5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > A jestli se o něj nebudeš starat, půjde z domu!

A jestli se o něj nebudeš starat, půjde z domu!

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 5.10.2017 | Vydání: 8/2017

Snad každé dítě někdy vysloví přání mít doma zvířátko. Reakce rodičů se pohybují na široké škále od nadšeného souhlasu po striktní odmítnutí. V repertoáru některých rodin najdeme i podmínečnou variantu z našeho titulku, případně požadavek, jak má vypadat příští vysvědčení, aby si potomek zvířecího mazlíčka zasloužil. Co můžeme od dítěte reálně očekávat a co mu vztah ke zvířeti přináší?

A jestli se o něj nebudeš starat, půjde z domu!

Ptáme-li se dětí, jaké by chtěly zvířátko, nejčastější odpověď zní pes, pak následuje kočka. V seznamu se objevují také jiná zvířata, ale ani malé děti se nenechají příliš zviklat plyšovou želvou či papouškem, protože v případě živých tvorů bezkonkurenčně vedou ti, kteří mají srst, aby se s nimi děti mohly mazlit.

Když dítě vyrůstá v domácnosti, kde zvířecí společník už pobývá, obvykle se k němu chová podle vzoru dospělých. Rodiče, kteří chtějí vyhovět potomkovi toužícímu po zvířátku, ale nemají v úmyslu příliš měnit dosavadní způsob života, případně chtějí „otestovat“, jestli dítěti zvíře zakrátko nezevšední, pořizují často malé chlupáče, jako je džungarský křečík nebo morče. Je to dobrý začátek i pro ty, kteří dosud nemají se zvířaty zkušenost. Mnohde se během pár let přirozeně propracují přes křečka a zakrslého králíka až k psovi.

Kdy se o něj postará?

Podle psycholožky Aleny Vávrové sice děti navazují kontakt se zvířaty od batolecího věku, vztah si k nim ale začínají vytvářet až kolem čtvrtého roku života. Ještě v počátcích školní docházky však nemusejí být schopné vcítit se do zvířete, odhadnout a respektovat jeho potřeby. Sedmiletou Klárku například napadlo, že si zahraje s kocourem Vigem na zubaře. Sedla si na gauč vedle spícího Viga, sklonila se k němu a zkoušela mu otevřít tlamu a nacpat do ní plastovou maketu dentálního zrcátka. Kocour se vyděšeně probudil a instinktivně sekl tlapou s vytaženými drápy… Podobné situace jsou rizikové nejen v danou chvíli, ale mohou negativně ovlivnit další vzájemný vztah dítěte s kočkou či psem a formovat dlouhodobý, obecnější vztah tohoto člověka ke zvířatům.

S dětmi musíme o chování, zvycích a potřebách zvířete opakovaně mluvit – stejně jako jim vysvětlujeme pravidla přecházení přes silnici a jako jim připomínáme, že na chalupě je třeba dávat pozor na horká kamna – a postupně je učíme empatii a respektu vůči zvířeti. „Zvládnou sice naplnit misku granulí, vyměnit piliny, vodit pejska na vodítku, ale potřebují, aby byl dospělý tím hlavním šéfem, který chápe, co zvíře potřebuje, a úkoluje dítě,“ vysvětluje psycholožka Vávrová a upozorňuje: „Není vůbec vhodné, aby děti za zvířata přebíraly v tomto věku větší odpovědnost, byly kritizované za to, že se o zvíře nestarají. Zkrátka na to ještě nemají plně rozvinuté mentální schopnosti.“

V mladším školním věku (zhruba do jedenácti let) však už většina dětí empatie schopná je. Díky rozvoji myšlení se začínají také samy víc zajímat o projevy a chování zvířete. „V tomto věku už můžeme s větším klidem dětem svěřit zvíře do péče, vybavené by na to už být mělo,“ konstatuje psycholožka.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2017.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Kores Škola Michael Rozumíme penězům Gymnázium Amazon Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy