5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Základem úspěchu je umění naslouchat - Škola komunikačních dovedností I.

Základem úspěchu je umění naslouchat - Škola komunikačních dovedností I.

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 6.1.2010 | Vydání: 1/2010

Sluch užíváme naprosto rutinně – přesto je naslouchání uměním. Většinou neposloucháme se záměrem, abychom druhému porozuměli, ale abychom mu mohli odpovědět. Pokud se naučíme druhým věnovat dostatečný prostor, otevřou se nám nové kvality vztahů s ostatními lidmi. A to nejen v manželství a rodinném životě, ale i ve světě businessu.

Víte, proč je vlastně tak těžké naslouchat? Zkuste se zamyslet. Proč nám to nejde? Proč místo skutečného naslouchání druhým raději radíme, chrlíme na ně otázky, analyzujeme nebo bagatelizujeme jejich trápení? Ano, samozřejmě jedním z důvodů je to, že se naslouchat neučíme. Učíme se mluvit, prosazovat se v diskuzi, ale rozvíjení naslouchání se ve škole ani doma příliš nevede. Dalším důvodem, řekněme fyziologickým, je skutečnost, že myslíme jednou tak rychle, než mluvíme. Čili když někdo mluví a my mu máme naslouchat, naše myšlení jej začne okamžitě předbíhat. Když si představíme, že myšlení a mluvení jsou dvě auta jedoucí vedle sebe, tak to představující „myšlení“ bude muset dělat odbočky a znovu se vracet, meandrovat jenom proto, aby se znovu s autem „mluvení“ setkalo. Když se jeho odbočky ale protáhnou, tak se může stát, že najednou zjistí, že už nejedou spolu, vedle sebe, ale někde se ztratila. V nácviku naslouchání je tedy důležité se soustředit na to, co „dělat” se svým myšlením, když druhému naslouchám.

Proč potřebujeme umět naslouchat?

Proč vůbec druhým naslouchat? K čemu je naslouchání dobré? Kvalitní naslouchání má pozitivní dopad na sebehodnocení těch, kterým nasloucháme: má moc zvyšovat jejich sebevědomí. Lidé, kteří jsou skutečně posloucháni, říkají, že se cítí ceněni a respektováni. Naopak je velký problém například starých lidí, kterým málokdo skutečně naslouchá. Potom je velmi obtížné zachovat si sebeúctu. Naslouchání můžeme vnímat jako jakýsi dárek druhému člověku. A jak upozorňuje Stephen R. Covey v knize 7 návyků úspěšných lidí, každý takový dárek se nám uloží v jakési pomyslné emoční bance, ze které je pak možné si „vybírat“. Jinými slovy, člověk, kterému dobře nasloucháme, se dostává k nám blíž, budujeme si k němu bližší vztah a můžeme se poté více jeden na druhého spolehnout, a když budeme potřebovat, tak se na něj snáze můžeme obrátit.

Sebehodnocení nemůže být zvednuto povrchně rozesmátými obličeji, jak se naznačovalo v příručkách Dayla Carnegieho (velký hit začátku devadesátých let u nás), ale tím, že je lidem dovoleno cítit, že jsou dost důležití na to, aby jim bylo nasloucháno. Tím že se snaží někdo o hluboké porozumění jejich emocím a jejich nazírání světu. Pozor ale, naslouchání nutně neznamená souhlas, ani společné sdílení názorů. Nejde o to druhému ve všem přitakat. Cílem je pod nánosem slov, které jsme zvyklí ze sebe dostávat, pochopit pocity a potřeby druhého člověka.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace