5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Chcete radu, co a jak zlepšit, nebo známku?

Chcete radu, co a jak zlepšit, nebo známku?

Autor: Markéta Breníková | Datum: 4.5.2012 | Vydání: 5/2012

V minulém díle jsme si povídali o tom, proč známky nemotivují žáka k lepším výkonům tolik jako slovní hodnocení. Neboli kdo dělá chyby, může dostat špatnou známku, jinde ale namísto nich získá radu, co má zlepšit a jak. Ukázali jsme si, že ani slovní hodnocení není samospásné. Je-li napsáno špatně, nedozvíme se z něj skoro nic podobně jako ze známky. Jak tedy postupovat správně?

Chcete radu, co a jak zlepšit, nebo známku?

Slovní hodnocení má svá poměrně přísná pravidla, a má-li skutečně popisovat úroveň dosažených výstupů, zhodnotit chování, organizaci práce, přístup k povinnostem a k učení atd., mělo by je dodržovat. Vycházet by mělo z výstupů formulovaných ve Školním vzdělávacím programu, případně z dílčích výstupů formulovaných učitelem v rámci jeho krátkodobějších plánů, z cílů hodin. Nemělo by obsahovat domněnky, pocity učitele a hodnocení povahových rysů žáka. Mělo by popisovat pouze míru dosažení očekávaných výstupů, věcně a konkrétně, s doporučením, jak se zlepšit, na čem zapracovat, jak lepších výsledků dosáhnout. Tomuto způsobu hodnocení se výstižně říká formativní, neboť žáka skutečně formuje.

Hodnocení by celkově mělo vyznít spíše motivačně, ale rozhodně to neznamená, že by z něj nemělo být poznat, že se žák nachází na slabší úrovni. Někdy totiž učitel popíše jen to, co žák umí, a už se nezmiňuje o tom, co by ve skutečnosti umět měl. Hodnocení tak může vyznít, že žák ovládá vše, co je potřeba, ačkoli ve skutečnosti je laťka nastavena mnohem výš. Tady je riziko, že nebude-li tato podmínka splněna, hodnocení ztratí potřebnou vypovídající hodnotu, podobně jako známky bez kontextu. Každý žák má samozřejmě stanovené cíle tak, aby na ně byl schopen dosáhnout. Rodiče bohužel často kladou až přílišný důraz na skupinovou vztahovou normu – tedy zjišťují, jestli výsledky jejich dítěte jsou v normě s těmi, které mají spolužáci. I když je jim jasné, že každý je úplně jiný, stejně potřebují slyšet, že jejich dítě „pluje s proudem“. Bojíme se snad podívat se na svého Pepánka a říct si upřímně: „Hochu, moc ses za ten měsíc neposunul. Vypadá to spíše, že stojíš na místě. V čem je problém?“

Účinné je pravidelné a časté sebehodnocení

Problém českého slovního hodnocení je v tom, že se stále více zaměřuje na shrnutí dlouhých časových úseků učení žáka (pololetí), zatímco slovní zpětnou vazbu by žák potřeboval mnohem častěji (např. týdně, ústně pak denně v hodinách). V některých školách plní velmi dobře tuto službu sebehodnocení dítěte. V tom případě nastartujeme proces hledání a nalézání vlastního způsobu, jak se učit efektivně – jak sám sobě stanovovat dílčí splnitelné cíle. Jak motivovat sám sebe.

Děti při slovním hodnocení přebírají odpovědnost za proces i za výsledky. Při známkování je snadné svést odpovědnost na vnější příčiny: učitelka se špatně vyspala, měl jsem smůlu na otázku, ostatní taky dostali trojky apod. U slovního hodnocení pracuje dítě beze strachu z ponížení, protože nedostává nálepky, ale dítě i učitele zajímá, v čem ještě chybuje. Vnímáte ten rozdíl? Když něco pokazíme, musíme přehodnotit vlastní strategie. Máme do toho chuť, protože jsme si způsob nápravy a čas na ni stanovili sami, případně v konzultaci s dospělým, s učitelem.

Co udělám pro zlepšení výsledků?

Naučím se zpaměti vyjmenovaná slova po L.

Půjčím si v knihovně knížku Výři nesýčkují, kterou mi doporučila Klára.

Každý den odůvodním i/y v doplňovacím cvičení.

Najdu slovo, v kterém nejčastěji chybuji, a napíšu si ho několikrát správně (zjistím, co vlastně znamená).

Za jak dlouho to zvládnu? Za týden.

Případně – kdo mi pomůže? máma, sestra

Kdo a kdy mě zkontroluje? máma, paní učitelka

Proč je lepší slovní hodnocení než známka?

Učíme děti zacházet s chybou. Nesnažíme se dítě při písemce „nachytat na švestkách“, snažíme se, aby přesně vědělo, v čem chybuje, čím se to pravděpodobně děje a jakým způsobem to změnit. Chyba není ostuda, za kterou nás doma vytahají za uši, a my pak nebudeme smět ven. Chyba je něco, co nám umožňuje posunout se vpřed. Pro slovní hodnocení je také podstatné, že učitel žáka předem seznamuje s kritérii hodnocení – co se bude hodnotit a jak. Dítě si tím přirozeně osvojuje způsob sebehodnocení a učení. Učí se svou úroveň znalosti vyhodnocovat na základě stanovených kritérií a cílů. Kdo a jak stanovuje úrovně znalostí? Stát zatím nikoli, učitelé pro to používají Bloomovu taxonomii kognitivních cílů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 5/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy