5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Zpráva z Druhého mezinárodního kongresu o licencích, certifikátech a akreditacích psychologů - Oslo, 18 - 20. červenec 2000

Zpráva z Druhého mezinárodního kongresu o licencích, certifikátech a akreditacích psychologů - Oslo, 18 - 20. červenec 2000

Autor: Alena Plháková | Datum: 18.2.2002 | Vydání: 11/2000

Ve dnech 18. až 20. července 2000 jsem se jako delegátka Unie psychologických asociací České republiky zúčastnila mezinárodního kongresu o licencích, certifikátech a akreditacích psychologů, který se konal v hlavním městě Norska Oslu. První kongres na toto téma proběhl v roce 1995 v americkém New Orleans, další by se měl konat v roce 2005 v Londýně. Konference se sice zúčastnilo pouze 100 účastníků, ale mezinárodní zastoupení bylo poměrně pestré. Přijeli zástupci z 25 zemí všech kontinentů.

V úvodních plenárních zasedáních hodnotili pozvaní řečníci současný stav v oblasti psychologického vzdělávání, výcviku a udělování licencí v různých zemích světa. Můj celkový dojem byl, že psychologie vzkvétá v bohatých zemích, jakými jsou USA, země Evropské unie a Austrálie, a že je na velmi slušné úrovni v zemích Latinské Ameriky. V chudších oblastech světa, jakými jsou především Afrika, Asie a některé země východní Evropy, k nimž, jak doufám, nepatří Česká republika, je psychologů podstatně méně a rozvoj psychologie je teprve v počátcích. Na kongresu vystoupila mimo jiné delegátka z Číny, paní Houcan Zhang, která uvedla, že psychologie byla v Číně dlouho považována za buržoasní vědu a v letech 1966 - 1976 byla úplně zakázána. K obnovení výuky psychologie došlo v roce 1978, ale zabývá se jí jen několik set lidí, přičemž převládá výzkumná práce. Praktické aplikace jsou teprve v počátcích. Zdá se tedy, že předpokladem rozvoje psychologie je slušná životní úroveň obyvatelstva a demokratické společenské zřízení. Velký úspěch mělo kritické vystoupení Sathse Coopera, psychologa tmavé pleti z Jihoafrické republiky. Ten mimo jiné prohlásil, že ve většině zemí světa, které jsou zmítané chudobou a nezaměstnaností, nemá z psychologie coby západní vědy nikdo žádný užitek.

Další sezení již probíhala v paralelních sekcích, takže jsem se nemohla všech zúčastnit. K důležitým tématům patřily etické standardy práce psychologa, sjednocení požadavků na vzdělání a výcvik (zejména v zemích Evropské unie) a problematika profesionální způsobilosti.

V mnoha zemích světa včetně České republiky bývá profesionální kompetence uváděna mezi etickými principy pro práci psychologa. Podle tohoto principu může psycholog poskytovat pouze takové služby nebo používat pouze takové techniky, pro něž získal kvalifikaci na základě výcviku nebo praxe, a svou způsobilost také co možná přesně prezentovat veřejnosti. Zejména v zemích severní Ameriky dobře informovaná veřejnost požaduje, aby lidé, kteří poskytují jakékoliv terapeutické či jiné služby týkající se lidského zdraví (health services) byli k tomu kompetentní a aby byly kompetentní také osoby, které tyto profesionály učí. V USA a Kanadě se poměrně přísně kontroluje a reguluje vstup do profese.

Americká psycholožka Judy Hallová z Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb v psychologii referovala o propracovaném systému udělování psychologických licencí v USA. Podobný systém existuje v Kanadě, v ostatních zemích, včetně států Evropské unie, se na něm teprve pracuje. Registr poskytovatelů zdravotních služeb byl v USA založen v polovině 70. let, kdy se americký kongres zabýval tvorbou systému zdravotní péče. Úkolem této neziskové organizace je především vést evidenci psychologů, kteří získali státní povolení (licenci) k výkonu psychologické profese.

Psycholog, který chce v USA získat licenci, musí projít přibližně tímto procesem:

Je povinen absolvovat doktorský výukový a výcvikový program, který schválila Americká psychologická asociace. Celé studium trvá nejméně tři akademické roky na některé z psychologických fakult, přičemž je jmenován psycholog, který je za řádný průběh studia zodpovědný.

Student by se měl seznámit s těmito teoretickými poznatky:

biologické základy chování: fyziologická psychologie, srovnávací psychologie, neuropsychologie, čití a percepce, psychofarmakologie,

kognitivně-afektivní základ chování: učení, myšlení, motivace, emoce,

sociální základy chování: sociální psychologie, skupinové procesy, organizační a systémové teorie,

individuální rozdíly: psychologie osobnosti, lidský vývoj, abnormální psychologie.

Profesionální vzdělávací program by měl dále zahrnovat zvláštní kurzy pro příslušné specializace.

Doktorské studium psychologie musí dále zahrnovat supervidované praktikum, stáže, terénní a laboratorní cvičení vhodné pro psychologickou praxi.

Psycholog, který získá doktorát, tím však nezískává licenci pro praktický výkon psychologické profese. Rozhodující složkou profesionální přípravy je postdoktorandská supervidovaná praxe. Teprve po jejím absolvování získává psycholog licenci a je zaregistrován nejprve na úrovni jednotlivých států americké federace a poté v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb. Později může získat další specializaci, např. v klinické neuropsychologii.

Termín health service provider se obtížně překládá. Pojem poskytovatel zdravotních služeb nevystihuje jeho význam zcela přesně. Jedná o psychologické služby, které přispívají ke zlepšování lidského zdraví v nejširším slova smyslu (zdraví jako stav optimální tělesné a duševní pohody) a vedle tradičních klinicko-psychologických aktivit zahrnuje také např. dlouhodobou péči, rehabilitaci a řešení sociálních, emočních a vývojových problémů. V USA je pojem klinická psychologie postupně nahrazován pojmem psychologie zdraví (health psychology), což je odvětví psychologie, které se zabývá vzájemnými vztahy mezi psychologickým proměnnými a zdravím. Toto odvětví stojí na předpokladu, že lidské názory, postoje a chování významně přispívají ke vzniku nebo prevenci onemocnění.

Podle Judy Hallové je poskytovatel “health services” v psychologii v USA definován jako psycholog, který získal výcvik a praxi k provádění přímých, preventivních, poradenských a terapeutických služeb osobám, jejichž růst, adjustace nebo fungování je narušeno, nebo lidem, kteří tyto služby vyhledali. Služby registrovaných psychologů jsou v mnoha státech USA částečně nebo úplně hrazeny pojišťovnami. Ty jsou ochotny hradit ty postupy, které jsou empiricky ověřené, přičemž k nim řadí především behaviorální a kognitivní psychoterapii. Judy Hallová připustila, že hlavním kritériem je zde trvání terapie, nikoliv její výsledky. Na rozdíl od Německa tak psychoanalýza není pokládána za empiricky ověřený postup.

Hallová při svém vystoupení uvedla další důležitý a pro nás velmi zajímavý rozdíl: Předpokladem pro udělení licence je vzdělání, výcvik a další specifické požadavky, nikoliv tedy konkrétní oblast, v níž jsou psychologické služby poskytovány. Existují tedy psychologové vycvičení v klinické, poradenské, školní psychologii, v klinické neuropsychologii, rodinné, skupinové, behaviorální, rehabilitační či forenzní psychologii, přičemž všichni jsou považováni za poskytovatele zdravotních služeb.

Především na stránkách časopisu Konfrontace i jinde (např. na Psychoterapeutické konferenci v Luhačovicích) proběhla v minulém roce živá diskuse o střešní profesní organizaci psychoterapeutů. Skupina psychologů v čele se Zdeňkem Mackem, Jurajem Barbaričem a Vratislavem Strnadem navrhovala oddělení Psychoterapeutické společnosti od Lékařské společnosti a vytvoření nové střešní organizace pro psychoterapeuty, kteří působí nejen ve zdravotnictví, ale také v rodinném poradenství, ve školství atd. Proti tomuto návrhu se poměrně ostře postavil předseda Psychoterapeutické společnosti při ČLS Jan Kožnar (Kožnar, 1999). Problém spočívá v tom, že to potom vypadá, jako by psychoterapeutické služby bylo možné poskytovat (a samozřejmě také hradit pojišťovnami) pouze v rámci zdravotnických zařízení.

Podrobnější informace o registraci psychologů v USA lze najít na internetové adrese www.nationalregister.com, případně je možné kontaktovat přímo Judy Hallovou prostřednictvím e-mailu (judy@nationalregister.org).

O situaci v Evropě referovala mezi jinými Carola Brücher-Alberts, viceprezidentka Evropské federace profesionálních psychologických asociací (EFPPA). Podle jejího názoru vládne v Evropě na počátku nového milénia “duch mobility”, který je ovlivněn procesem evropského sjednocování. EFPPA má v současné době 31 členských asociací z různých evropských zemí (včetně Unie psychologických asociací České republiky), takže je střešní organizací asi 130 000 psychologů. Podle Caroly Brücher-Alberts vznikla velmi paradoxní situace tím, že Evropská unie vydala v roce 1989 směrnici 48/89, která umožňovala občanům Evropské unie pracovat v cizině ve sféře, která odpovídá minimálně třem rokům jejich univerzitního vzdělání. V oblasti psychologie však k žádnému volnému pohybu pracovních sil nedošlo, protože v některých zemích je výkon profese psychologa regulován zákonem, zatímco v jiných nikoliv apod. V současné době je profese psychologa alespoň částečně právně zakotvena v 11 evropských zemích, přičemž v některých se tyto zákonné regulace týkají pouze klinické psychologie nebo psychologie zdraví.

Současný prezident EFPPA Tuomo Tikkanen z Finska hovořil o tom, že výbor EFPPA považuje 3-leté vysokoškolské vzdělání pro psychology za nedostačující. Pro výkon profese psychologa by teoretická i praktická příprava měly dohromady trvat nejméně 6 let. Počáteční i pokračovací studium by mělo být garantováno univerzitou, přičemž dosaženou akademickou hodností je obvykle hodnost magisterská. EFPPA stanovila požadavky na přípravu psychologů ve svém dokumentu Optimal standards for professional training in psychology (Optimální standardy profesionální přípravy v psychologii), který lze najít na webových stránkách EFPPA (www.efppa.org).

Velkoryse koncipovaným projektem, jehož cílem je sjednotit především v Evropě profesionální přípravu psychologů, je projekt Leonardo, finacovaný Evropskou unií. Na kongresu v Oslu o něm referovala jeho koordinátorka, britská psycholožka Ingrid Luntová ze Vzdělávacího institutu (Institut of Education) Londýnské univerzity. Na projektu se zatím podílí 12 zemí EU - Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švýcarsko a Velká Británie. Partnerem projektu je také EFPPA a tak zprostředkovaně i Česká republika. Projekt by měl být realizován v průběhu let 1999-2001. Autoři projektu zatím konstatovali, že se vzdělání a výcvik psychologů v různých evropských zemích značně liší, stejně jako požadavky na jejich registraci a praxi. Cílem projektu je především vytvořit strukturu znalostí, dovedností a kompetencí pro přípravu psychologů v celé Evropě, která by v budoucnosti sloužila jako východisko pro získání “Evropského diplomu v psychologii”. Řadu informací o projektu Leonardo je možné získat na webových stránkách na adrese www.ioe.ac.uk/ioe_res/leonardo/index.htm.

Zvláštní sekce byla v Oslu věnována tématu Etika a sankce, v níž vystoupili řečníci z Kanady, Norska, Švédska, Jižní Ameriky a USA. Profesní asociace psychologů v “psychologicky vyspělých” zemích vesměs přijaly etické kodexy a mají své etické komise, které přijímají stížnosti klientů a řeší je. Nejvážnější sankcí je odebrání licence. Také EFFPA přijala v roce 1995 v Aténách Etický kodex (EPPPA´s metha code of ethics), který zahrnuje čtyři hlavní, celosvětově přijímané etické principy pro psychology, a to a) respekt k osobním právům a důstojnosti, b) způsobilost (kompetence), c) odpovědnost a d) osobní bezúhonnost. Každý z těchto obecných principů je vymezen několika dílčími zásadami. (Dokument je k dispozici na webových stránkách EFPPA - www.efppa.org).

Z příspěvků, které na konferenci zazněly, jsem vyrozuměla, že většina stížností na psychologické služby ve Spojených státech, Kanadě a v zemích EU se týká sexuálního obtěžování či zneužívání. Kathleen Rishel Allen z USA prezentovala výzkum etických postojů psychologů a psychiatrů k jejich profesi, jehož se zúčastnilo přes tisíc respondentů. Ti většinou pokládali za neetické nejen jakékoliv sexuální kontakty mezi klientem a pacientem v průběhu terapie, ale ještě dva roky po jejím skončení. Tato problematika je velice ožehavá. Sexuální zneužívání nejenže těžce poškozuje klienty, ale také značně snižuje prestiž psychologické profese. Vyskytují se však případy smyšleného obvinění terapeuta, jejichž motivace bývá mimořádně složitá.

Psychologové v různých zemích světa dále usilují o to, aby se studenti psychologie měli možnost důkladně seznámit s etickými pravidly, aby psychoterapii nepraktikovaly osoby bez řádného vzdělání a výcviku a aby psychologické testy byly chráněny před zneužitím. V současné psychologii se vynořují nové etické problémy. Jedním z nich je otázka, zda je možné poskytovat psychologickou pomoc prostřednictvím elektronických médií - především telefonu, nověji také e-mailu či internetu. Na kongresu v Oslu hovořila An-Magritt Aanonsen - předsedkyně Norské psychologické asociace - o tom, že poskytování e-mailového poradenství je stále častější. Problémem internetových psychologických služeb je to, že terapeut vůbec nic neví o osobě klienta, který může uvést nepravdivé údaje o pohlaví, věku, národnosti atd. Psycholog tedy musí do značné míry pracovat “naslepo”. Přesto je pravděpodobné, že se tyto formy psychologické pomoci budou dále rozvíjet a bude nutné stanovit určitá pravidla pro jejich poskytování.


Literatura:

Kožnar, J. Otevřená odpověď. Konfrontace, X, č. 3, 1999, s. 44-51


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace