem čtyř tisíc spojeneckých vojáků, především Američanů. A ztráty jsou považovány za relativně vysoké. Za čtyři roky první světové války přitom zemřelo 10 milionů lidí, ve druhé na 40 milonů. „Dnešní válečný konflikt má jiné parametry, vojákům je věnována maximální péče,“ konstatuje doktor Vevera. V oblasti léčby zranění to platí doslova. Dnešní vojenská medicína už má málo společného s dobou, kdy lékař chodil po bojišti plném zmasakrovaných vojáků a musel rozhodovat, koho má smysl transportovat, operovat, léčit a koho jen zběžně ošetřit, protože mu už není pomoci. „Největší ztráty v současných typech válek jsou z důvodů psychiatrických a psychologických,“ tvrdí psychiatr Jan Vevera.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace