5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Specifické poruchy učení – bez spolupráce školy a rodiny to nejde!

Specifické poruchy učení – bez spolupráce školy a rodiny to nejde!

Autor: Lenka Krejčová | Datum: 10.10.2012 | Vydání: 8/2012

Začal nový školní rok a společně s ním začínají rodiče do škol nosit aktualizované či zcela nové zprávy z vyšetření svých dětí, jimž byla stanovena dyslexie, případně jiná forma specifických poruch učení. Reakce učitelů i rodičů na uvedenou diagnózu se často velmi liší. Vždy by však měly nakonec vyústit ve spolupráci a společnou komunikaci o dítěti, protože to je v současné době zřejmě nejefektivnější způsob řešení specifických poruch učení.

Specifické poruchy učení – bez spolupráce školy a rodiny to nejde!

Co na to rodiče a učitelé

Motivace rodičů, s níž přicházejí do poradenského zařízení, bývají sice specifické, ale dají se do určité míry kategorizovat. Mnozí z nich přicházejí, protože jim ve škole řekli, aby nechali potomka vyšetřit. Vedle toho jsou poučení rodiče, kteří vysledovali obtíže svých dětí, začali shánět informace na internetu a v knihách a dospěli k názoru, že jejich syn či dcera mají některou z forem specifických poruch učení (dále také SPU). Někteří rodiče zase tolik pátrat nemusejí, protože z vlastní zkušenosti vědí, co se děje jejich dětem, a mají pro to plné pochopení (bohužel někdy neumějí pomoci, protože sami zažili totéž a mají stejné obtíže). V neposlední řadě pak přicházejí do poradenských zařízení rodiče, kteří chtějí „ten papír“. Doufají, že zpráva z vyšetření s příslušným razítkem přinese jejich dětem „úlevy“, a oni budou mít klid od neustálých stížností učitelů i od nezdarů svého potomka. Kéž by si uvědomovali, jakou medvědí službu tím svému dítěti dělají. Naučit se říkat „já to dělat nemusím, já na to mám papír“ ještě nikomu nepomohlo k lepším studijním výsledkům, natož k přijetí na střední či vysokou školu.

Nutno říci, že ani reakce učitelů nebývají zcela jednoznačné. Naštěstí stále častěji potkáváme učitele, kteří nepotřebují papír s razítkem, aby s dítětem začali pracovat podle jeho aktuálních potřeb. Postoj ? la „dojděte si do poradny, bez vyšetření nemůžu nic dělat“ nicméně stále někde přetrvává. V současné době ho ovšem lze pokládat za zcela neprofesionální i nemorální. Při vzdělávání stojí na prvním místě děti. Dospělí jsou důležití proto, aby jim zprostředkovali znalosti, zkušenosti, dovednosti, zážitky. Necháme-li je opakovaně selhávat, přestože jsme si vědomi, že potřebují učení realizovat v poněkud odlišném formátu, jediné, čeho docílíme, je neochota k učení a minimální motivace.

Specifickou reakcí rodičů i učitelů, která však není neobvyklá, je nepochopení obtíží dítěte. Nezřídka se tak děje u žáků, kteří jsou velmi šikovní, chytří a učení se jim daří srovnatelně s vrstevníky.

Příklad

Petr dochází do poradny od předškolního věku, kdy mu byl udělen odklad školní docházky, nyní navštěvuje čtvrtou třídu. Od počátku se objevovaly možné náznaky specifických poruch učení. Petr je ovšem současně nesmírně nadaný. Má vynikající matematické schopnosti, zajímá se o přírodu a jeho všeobecné znalosti v tomto oboru dalece převyšují jeho vrstevníky, již několik let se s nadšením učí hrát na housle. Současně se u něj skutečně projevují dyslektické obtíže, které jeho matka vzhledem ke zkušenostem z původní rodiny chápe. Na druhou stranu Petrův otec nedávno vznesl dotaz, jestli má vůbec cenu, aby syna nutili k nějakým výsledkům a co s ním bude po škole, zda má na to, aby šel studovat maturitní obor. A zcela opačně třídní učitelka ve škole nerozumí, proč by Petrovi měla připravovat individuální vzdělávací plán a pracovat s ním jinak než s ostatními, když přeci bez problémů zvládá a patří k průměrným, někdy nadprůměrným žákům.

Petrův příklad ukazuje, jak těžké může být dyslexii porozumět, když ji nevidíme a nemáme s ní zkušenost. Samozřejmě že chlapec má potenciál ke studiu střední školy s maturitou, dokonce je vysoce pravděpodobné, že bez obtíží zvládne vystudovat vysokou školu. A také není průměrný žák, jeho dovednosti jsou v mnoha směrech vysoce nadprůměrné, avšak při učení občas potřebuje přizpůsobit podmínky tak, aby si vše zvládl přečíst a mohl se vyjádřit, jak mu to nejlépe vyhovuje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy