5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Blíží se první třída. Jít, či nejít?

Blíží se první třída. Jít, či nejít?

Autor: Petr Klíma | Datum: 27.1.2006 | Vydání: 1/2006

S blížícím se datem zápisu dětí do prvních tříd stoupá nervozita ředitelů škol. Kolik šestiletých dětí letos zase zůstane doma a do školy nenastoupí, protože rodiče požádají o odklad školní docházky? Většina dětí se do školytěší. K Vánocům dostanou tašku a penál a začnou si s nimi hrát. I když řada dětí vykazuje známky menší školní připravenosti, v posledních letech už nejde ani tak o školní zralost jako spíš o rodičovské postoje.

Před účinností nového školského zákona stačilo řediteli k rozhodnutí o odložení školní docházky odborné vyjádření zdravotnického zařízení, nebo psychologické doporučení. Nyní rodiče musejí příslušnou žádost doložit odbornýmvyjádřením zdravotnického zařízení a rovněž i školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny či speciálně pedagogického centra). Změna zákona evidentně reagovala na fakt, že odkladů školní docházky neubývá.Proto se legislativci pokusili o administrativní snížení jejich počtu tím, že rodiče musejí doložit obě doporučení (zdravotní a poradenské). Není to však příliš logické. Dítě se zdravotním handicapem může být z poradenskéhohlediska školsky zcela připravené a naopak jiné školsky zcela nepřipravené může být po zdravotní stránce zcela fit. Aby ale ředitel mohl dítěti odložit školní docházku, musejí obě doporučení vyznívat ve prospěch takového kroku.Odmítne tedy odložit školní docházku dítěti zcela školsky nezralému pouze proto, že je jinak zdravé?

Kdysi vnímali rodiče odložení školní docházky pro dítě jako stigma a nebývali tomuto řešení příliš nakloněni. Už hezkou řádku let se ale projevuje trend opačný. Mnozí rodiče žádají odložení školní docházky pro své dítězdánlivě bez zjevné příčiny. Často argumentují snahou prodloužit mu dětství. Pokud dříve psycholog neviděl důvod k odkladu, sehnal si rodič doporučení jinde. I zde se úředník pomocí školského zákona pokouší rodičům komplikovatcestu ke kladnému vyřízení jejich žádosti tím, že kompetentním k posouzení je pouze školské poradenské zařízení. I s tím si ale rodič poradí. Úředník totiž podceňuje známý fakt, že největším odborníkem na své dítě je rodič. Znáje od narození, ví nejlépe o jeho silných a slabých stránkách, zná i další rodinné a sociální souvislosti, které ho mohou vést k úvaze o odložení školní docházky (například narození dalšího dítěte, plánované stěhování, pomocprarodičů, rodinné komplikace atd.).

Procento odkladů školní docházky je už hodně let velmi vysoké a komplikuje školní start dětem, které nastupují do školy v termínu. Rodič oprávněně vnímá jako problém, že jeho dítě bude ve třídě s mnoha o rok staršímispolužáky. Někdy až pětinu dětí ve třídě totiž představují děti s podzimním termínem narození, které jdou do školy přirozeně skoro o rok později, a děti s odloženou školní docházkou. Šestileté dítě se pak vzdělává s dětmistaršími, což mu může ve svém důsledku přinášet obtíže blížící se projevům menší školní připravenosti (pomalejší pracovní tempo, menší odolnost k pracovní zátěži). Rodič pochopitelně chce pro své dítě to nejlepší a pro jistotuvolí cestu odložení školní docházky i u dítěte školsky zcela zralého. Do školy tak nenastoupí dítě připravené a motivované ke vzdělání, aby nebylo ve třídě v konkurenci dětí starších. Rozšiřuje tak pro další školní rok řadydětí nastupujících do školy v sedmi letech a rodiče těch šestiletých volí další rok tutéž strategii. Kdo tento kruh rozetne?

Zdá se, že jde skutečně o plebiscit důvěry rodičovské veřejnosti v naše školství. Rodič stále ještě nevěří, že se škola dokáže postarat o děti různého věku, nadání a individuálních vlastností. Obává se toho, že učitelébudou stále ještě chtít po všech dětech v určitou dobu stejný výkon? Ani 16 let od převratu zatím nestačilo. Do škol totiž nastupují děti"Husákových dětí". A ty mají na školní docházku v době tuhé normalizace hodněšpatné vzpomínky. Nepodařená školská reforma z roku 1976, silné populační ročníky, přeplněné mateřské školy (i 35 dětí na třídu!), následně přeplněné třídy a družiny na školách, někde dokonce návrat ke směnnému vyučování.Množiny, nesmyslně náročně a rigidně dodržované osnovy, nesrozumitelné učebnice, nelogická povinná desetiletá školní docházka, málo míst na středních školách a obrovské nervy pro celou rodinu při přijímání dětí na ně, politickétlaky, posudky na rodinu od kdekoho, nábory do vojenských škol, jediný správný cizí jazyk (ten ruský)...

Přitom se podmínky ve školství od dob totality výrazně změnily k lepšímu. Počet dětí ve třídách je obvykle příznivý, přeplněné třídy patří většinou minulosti. Rámcové vzdělávací plány umožňují respektovat rozdílné tempopro děti různé vývojové úrovně. Učitel má značnou pravomoc určovat tempo výuky. Dětí ubývá a školy o každé doslova bojují. Prezentují se zajímavými nabídkami alternativních postupů a mimoškolních činností. Paradoxně teprverapidní úbytek dětí dokázal to, o co jsme usilovali celé roky. Dítě je vnímáno jako zákazník, kterého si ve škole považují. Dnes jsou školy ochotny postarat se i o dítě s poměrně vážnými handicapy, což dřív bývalo spíšvýjimečným jevem.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č.1/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy