5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Domácí úkoly nemusejí být domácím utrpením

Domácí úkoly nemusejí být domácím utrpením

Autor: Jan Voda | Datum: 8.2.2012 | Vydání: 2/2012

Vědomí dosud nesplněné školní povinnosti na druhý den, neustále odsouvané, nad námi visí jak černý mrak a s blížícím se večerem vyvolává napětí, paniku a stres… Domácí příprava za těchto podmínek – na poslední chvíli, rychle odbytá – je pak celkově prožívána jako nutné zlo a efektivita je prakticky nulová. Je to nutné?

Domácí úkoly nemusejí být domácím utrpením

Domácí úkoly jsou jedním z tradičních atributů školní docházky. Na internetu na toto téma vygooglíte za zlomek sekundy dva a čtvrt milionu odkazů. Z publikovaných ohlasů je zřejmé, že domácí úkoly jsou často vnímány jako přenesená odpovědnost školy na rodiče a ne vždy vítaný přesah školního vyučování do rodinného života. Školní povinnosti uložené na doma, tj. nachystat si pomůcky na druhý den, vypracovat domácí úkoly, popř. se naučit zadanou látku často kolidují s odpoledními zájmovými aktivitami dítěte nebo jen s bezstarostnou rodinnou pohodou o víkendu na chatě, na výletě, na rodinné oslavě, na návštěvě u kamarádky apod.

Rodiče proto někdy argumentují, že čas strávený ve škole má být dostačující k tomu, aby žáci obsáhli předepsané učivo ve škole, a oni se s nimi nemuseli doma učit. Aby si děti ve škole splnily všechny své povinnosti a minimalizovala se domácí příprava, aby za veškeré skutečnosti související se školním vzděláváním odpovídala škola. U nás v Magic Hill jsme tento model vyzkoušeli. Bylo zajímavým paradoxem, že sami rodiče brzy vypozorovali, že pokud se doma s dítětem neučí (nejlépe z učebnice, kterou považují za vodítko předmětového učiva), ztrácejí přehled, co dítě ve škole probírá, jak mu to jde a jaké má výsledky. Tím ztrácejí faktickou kontrolu nad jeho vzděláváním, zůstávají zcela odkázáni na školu. Současně v nich ale narůstal pocit, že se jako rodiče málo angažují, nevěnují se dostatečně vzdělávání svých dětí, neboť ostatní rodiče žáků z jiných škol, s nimiž se mohou porovnat, vynakládají v tomto směru nemalé úsilí. Rodiče si v tomto experimentu uvědomili, že vlastně nechtějí přenést na školu absolutní odpovědnost a že si potřebují určitý prostor ve vzdělávání dětí ponechat – a ten se realizuje právě domácí přípravou.

Existují i opačné případy: rodina učiní z přípravy do školy středobod mimoškolního času dítěte. Podle známého přikázání nejdřív povinnosti, potom zábava dítě hned po návratu ze školy/z družiny usedá ke stolu a vytahuje početnici, písanku, chemické názvosloví či slovíčka z angličtiny a pod dohledem rodičů, popř. za asistence najatých osob na doučování stráví i několik hodin denně učením a přípravou. Známy jsou i situace, kdy rodiče opatří dítěti sadu pracovních sešitů z jiného nakladatelství pro domácí procvičování školní látky, a dokonce i metodickou příručku pro učitele, aby se mohli s dítětem doma učit (často napřed, aby ve škole předešli případnému neúspěchu dítěte). Typická je v těchto případech úzkostlivá pečlivost – rodič dbá na kvalitu provedení, a tak dítě nejdříve píše úkol nanečisto, aby to v sešitě bylo bez škrtání a přepisování. V extrémních případech vypracuje za dítě úkol rodič, aby byl výsledek opravdu precizní. (A to už nemluvíme o tom, že někdy k této formě domácí přípravy přiberou rodiče dítěti ještě hodiny klavíru a francouzštiny…)

Je zřejmé, že ani jeden z popsaných případů (dítě vzhledem ke svým mimoškolním povinnostem nemá čas a úkoly dělá na poslední chvíli; dítě je domácí přípravou jednoznačně přetěžováno) není žádoucí. Domov a škola jsou dva různé světy, které mají odlišnou organizaci. Avšak právě domácí příprava může být platformou, na níž se tyto světy setkávají, kde se mohou propojit, navazovat jeden na druhý a vzájemně se podpořit ve společném výchovném úsilí. Je neoddiskutovatelné, že skrze rozumně dávkované školní povinnosti vedeme dítě k určitému řádu, rozvíjíme u něj samostatnost a zodpovědnost. Dítě se učí své povinnosti zaznamenávat (do úkolníčku či vhodného diáře), plánovat a rozvrhovat je do svého volného času, myslet si na ně i zodpovídat se z kvality jejich provedení. To všechno jsou důležité dovednosti, které uplatní v dospělém životě. Jsou tu ovšem i další skutečnosti, které úzce souvisejí s procesy učení dítěte: například podmínkou uložení poznatků do paměti je opakování v určitých optimálních rytmech, které nutně zasahují i do mimoškolního času. Konečně ne všechno učivo je reálně možné obsáhnout ve škole – typickým příkladem je domácí četba.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy