5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Žen by mělo být v politice více

Žen by mělo být v politice více

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 12.1.2007 | Vydání: 1/2007

Člověk se neřídí jen časem, který vidí na svých hodinkách, ale i časem vnitřním. Právě princip našich biologických hodin, těch centrálních, jejichž sídlo je v mozku, i hodin, které pracují v jednotlivých orgánech, stojí v posledních letech v centru zájmu profesorky Heleny Illnerové.

Před čtyřmi lety v rozhovoru pro náš časopis vysvětlovala důležitosti jejich synchronizace navzájem i synchronizace celého našeho vnitřního časového řádu směrem k vnějšímu čtyřiadvacetihodinovému dni.

Vědecké poznání za tu dobu určitě pokročilo. Co je v tak dynamickém oboru, jakým je chronobiologie, nového?

Nové poznatky v této oblasti jsou spíše na půdě molekulárněbiologické. Orientují se na hledání toho, co může synchronizovat jednotlivé buňky v biologických hodinách tak, aby tikaly stejně. A zdá se, že tuhle úlohu může plnit jeden neuropeptid - to je docela významný objev. Za nejdůležitější stále považuji propojení buněčného dělení s biologickými hodinami a možný výstup směrem k onkologii. Ukazuje se totiž, že některé bílkoviny hodinových genů, takzvané proteinové produkty, mohou ovlivňovat buněčné dělení, lépe řečeno mohou pouštět buňky do dělení jen v určitou denní dobu, v takové okénko. Vzhledem k tomu, že nádorové bujení je v podstatě nekontrolovatelné buněčné dělení a proliferace tkáně, mohla by být samozřejmě spojitost mezi biologickými hodinami, celým časovým systémem a buněčným dělením podstatná. K nádorovému bujení jsou citlivější lidé, kteří mají zároveň oslabený časový systém, nevnímají dostatečně rozdíl mezi dnem a nocí a některé biologické funkce, které by se v těchto časových úsecích měly lišit, mají velmi podobné. Často můžeme tyto souvislosti pozorovat například ve stáří, kdy se u některých lidí stírá rozdíl mezi subjektivní nocí a subjektivním dnem.

Bude tedy možné zjistit, kdy je čas na to správné buněčné dělení, a dostat ho pod kontrolu?

Ten systém je strašně složitý a komplexní, asi to zjistit nejde. Objevíme sice, že ten a ten produkt hodinového genu bude ovlivňovat buněčné dělení. Ale pokud se ho budeme snažit zasáhnout, například zvětšit jeho koncentraci nebo ho naopak vůbec nemít, může se stát, že některý jiný protein jeho úlohu převezme. Čím víc biologii studujete, tím víc zjišťujete, že není jeden faktor, který by ovlivňoval druhý, ale že se navzájem ovlivňuje dvacet, třicet faktorů, ba i více. Navíc existují i takzvané redundantní signály, které naskočí, aktivizují se ve chvíli, kdy jiné signály chybějí. Dostat buněčné dělení pod kontrolu zásahem do hodinových genů v této chvíli není možné, ale je velmi pravděpodobné, že budeme moci říci: tyto zákroky dělejte raději v ranní době, tyhle v polední. Určité poznatky se už uplatňují v chronofarmakologii - stanovuje se, kdy podávat určitý lék, aby jeho účinky byly co nejvyšší. Takové načasování může být velmi důležité například u chemoterapie.

V souvislosti s nádorovým bujením se zmiňují také psychosociální faktory, třeba účinky traumatizujících událostí, dlouhodobého psychického vypětí, stresu…

Souvislosti tu stoprocentně jsou, jenže mluvíme-li o nádorovém bujení, nikdy se nedá říci, tady je příčina, tady důsledek. Jedná se spíše o jednotlivé zcitlivující vlivy, které pravděpodobnost onemocnění zvětšují či zmenšují. Například stres může v organismu navodit vznik více volných radikálů, iontů nesoucích jeden volný, nepárový, elektron. Je to velmi reaktivní látka. Když se volné radikály hromadí, mohou poškodit třeba deoxyribonukleovou kyselinu v jádře, různé bílkoviny, genom. Navozují stárnutí, ale za určitých okolností i nádorové bujení.

Dokonce by tu mohla být i souvislost s biologickými hodinami. Při stresu se vylévá hormon nadledvinek kortizol. A hormony nadledvinek mohou určitým způsobem také seřizovat biologické hodiny. Ne ty centrální v mozku, ale speciálně kortizol může nastavovat čas na biologických hodinách v játrech. Tím pádem může způsobit, že se čas tohoto orgánu rozejde s centrálním časem v mozku. Vazby a souvislosti jsou velmi složité a nikdo vám dnes neřekne, jaké to může mít dlouhodobé účinky.

Rozejití vnitřních orgánových hodin způsobuje například i let přes časová pásma. Ale taková situace nenastává příliš často, organismus se s ní vyrovná. Jak na člověka dlouhodobě působí často se opakující porušování synchronizace orgánových a centrálních hodin, vyzkoušeno není.

Stres, volné radikály, fyzické i mentální stárnutí -právě proti nim jsou dnes masově propagovány antioxidanty, například formou doplňků stravy. Opravdu nás ochrání?

Jsem naprosto přesvědčená, že tak jednoduše to nefunguje. Člověk potřebuje především zdravý životní styl, ne dodávat do těla chemikálie, včetně takzvaných antioxidantů. A ke zdravému životnímu stylu patří pravidelný režim, kdy člověk chodí v určitou dobu spát, v určitou dobu vstává, pravidelně jí a jeho strava je rozmanitá s dostatkem zeleniny a ovoce. A hlavně musí chodit ven, hýbat se a vnímat světlo.

Mnohokrát jste zdůrazňovala, že denní světlo je důležité pro synchronizaci našich vnitřních hodin s vnějším dnem. Jak rychle by se bez světla dokázaly rozejít?

Individuálně existují velké rozdíly, perioda našeho vnitřního dne se pohybuje obvykle mezi 24,1 a 24,3 dne vnějšího. Většina lidí má tendenci být sovou, mírně, o několik minut denně, se zpožďovat. Skutečný problém to ale bývá jen v extrémních případech, pokud subjektivní den takové sovy trvá třeba 25 hodin. Ani extrémně vyhraněných skřivánků, jejichž vnitřní čas se podstatným způsobem předchází, není mnoho. Zpravidla nám k synchronizaci stačí pravidelný režim a kontakt s běžně dostupným světlem kolem 200 luxů, které míváme v osvětlené místnosti. Potíže se synchronizací mohou mít nevidomí, kteří absolutně nejsou schopni vnímat světlo, a staří lidé s fragmentovaným spánkem a oslabeným vnímáním vnitřního času. U těchto osob bych považovala za vhodné podávání melatoninu ve večerních hodinách, který by jim pomohl navodit subjektivní noc a synchronizoval je s čtyřiadvacetihodinovým dnem. Ve stáří například dokáže hladina melatoninu klesnout až na třetinu hladiny v dospělosti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace