5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Co vede školy k odmítání Školních vzdělávacích programů

Co vede školy k odmítání Školních vzdělávacích programů

Autor: Petr Kukal | Datum: 6.12.2006 | Vydání: 10/2006

Od září příštího roku mají všechny základní školy a osmiletá gymnázia v ČR povinnost začít v prvním a šestém ročníku (resp. v primě) vyučovat podle svého školního vzdělávacího programu (ŠVP). Čím víc se termín blíží, tím víc se v pedagogických médiích i na stránkách denního tisku řeší otázka připravenosti škol k takovému kroku. A také skutečná ochota ředitelů škol a učitelů samých k jeho přijetí.

Kromě obvyklých výkladních skříní kurikulární reformy, tedy oněch několika škol, které se coby inovativní profilují dlouhá léta, a změny proto přirozeně vítají, se předmětem mediálního zájmu stávají také školy na opačném pólu názorového spektra -ty, které přistupují k principům, cílům a průběhu reformy odmítavě.

Líní hlupáci

Motivy jejich rezervovaného postoje bývají nejčastěji interpretovány jako pohodlnost a nevědomost. Protože připravované změny v cílech školního vzdělávání předpokládají také změny v metodách, formách a principech, jsou učitelé nuceni revidovat svoje dosavadní pracovní návyky a stereotypy. Radikálnost těchto změn (a míra nutné adaptace na nové podmínky) tedy slouží modernistům jako jeden z argumentů pro tvrzení, že za lpěním na tradiční podobě vzdělávání stojí strach učitelů o vlastní pohodlí, popřípadě obava o dominantní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu.

Druhým motivem, který zastánci reformy podsouvají konzervativcům coby zdroj jejich odporu, je nevědomost. Hloupost, řečeno bez servítků. Téměř nejčastěji užívaným slovem v článcích na toto téma, je sloveso „pochopit“. Vztah k reformě je poměřován na stupnici vymezené krajními body „pochopil“ - „nepochopil“, která je ztotožňována s mírou akceptace změn. Základní teze postmoderny, totiž existence mnoha paralelních obrazů světa, a tedy právo na individuální interpretaci, je zde naopak velmi nemoderně popřeno. Principy kurikulární reformy jsou v poněkud středověkém duchu předkládány jako nezpochybnitelně správné a dobré. Jejich přijetí je proto otázkou jejich pochopení.

Tento postoj je bohužel pravidelně doprovázen rysem přezíravé, pohrdlivé pseudoshovívavosti. Odpůrci změn, jimž je přiřčena tato motivace, jsou ze strany reformistů často vykreslováni jako ti, s nimiž je třeba mít soucit. Ti, které je třeba vyvést z platónské jeskyně stínů. Jsou dehonestováni coby prosťáčci, kteří sice zatím tápou, dříve či později jim však bude přineseno světlo poznání.

Rozumím, a proto nesouhlasím

Ve výčtu důvodů, které se v souvislosti s odmítavým postojem ke změnám v charakteru školního vzdělávání objevují, přitom téměř nikdy nenacházíme důvod nejpřirozenější - totiž poučený, reflektovaný nesouhlas. Málo orientovaní novináři z deníků do omrzení papouškují, co jim předžvýká velmi dobře organizovaná obec alternativních pedagogů, a novináři z poloodborných profesních periodik si zase užívají svou roli pionýrů. Jen některé časopisy (například Pedagogika) jsou schopny objektivně popsat také slabiny připravovaných změn. Přestože motiv lenosti i nepochopení přirozeně nelze vyloučit, jsem hluboce přesvědčen o tom, že drtivá většina učitelů a ředitelů odmítajících reformu ji odmítá proto, že ji pochopila.

Předně odmítá přisoudit vzdělávacímu obsahu služebnou roli nástroje k dosahování klíčových kompetencí, jejichž evaluace je navíc velmi problematická, ne-li nemožná. Kromě toho, jak ukazuje test provedený v loňském školním roce společností Scio na vzorku bezmála 16 000 žáků, existuje zcela zřejmá souvislost mezi mírou osvojení klíčových kompetencí a celkovými studijní výsledky žáků - tedy znalostmi a dovednostmi! Neboli klíčové kompetence jsou jen uměle vytvořenou kategorií, vystavěnou nad vědomostmi a dovednostmi, a to na takové úrovni zobecnění, že jejich skutečný obsah není v zásadě nijak uchopitelný.

Učitelé se proto přirozeně utíkají k jim známé kategorii vzdělávacích cílů. O nich se však v RVP ZV (Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání) praví, že „cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí“. Jedna kategorie je definována druhou kategorií.

Vlastní obsah klíčových kompetencí je pak definován jako „souhrn vědomostí, dovedností, schopností (sic!), postojů a hodnot“. Vědomosti a dovednosti jsou ovšem těžko představitelné bez poznatkové základny, tedy učiva. To ovšem nemá na úrovni RVP ZV závazný charakter. Úžasná nejistota v tom, kam mají učitelé ve výuce vlastně směřovat, potom ovšem těžko může vést k jinému než odmítavému postoji.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 10/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy