5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Genderově vyvážené vyjadřování budí emoce žen i mužů

Genderově vyvážené vyjadřování budí emoce žen i mužů

Datum: 8.4.2010 | Vydání: 4/2010

Nedávno se objevila na stránkách MŠMT příručka „Kultura genderově vyváženého vyjadřování“. „Jazyková doporučení v této knížce nejsou závazná a nenařizují nikomu, jak má mluvit a psát. Jejich smyslem je učinit komunikaci zdvořilou, kultivovanou a příjemnou vůči ženám i mužům, a vyjádřit a uznat reálný podíl žen na chodu věcí veřejných.“ O názor jsme požádali její potencionální uživatele, učitelku a publicistu.

Genderově vyvážené vyjadřování budí emoce žen i mužů

Hana Hegerová: Genderové vyvážení?

„Milé čtenářky a milí čtenáři“ – to je oslovení, které jasně doporučuje nová příručka „Kultura genderově vyváženého vyjadřování“ autorek J. Valdrové, B. Knotkové-Čapkové a P. Paclíkové. Kdybych napsala pouze „milí čtenáři“, jak by každý/á z vás interpretoval/a takové sdělení? Mužské části čtenářstva by to mělo být spíše jedno, protože jsou explicitně osloveni v obou případech. Jinak je tomu ale u ženské části, která je explicitně oslovena pouze v prvním případě, v druhém je zahrnuta implicitně. Otázka zní – a je to moc, anebo málo? Můžeme souhlasit s autorkami textu, že jde o naučený způsob „čtení“, tzn. že za milými čtenáři všichni vidíme i čtenářky. Hovoříme-li o nedostatku zubařů, myslíme tím, že nám scházejí jak zubaři, tak zubařky apod.

Příručka ukazuje na některá důležitá témata: s autorkami můžeme jistě souhlasit v tom, že by se měly přechylovat názvy profesí (např. učitel/učitelka, lékař/lékařka, advokát/ advokátka, zahradník/zahradnice), osobně bych dodala ale jen tam, kde je to běžné. Na kolik je nutné vytvářet ženský rod pro substantivum kominík? Asi by šla celkem jednoduše utvořit kominice, kdyby se našla žena, jež by o takovou profesi měla zájem. Znamená to ale, že když budu svým dětem opakovaně tvrdit, že náš komín chodí pravidelně čistit kominíci (a totéž budu tvrdit i ve škole z pozice učitele/ky), že vytvořím v myslích dcer a dívek nerozbitný stereotyp, a žádná z nich si tak netroufne ani pomyslet na to, že by jednou snad mohla být kominicí?

Je-li dítě vychováváno otevřenými, přemýšlivými a vnímavými rodiči, určitě může dát najevo své touhy a přání. Dcera si tak může s otcem (nebo matkou?) zkusit štípat dříví, je ale otázka, zda o ní budeme hovořit jako o budoucí drvoštěpce. V domácím prostředí by na nás taková komunikace mohla působit uměle a nuceně. Autorky ale upozorňují na úskalí, jež s sebou může přinášet učebnicové zobrazení světa, a jako jeden z příkladů uvádějí nutnost vyváženého zastoupení mužů a žen v určitých profesích. Lze jedině souhlasit s tím, že jak muži, tak ženy by měli být zobrazováni jak v duchovních, mentálně či psychicky náročných povoláních, tak v povoláních manuálních.

Autorky důsledně nabádají k přechylování, až má člověk pocit, že žije v jiné kultuře. Ve svém okolí jsem se nesetkala s tím, že by lidé (event. ženy samotné) nepřechylovali názvy profesí, vykonávají-li je ženy. Ani u gymnaziálních studentek jsem se nesetkala s tím, že by nepřechylovaly jméno profese, jíž by se jednou rády věnovaly (až na obtížné případy, pak studentka obvykle uvede, že by byla ráda „lékařka, nejlépe kardiochirurg nebo neurochirurg“).

Na druhou stranu autorky požadují, aby se zásadně nepřechylovala cizí ženská příjmení (př. paní Clinton, paní Obama), argumentují požadavkem přesné informovanosti. Pochopila-li jsem dobře, napíšu-li paní Obamová, zásadně zkresluji situaci a mohla bych tím někoho zmást a možná i paní Obamovou urazit. Osobně jsem ale typ čtenáře (lépe asi čtenářky, ale člověk to má tak pod kůží), kterého více mate, když se jméno nepřechyluje a pak působí jako nesklonné. Budu si muset zvyknout na to, že budu skloňovat všechno kolem, ale vlastní jméno nikoli?

S autorkami lze souhlasit, že v oficiálních a vůbec formálních situacích bychom měli brát v potaz ženské adresátky. Jako učitelka se svých studentek zeptám, jak vnímají hromadné oslovení studenti v běžné školní praxi a jak by na ně působilo nabízené oslovení studující?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • Nechť se na to téma - svobodně! - vyjadřují ty, kterých se to týká 28.4.2010, 14:04 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy