5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Žijete přítomností, nebo ve vzpomínkách?

Žijete přítomností, nebo ve vzpomínkách?

Autor: Zdeněk Krpoun | Datum: 2.5.2012 | Vydání: 5/2012

Raději vzpomínáte, žijete přítomností, nebo se víc soustředíte na plánování toho, co chcete podniknout? Způsob, jakým vnímáme čas, ovlivňuje naše rozhodování, trávení volného času i chování v nejrůznějších situacích každodenního života.

Žijete přítomností, nebo ve vzpomínkách?

Věřte nebo ne, to, jak lidé tráví čas, resp. jak ve svých myslích pojímají tok událostí, se výrazně liší nejen mezi jednotlivými lidmi, ale je charakteristické i pro různé kultury a národy ležící v různých zeměpisných šířkách nebo státy v odlišné ekonomické a politické situaci. To ale není vše – naše pojímání času, které vztahujeme buď k minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti, výrazně ovlivňuje spoustu našich každodenních rozhodnutí, chování a usuzování v nejrůznějších oblastech včetně toho, jak jsme schopni (nebo naopak neschopni) strukturovat si vlastní volný i pracovní čas do zvládnutelných jednotek. Do jaké míry jsme ochotni tolerovat, když někdo přijde pozdě na schůzku, nebo naopak jak dlouho necháme druhé čekat a následně se poučíme z vlastních nedostatků. Důsledky těchto „časových rámců“ v našich myslích pak mají dopady na naše zdraví a jednání včetně sociálního chování v rodině a práci, na naše celkové emocionální naladění, motivaci a na mnoho dalších faktorů.

Co je časová orientace

Časová orientace (time perspective) je psychologický pojem, který má ve výzkumu i praxi dlouhou tradici, avšak v duchu, v jakém jej definovali Philip Zimbardo, autor slavného Stanfordského vězeňského experimentu, a John Boyd, jeho dlouholetý vědecký spolupracovník, se hojněji používá teprve od roku 1999. Tehdy byla vydána finální verze validizační studie, která značně rozšířila používání dotazníku zjišťujícího, jak jsou lidé časově orientovaní.

Člověk může být orientován šesti různými způsoby – pozitivně nebo negativně do minulosti, hédonisticky nebo fatalisticky do přítomnosti, do budoucnosti či do tzv. transcendentální budoucnosti (tj. do období posmrtného života). Poslední zmíněná časová orientace nebývá kvůli problematické kulturní převoditelnosti níže zmíněným dotazníkem měřena, neboť tento časový rámec je charakteristický jen pro některá orientální náboženství, jakým je například buddhismus. Zbylých pět však vykazuje vysokou interkulturní shodu a jsou součástí dotazníku ZTPI, což je akronym anglických slov Zimbardo Time Perspective Inventory, do češtiny přeloženo jako Zimbardův dotazník časové orientace.

Časová orientace je tedy subjektivní a neuvědomovaný osobní postoj k času a časovému průběhu, který lidem umožňuje utřídit neustálý tok událostí do kategorií, dát jim řád a jejich prostřednictvím smysl vlastnímu životu.

Důležité je uvědomit si, že tato orientace je jednak neuvědomovaná (není lehké ji cílevědomým úsilím ovlivnit nebo změnit) a že se jedná o postoj, jenž má složky poznávací, emocionální, sociální i behaviorální (složku „chování“). Navíc, to je na celém konstruktu nejzajímavější zjištění, jde podle Zimbarda o kulturně podmíněnou, v procesu výchovy naučenou charakteristiku každého jedince.

Negativní minulost

Znáte lidi, kteří neustále vzpomínají na křivdy a nejrůznější příkoří, která utrpěli? Říkají vám, že neměli kamarády, že je v práci i ve škole všichni podráželi? Nemluví moc o tom, co je nebo bude, neustále se zaobírají svojí minulostí, kterou vnímají nepříznivě. Můžete si být jistí, že tito jedinci jsou s největší pravděpodobností orientovaní do negativní minulosti. Pokud jim dáte dotazník ZTPI, nejspíše kladně odpoví na otázky typu „V mysli se mi opakují staré bolestné prožitky“ nebo „V minulosti jsem si prožil svůj díl příkoří“. A co si myslíte, že je pro ně ještě charakteristické? V mnoha studiích bylo prokázáno, jak lidé orientovaní do negativní minulosti často trpí depresemi, úzkostmi, nemají zájem se rozvíjet jako osobnosti, mají nízké sebevědomí a sebeúctu, neradi si užívají přítomný okamžik.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace