5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Nomen omen

Nomen omen

Autor: Jan-Michal Mleziva | Datum: 9.12.2010 | Vydání: 10/2010

Vánoční dárek pro čtenáře - Povídka

Nomen omen

„To byly zase plky,“ ulevil si Matyáš. Od začátku semestru od něj Magda snad jiná slova po příchodu ze školy neslyšela a k jeho poznámkám o mrhání časem se už vůbec nevyjadřovala. Byla o pět let starší a pracovala jako vychovatelka v pasťáku, což by do ní vzhledem k její jemné drobné postavě nikdo neřekl. O to větší obdiv sklízela od Matyáše. Za rok, co spolu chodí, měl nesčetněkrát možnost zažít, jak mistrovským způsobem zvládá své chovankyně. Matyáš je všechny znal a úvahám o jejich osudech se věnoval podstatně více než teoriím socialistické ekonomie, kterou studoval.

„Potkal jsem Jitku Machovou, co s náma chodila vloni do kruhu. Víš, kam zmizela? Přestoupila na pajďák.“

„To jde? Z ekonomky na peďák?“ vyvalila nevěřícně oči.

„Říkala, že jo. Ale jen z oboru učitelství.“ Z jeho – pro změnu nadšeného – výrazu v očích Magda vytušila, co se mu honí hlavou. „A co tě tam láká?“

Matyáš se rozesmál. „No přece specka.“

Za tři dny už jednal s proděkanem pedagogické fakulty. Má si zajistit praxi v oboru a hodnocení z ní přiložit v červnu k žádosti o přestup. Prý mu pak vyhoví.

Matyáš se vykašlal na přednášky i cvičení a pustil se do obcházení pražských speciálně pedagogických zařízení. Po týdnu neúspěšných obchůzek, které zpestřovala alespoň vánoční výzdoba ve výlohách, zbývala ještě základní škola pro nevidomé, poslední naděje v Praze.

„Je mi líto,“ končil rozhovor ředitel, „tady jsem vám ale napsal číslo k manželce do školy. Je to sice obyčejná základka, ale nějak se jim rozstonaly všechny důchodkyně, a tak nezbytně hledají někoho na záskok.“ Ještě ten den zašel Matyáš za ředitelkou. „Kromě češtiny a ruštiny by se jednalo ještě o dvě hodiny týdně tělocviku u osmaček. Prosím vás, jen žádnou gymnastiku, ať nemusíte dělat záchranu. To víte, mladému muži by se dívenky rády vrhaly do náruče.“

Nazítří už Matyáš učil. Ani studium si ještě nestihl přerušit.

Nakonec se záskok protáhl až do konce školního roku. Matyáš byl prací nadšený. Všichni žáci, které připravoval k přijímačkám, se na střední školu dostali, takže ředitelka ani v nejmenším nelitovala, že si Matyáše ponechala tak dlouho. Na jeho posudku si dala opravdu záležet. Žádost o přestup v podatelně přijali a Matyáš mohl s čistou hlavou vyrazit do NDR k moři, kde si celé prázdniny přivydělával jako číšník v restauraci přímo u pláže.

Po návratu už na něj čekal na poště dopis. Radostně jej otevřel. Tučně v něm stálo: „Vaší žádosti o přestup se nevyhovuje.“

Zpět na VŠE se Matyášovi nechtělo, ale pořád lepší varianta než vojenská služba. S velkým sebezapřením se nakonec pustil do něčeho, co po zkušenosti s učitelováním pro něj ještě více pozbylo smyslu. Kupodivu již k 20. lednu měl všechny zkoušky složené.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 10/2010 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy