5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Před výchovnými problémy se utéct nedá

Před výchovnými problémy se utéct nedá

Autor: Václav Mertin | Datum: 5.9.2012 | Vydání: 7/2012

Výchovné problémy brání dětem efektivně se učit a současně snižují jejich pocit bezpečí. I proto se ministerstvo školství rozhodlo, že ve školním roce 2011/12 ověří funkčnost tzv. smluv s rodiči, což jsou odborně řečeno individuální výchovné plány. Posledním červnem 2012 pokusné ověřování skončilo a je třeba zhodnotit zkušenosti a výsledky. Fungují smlouvy jako nástroje na prevenci a řešení školních výchovných problémů v základních školách?

Před výchovnými problémy se utéct nedá

Do ověřování se zapojilo 36 škol z celé ČR. Byly mezi nimi školy základní i praktické, velkoměstské sídlištní, ze staré zástavby i z malých městeček, školy z vcelku bezproblémových lokalit i z míst, ve kterých jsou sociální i ekonomické problémy nahromaděné. Veškeré zpětné informace ze škol i postřehy hodnotitelského týmu mají být předloženy vedení ministerstva, které rozhodne, jestli jde o systém životaschopný a efektivní a jestli ho zavede do nejširšího použití v základních školách.

Hodnocení zapojených škol

Údaje získané ze samotných škol signalizují, že při systematické práci s dítětem i s jeho rodiči mohou být výsledky povzbudivé. Podle hodnocení samotných škol totiž při využití smluv došlo ke zlepšení u více než 80 % žáků, kteří měli výraznější problémy s chováním. Je nutné poctivě doplnit, že v části případů bylo zlepšení dočasné, u jiných šlo pouze o dílčí pokroky. Nemohli jsme zkoumat, jaká by byla situace bez využití systému smluv, přinejmenším část problémů by se patrně odstranila tak jako tak.

Vzhledem k tomu, že do pokusu se zapojily školy, které již s podobným přístupem měly vlastní zkušenosti, a rovněž školy, které byly silně motivovány vyzkoušet efektivnější metody, jsou nepochybně těmito skutečnostmi ovlivněny i velmi příznivé výsledky. A právě tyto rozdíly mezi školami vedly k tomu, že některé pokládaly celý systém za značně přínosný, zatímco jiné více zdůrazňovaly podobné vlastní dřívější zkušenosti, takže vlastně byly mírně zklamané. Očekávaly, že smlouva jim přinese zcela nové postupy i rozšířené pravomoci, jenže obojí je možné zavádět pouze na základě zkušeností, a nikoli dopředu od zeleného stolu.

Problém je dobré řešit ve stadiu zrodu

Od začátku byl přístup individuálních výchovných plánů koncipován ve dvou směrech. Jednak jako individualizuace přístupu k řešení každého i malého výchovného problému - nutnost hledání specifických opatření účinkujících na jednotlivé dítě známe i z výchovy v rodině. Zatímco jednomu dítěti stačí vysvětlení, na druhé nejvíc platí, když nemůže lítat venku s klukama. Jen nerozumní rodiče všechny „zmydlí na jednu hromadu“, učitelé všem napíšou poznámku, dají kolektivní trest a mají pocit spravedlivého přístupu. V situacích hledání nejvhodnějších prostředků na zvládání drobnějších přestupků nesepisovaly školy žádnou papírovou „dohodu“. Zastávali jsme názor, že k výchově jsou zapotřebí především činy, a ne papír. A právě v tomto směru jsou naše naděje a víra v možnosti nápravy největší. Jestliže se totiž dostatek úsilí a učitelského umu soustředí na řešení problému ve stadiu zrodu, tak problém vůbec nemusí dojít do fáze, kdy jsou nutné výchovné komise, nebo v našem případě hledání intenzivní cesty v podobě sepsané smlouvy.

Nicméně v případě, že se tato individualizace přístupu delší dobu nedařila a ani po úpravách nevedla k výsledkům, došlo k sepsání písemné formy smlouvy. V té zakotvila škola své povinnosti při řešení výchovného problému, současně se s rodiči a žákem domluvila na jejich součinnosti při zajištění pomoci dítěti. Zejména pro rodiče je důležité si uvědomit, že nejde pouze o soupis úkolů pro samotné dítě a pro ně, na prvním místě je, co bude pro nápravu problémů dítěte dělat i samotná škola.

A právě tento dvojí význam smlouvy nepochopili někteří kritici, když uváděli, že nevynutitelná „smlouva“, a navíc bez sankcí, je vlastně formálně na nic. Že pomůže jen u dětí a rodičů, kteří spolupracovat chtějí tak jako tak, takže je vlastně zbytečná. Ukázalo se, že ani v tom neměli úplně pravdu, protože někteří rodiče pozitivně zareagovali na samotný písemný návrh smlouvy s hlavičkou ministerstva školství. Proto by se neměla opomíjet závažnost chvíle podpisu a učitelé by měli i této formální části smlouvy věnovat náležitou pozornost. Spíš jako kuriozitu lze uvést žádost jedněch rodičů, aby škola smlouvu neposílala na ministerstvo. Jenže těžiště smlouvy je pro nás skutečně v hledání nejvhodnějších forem konkrétní práce s dítětem (s rodiči, s celou třídou), zatímco „papír“ je nám pouze zachycením tohoto hledání ve stadiu, kdy se nedaří. A pravda, také dílčím dokladem pro orgány péče o dítě, na které by se škola měla obrátit se žádostí o pomoc, když rodiče dostatečně nepečují o vzdělání dítěte, ani o jeho psychický a tělesný rozvoj.

Vytrvalost, důslednost a individuální přístup

Ukázalo se, že řadu drobnějších, počínajících problémů jde opravdu vyřešit pouhou domluvou učitele s rodinou a zvýšeným zájmem a pozorností obou stran. Jde o letitou poradenskou zkušenost, že u některých žáků není třeba vymýšlet žádná sofistikovaná poradenská nebo dokonce terapeutická opatření, stačí, aby se jim rodiče věnovali alespoň půl hodiny denně, učitel aby tuto aktivitu podpořil, a efekt se zaručeně dostaví. V jednotlivých případech měli rodiče obavy, že „papír“ bude někam zanesen a může ještě za několik let nepříznivě ovlivnit život rodiny i dítěte, takže se raději začali víc angažovat při výchově dítěte, aby nebylo nutné smlouvu podepisovat. Jestliže jsme konstatovali dočasnost některých zlepšení, tak ta jasně odráží nedostatek vytrvalosti a důslednosti jak na straně rodičů, učitelů, tak pochopitelně i samotného dítěte. U některých učitelů jsme museli konstatovat velmi chudý repertoár používaných výchovných opatření - často uváděli rozhovor (nebyl zřejmý obsah) a dokonce individuální přístup, tedy vcelku bezobsažnou floskuli, kterou sami učitelé nemají rádi ve zprávách z poradenských zařízení. V obohacení používaných postupů spatřujeme jeden úkol pro další vzdělávání učitelů - jsme si však dobře vědomi, že mnozí z těch, kteří by je opravdu potřebovali, jakékoli doškolování odmítají.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy