5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Změna stojí hodně energie. Rozhovor s koučem Vladimírem Tukou

Změna stojí hodně energie. Rozhovor s koučem Vladimírem Tukou

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 27.2.2015 | Vydání: 3/2015

Rychlejší a komplexnější změny, které současná doba přináší, nás nutí promýšlet řadu témat do větší hloubky a častěji, než tomu bylo dřív. I proto tak prudce stoupá zájem o koučování, říká Vladimír Tuka ze společnosti Neuroleadership Group.

Změna stojí hodně energie. Rozhovor s koučem Vladimírem Tukou

Kouč je především tím, kdo se ptá. Jak vypadá správná koučovací otázka na rozdíl třeba od normální konverzace s kolegou nebo kamarádem?

Kouč se musí ptát tak, abyste si na svá „moudra“ přišli sami. Pokud o něčem hovoříte, ptá se, co tím přesně myslíte, co to pro vás znamená, co to říká o vás… Často totiž umíme jen obtížně definovat, co vlastně chceme. Víme dobře, co si nepřejeme, co se nám nelíbí. O tom také mnohem víc přemýšlíme. Vychází to ostatně z naší základní motivace vyhnout se všemu, co přináší bolest nebo hrozbu. V neurovědě se hovoří o vzdalování. Mozek nám ukládá udělat cokoli, abychom se od těchto nebezpečí co nejvíc vzdálili. Jenže to vzdalování nemá žádný předem daný směr – hlavně být daleko.

Druhou základní motivací je to, co si přejeme. Dává nám to větší energii k dosažení cílů. Rolí kouče je pomoci zorientovat se v tom, kam chceme směřovat. Ujasnit si vizi a její přínos. Občas si totiž něco přejeme, aniž nevíme proč. Možná pod vlivem reklamy nebo rodičů, přátel… Když v tomhle máme jasno, ptá se kouč: jaké zvolíte cesty? Co všechno potřebujete vědět, v jaké posloupnosti budou následovat jednotlivé kroky? Často jsme totiž z naší vize tak nadšení, že máme tendenci se hned vrhnout do akce a děláme to, co nás napadne jako první.

Naplánovat si kroky ke změně a vydat se na cestu vypadá jednoduše. Ve skutečnosti je to asi trochu jinak, že?

Na cestě přicházejí různé překážky. Když je člověk unavený, snadno sklouzne do starého, místo aby dělal nové věci. To není nic špatného ani nic dobrého, je to prostě tak. Je třeba se s tím vyrovnat jako s faktem, který nás něco učí. Člověk v takové chvíli obvykle ztrácí sebedůvěru, má pocit, že překážek je moc, že to nezvládne. Neuvědomuje si, že to často není jeho „vina“ – na nové věci potřebujeme poměrně dost energie a relativně velkou kapacitu naší vědomé mysli. Potřebujeme si totiž uvědomovat, že v této situaci děláme cosi jinak, než jsme dělali předtím. Když jsme unaveni, nedaří se nám to, a protože nemáme dostatek energie pro novou činnost, sklouzneme k chování, které je zautomatizované, neboť nás stojí méně energie. Pocit selhání, který se dostaví, vyvolává negativní emoce, které ještě víc sníží naši kapacitu, až nám zastře naši vizi – nedokážeme si představit, že to zvládneme: to nedám, nemám na to, na to se můžu vykašlat. To jsou naprosto běžné, normální myšlenkové procesy.

Úlohou kouče je pomáhat koučovanému, aby se v každém okamžiku učil z toho, co dělá. Aby ho napojil na nějakou předchozí zkušenost v životě, kdy byl v podobné situaci a zvládl ji. Případně s ním může sdílet i tyhle psychologické a neurovědecké poznatky vysvětlující, proč k selháním dochází. To dodává lidem sílu a sebedůvěru, že se s tendencí mozku vracet se ke starému mohou vypořádat. Kouč by měl být klientovi oporou v hledání cesty k tomu, co si sám přeje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace