Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Nikdo vám nedá čas na adaptaci

Nikdo vám nedá čas na adaptaci

Autor: Richard Kozák | Datum: 10.2.2010 | Vydání: 2/2010

Ve srovnání s jinými profesemi musí učitel, který nastupuje do praxe, převzít hned od prvních dnů po nástupu do povolání všechny povinnosti a vykonávat i docela složité administrativní práce, na které jej vysoká škola nepřipravila. Neexistuje postupné přebírání odpovědnosti, které je běžné v jiných profesích. Například mladý lékař nejde okamžitě sám operovat, novému redaktorovi nedají na starost hned nejdůležitější zprávy apod. Kvůli tomu mohu říct, že začátek je velký stres. Samozřejmě, že jsem zažil hned na začátku několik nepříjemných situací – především konflikty s rodiči a staršími kolegyněmi. S rodiči se nejednalo o nic výjimečného, spíše jsem byl já díky své nezkušenosti z jakéhokoliv projevu nepřízně z jejich strany celý „poplašený“. Naivně jsem očekával, že rodiče mi budou naopak poskytovat ocenění za to, jak se snažím. To se nedělo a neděje do teď, ale už jsem si na to zvykl a co vím od kolegů, tak je také nechodí rodiče chválit. Rodiče za vámi přijdou, když mají nějaký problém nebo jsou s něčím nespokojení. Občas proti vám vystartují, protože se něco domnívají, že bylo úmyslně špatně uděláno, nebo od svého potomka dostanou nějakou zkreslující informaci. Už jsem se naučil (po třech letech praxe), že na jejich agresivní útoky nesmím odpovídat přesvědčováním o vlastní nevině, nebo už vůbec ne další agresí, ale snažit se je nejdřív uklidnit a dostat z nich, co jim skutečně leží na srdci. Většinou se to dá pak vysvětlit a ukáže se, že rodiče neměli hlavně dostatek informací.

Zažil jsem šikanu od kolegyň

Jak jsem zmínil výše, měl jsem na začátku konflikty se staršími kolegyněmi, tedy hlavně s jednou z nich. Jelikož už jsem nyní přešel na jinou školu a do jiného města, tak o tom mohu svobodně a otevřeně napsat. Často se mluví o šikaně mezi dětmi, ale o šikaně mezi učiteli nepadne ani slovo. Jsem přesvědčen, že jsem šikanu zažil. Moje kolegyně zpočátku, co jsem nastoupil, se chovaly dost divně, až bych řekl pubertálně. Jedna kolegyně středního věku se mě například hned první den zeptala, jestli mám holku. To by se ale dalo snést, ale postupem času, kdy jsem se s nimi nijak zvlášť ne-

skamarádil, tak začaly kritizovat můj způsob výuky, vztah k žákům apod. Byly to speciálně dvě kolegyně, které před ostatními nahlas komentovaly, co všechno nezvládám. Byl jsem opravdu ve špatné pozici, protože jako muž se takovým útokům ze strany žen špatně bráníte. Navíc si jako začátečník moc nevěříte. Nakonec mi pomáhal ředitel školy, který podle mne tyto ženy nemohl vystát a byl vždy na mé straně. Pomohl mi tak se s tím nějak vypořádat a nakonec i najít sebevědomí se přímo těmto ženám postavit. Nicméně když jsem se před rokem přestěhoval a našel si novou školu, stejně se mi docela ulevilo. Na nové škole už jsem se s ničím podobným nesetkal.

Co jsem zjistil

Co si člověk v praxi uvědomí? U mě to hlavní bylo to, že jsem zjistil, že mě opravdu baví práce s dětmi a že mi dokonce i jde. Zjistil jsem, že pro práci mi hned na začátku chyběla jedna věc, a to sebevědomí. Tohle na mně poznal ředitel v první škole a strašně moc mi pomohl. Možná už by se tohle mělo řešit nějakým způsobem na pedagogické fakultě, kde se člověk skutečně na praxi příliš nepřipraví.

Jinak věčné téma učitelské platy – ano jsou nízké a těžko se z nich uživí. Než jsem přišel do Plzně, působil jsem v menším městě v plzeňském kraji, kde můj plat byl celkem průměrný, a jelikož jsem žil u rodičů, tak jsem neměl problém se uživit. Teď je ale situace jiná. V létě jsem si vydělával na brigádě u kamaráda v obchodu s počítačem a příští léto bych možná chtěl vyjet na nějakou sezonní brigádu do zahraničí. Mám i několik zákazníků, tedy spíš známých, kterým chodím pomáhat, když jim klekne počítač, čímž si mohu trochu přivydělat. Každopádně pouze z učitelského platu se vyžít nedá a představa, že bych třeba z platu měl uživit manželku na mateřské, je naprosto iluzorní.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2010 nebo v On-line archivu.

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

• p

  25.2.2010, 11:39

  Zobrazit