5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Zrozen jako objevitel a rebel

Zrozen jako objevitel a rebel

Autor: Václav Cílek | Datum: 5.5.2010 | Vydání: 5/2010

Význačné objevitele, vynálezce i revolucionáře hledejme mezi mladšími sourozenci – což na druhé straně znamená, že stát, v němž bývá nejobvyklejším modelem rodina s jedním dítětem, se připravuje o značný potenciál.

Zrozen jako objevitel a rebel

V roce 1970 začal historik vědy Frank J. Sulloway největší projekt svého života. Zajímala jej otázka, proč někteří lidé v průběhu politic­kých či myšlenkových revolucí hou­ževnatě lpějí na starých dogma­tech, zatímco jiní jsou schopní radi­kálně přehodnotit své názory a zaujmout nové postoje.

Zároveň se pokoušel získat klíč k problému, proč jsou sourozenci odlišní a jaký typ osobnosti spojuje vynálezce a objevitele. Výsledky svého čtvrt­ století trvajícího výzkumu shrnul v obšírné monografii Born to rebel: Birth Order, Family dynamics and Creative Lives (Zrozen jako rebel: pořadí narození, rodinná dynamika a tvořivé životy, Pantheon Books 1996).

Autor prozkoumal 6 000 biogra­fií význačných objevitelů a vynález­ců západní Evropy. Pracoval s asi půlmilionem životopisných dat ex­cerpovaných z několika tisíc knih. Jeho hlavním závěrem je, že větši­nu důležitých objevů, těch, které změnily myšlenkový obsah evrop­ské civilizace, udělali mladší souro­zenci.

Dokonce i v případech, že původce nové teorie – jako u Newtona, Lavoisiera, Einsteina a Freuda – je prvorozený syn, bývá pak teorie přijata a rozpracována mladšími sourozenci, a navíc je v těchto pří­padech charakteristické, že vztah mezi budoucím objevitelem a jeho otcem byl v mládí napjatý. Platí to i v politice, radikálové měli zpravid­la v dětství spory se svými otci. Dů­ležité však je, že z takového kon­fliktního prostředí pocházejí nejen političtí hašteřivci, ale také mysli­telé a vynálezci, kteří napětí v rodi­ně dokázali dát pozitivní význam.

Charakteristickým příkladem teo­rie, která byla přednostně přijata mladšími sourozenci, je podle Sul­lowaye například darwinismus, který se nejobtížněji prosazoval ve Francii.

Ta totiž již v první polovině 19. století proslula zavedením pro­středků proti početí, a populační explozi spojovanou s průmyslovou revolucí tak zvládla o celé půlstole­tí dřív než zbytek západní Evropy. Na francouzského vědce připadalo roku 1859 v průměru jen 1,1 souro­zence, zatímco na evropského vědce v témže roce 2,8 sourozence. Fran­couzská věda tedy byla do značné míry v rukou tradičně uvažujících prvorozených synů, kteří novinky vesměs odmítali. Samotný Darwin si stěžoval na ty hrozné, nevěřící Francouze. Po-dle Sullowaye zde nesehrálo roli ani tak tradiční sou­peření Anglie a Francie či národní povaha, ale spíš demografická struktura.

Boj o pralinku

Sulloway nalézá přesvědčivé do­klady pro svoji argumentaci v roz­boru rodinného prostředí. Otázka, proč jsou někteří lidé rebelové, úzce souvisí s problémem, proč souro­zenci mohou být odlišní, jako by pocházeli z různých rodin. Nejprav­děpodobnější jednoduché vysvětle­ní je pořadí narození.

Druhé či po­zdější dítě se totiž rodí do změněné­ho prostředí. Vztahy mezi rodiči dozrávají, mění se velikost průměr­ného příjmu, a zejména systém odměn a privilegií mezi sourozenci.

Sourozenci si navzájem konkurují, svádějí boj o lásku rodičů a své po­stavení v rodinné hierarchii. Sullo­way dokonce tvrdí, že konflikt mezi potomkem a otcem není prostým generačním sporem, ale často reak­cí na soutěžení mezi sourozenci. Ji­nými slovy, že se nemusí jednat o problém dospívání, ale o pokračo­vání boje mezi sourozenci zaměře­ného vůči autoritě přidělující požitky.

Povahová odlišnost sourozenců slouží podle Sullowaye přežívání rodiny jako celku. Je totiž výhodnější, aby každý z nich měl jinou povahu a poněkud jiný žebříček hodnot. Představte si rodinu, která je chudá, takže si nemůže dovolit kupovat třeba pralinky, a přitom každý ze sourozenců pralinky pova­žuje za největší požitek. V takové situaci se může rozhořet konflikt, který okamžitě (nebo i později v do­bě dospívání, kdy na povrch vyplou­vají dávné křivdy) může ohrozit ro­dinnou stabilitu.

Obvyklejší však je, že každý ze sourozenců vnímá jinou hodnotu, záměrně se od svého bratra odlišuje, a tím minimalizuje budoucí konflikty.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace