5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > V hodinách fyziky chci ukázat její praktičnost i krásu

V hodinách fyziky chci ukázat její praktičnost i krásu

Autor: Nina Rutová | Datum: 10.10.2012 | Vydání: 8/2012

S Jaroslavem Reichlem jsem se poprvé setkala v roce 2008, když jsem hledala učitele, kteří umějí ve výuce propojit mediální výchovu s fyzikou. Publikoval tenkrát v metodické příručce Média tvořivě lekce, které k odtajňování fyzikálních zákonitostí využívají fotografie, písně a filmy. Kdykoliv jsem chtěla udělat do médií rozhovor s někým, kdo rád a dobře učí fyziku, doporučili mi zasvěcení spolupracovníci opět Jaroslava Reichla. Chcete-li o jeho učení vědět ještě více, než se vešlo do našeho rozhovoru, doporučuji vám jeho webové stránky http://jreichl.com/

V hodinách fyziky chci ukázat její praktičnost i krásu

Na gymnáziu jste s učením vlastně začal. Co vás na doučování spolužáků bavilo?

Nejen že jsem si sám při doučování látku opakoval, ale byl jsem nucen vymýšlet postupy, jak úlohu nebo část teorie vysvětlit třeba i jinak, než to udělal ve škole učitel. Po úspěšném zkoušení nebo testu většinou z matematiky spolužáci velmi děkovali a řada z nich konstatovala, že bych měl jít učit, že látku umím podat.

Kde se vzal zájem o fyziku?

Příčinou nového zájmu o fyziku byl předmět didaktika fyziky. Pamatuji si velmi dobře, že den, kdy jsme tento předmět měli zařazen v rozvrhu, jsme začínali v osm hodin ráno a s hodinovou pauzou na oběd se učili až do šesti hodin do večera. Posledním předmětem toho dne byla právě didaktika fyziky. Nevím, zda přednášející prof. Emanuel Svoboda znal náš rozvrh, a tedy předpokládal jistou naši únavu, nebo zda by stejným způsobem postupoval i v jiné situaci. Každopádně téměř na každou z přednášek s sebou přinesl pomůcky a následně s nimi předvedl zajímavý experiment. Když začal chystat pomůcky poprvé, podívali jsme se se spolužáky po sobě se všeříkajícím pohledem: „To nám chce opravdu předvádět tento triviální a známý experiment? No přežijeme to.“ Experiment začal a najednou jsme zpozorněli: Co to? Jak je možné, že se kulička samovolně valí po nakloněné rovině vzhůru? Jak je možné, že dvě stejné žárovky svítí při stejném zapojení různě? Zkrátka experiment, který se z počátku zdál velmi primitivní a známý, měl najednou nestandardní průběh. A v ten okamžik jsme o předvedeném experimentu začali přemýšlet, říkali jsme různé návrhy, čím by mohlo být nestandardní chování způsobeno, a celodenní únava byla ta tam.

Postupně jsme se začali na tyto přednášky těšit, protože jsme doufali, že uvidíme další nestandardně se chovající experiment. Po něm sice následovala přednáška o didaktice, o psaní testů, o psaní příprav na vyučovací hodinu a podobně. Ač nás tyto poznatky nezaujaly tolik jako úvodní experimenty, tak právě na těchto přednáškách jsem si uvědomil, že fyzika je ten předmět, který chci dále učit.

Kdy jste začal učit?

Po absolvování MFF UK jsem nastoupil na SPŠST Panská, kde jsem si mohl vyzkoušet učení už během pravidelných praxí v rámci studia učitelství. Oproti jiným nastupujícím učitelům jsem měl tu výhodu, že jsem zde strávil také náhradní vojenskou službu, a proto jsem znal režim školy a její pedagogy ještě dříve, než jsem začal sám učit. Při podepisování pracovní smlouvy mi bylo jasně řečeno, že škola potřebuje zejména fyzikáře, a proto budu mít ve svém úvazku většinu fyziky. Nicméně matematiku, kterou jsem chtěl také učit, jsem měl v úvazku rovněž. Sice jen jednu třídu, ale byl jsem rád i za to.

Fyzika je hravější, poutavější, a když se její představování žákům vezme za správný konec, je pro žáky asi i zábavnější než matematika. I když je ve srovnání s matematikou těžší právě o to, že kromě fyzikálních zákonů je nutné také bravurně ovládat právě matematiku. Tím matematiku nezatracuji, pouze konstatuji to, co mám za ta léta vypozorované. Během hodin fyziky nikdy nepadly ze stran žáků otázky typu „Proč se to máme učit? K čemu mi to bude?“. Na základě debat s kolegy vím, že občas tyto otázky žáci kladou během hodin matematiky.

Čím ve fyzice začínáte?

Ve svých hodinách se snažím krásu a praktičnost fyziky ukázat ze všech stran. Při výkladu velmi často pouze naznačím nějakou situaci. S oblibou využívám aktuální dění: známý sportovní výkon, aktuálně promítaný film v kinech, pohled z okna učebny na dění na ulici, přírodní katastrofu… to vše se snažíme fyzikálně popsat, upozornit na případná úskalí našeho popisu, a postupně tak budovat teoretický základ dané problematiky. Ne vždy je pochopitelně možné tento model použít, ale v řadě hodin se o situace z běžného života nebo situace zinscenované v různých filmech opírám. V případě ukázek z filmů je nutné postupovat velmi obezřetně, neboť většina scenáristů nejsou fyzikové, a proto je ve filmech dost faktických chyb. Ale i to patří k fyzice: snažit se takové omyly a nesmysly odhalit.

A co experimenty, které jste tolik miloval na vysoké škole?

Výklad se snažím doplňovat vhodnými experimenty – a to jak těmi, které se chovají standardně, tak i těmi, které se chovají na první pohled „divně“. Setkal jsem se občas s tím, že nezasvěcený člověk, kterému tyto postupy popisuji, použije ve spojení s uvedenými experimenty slovo „podvod“. Jsem přesvědčen, že to podvod není! Těmito experimenty se snažím žákům ukázat, že je poměrně snadné je vmanipulovat do názoru, který nemusí být pravdivý. Proto je velmi důležité vše promýšlet, zamýšlet se nad tím, proč experiment probíhá tak, jak probíhá, kde by mohly být případně problémy, která část aparatury by mohla být nestandardní a podobně. Když se žáci spletou při výkladu experimentu, nic dramatického se neděje; pokud se spletou při podpisu různých na první pohled velmi výhodných smluv pojištění či úroků, mohou si zkazit celý život! A rozhodnout se o skutečné výhodnosti nebo nevýhodnosti nabídek různých společností nebo prodejců neznamená nic jiného než o nabídce přemýšlet, sehnat si potřebné informace a vyhodnotit její výhody nezávisle na „odbornících“. Že má tato metoda úspěch, svědčí i to, že žáci sami chodí a říkají „Viděl jste včera v televizi ten nesmysl, který ukazovali? Četl jste tu hloupost o tom novém výrobku?“ a podobně. Abych zodpověděl jejich případné další dotazy nebo uvedl naznačená fakta na pravou míru, musím sice zjišťovat detaily, hledat na internetu v archivech televizních stanic nebo denního tisku zmíněné zprávy, ale jsem rád, že žáky donutím k tomu, aby o věcech přemýšleli.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy