5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Co dělá génia géniem?

Co dělá génia géniem?

Autor: Elizabeth Farnswort, David Gergen | Datum: 6.10.2011 | Vydání: 8/2011

Howard Gardner já známý především jako autor teorie mnohočetné inteligence. teorie, podle níž jsme každý nadaný, ale každý trochu jiným směrem.Velkou část své kariéry se věnoval Gardner mimořádným osobnostem. Jak smýšlí o nich? Je jejich nadání darem od Boha, nebo se k němu dopracovali sami?

Co dělá génia géniem?

Více jak 20 let se zabýváte nadanými lidmi. Co vás jako vývojového psychologa na nich tolik zajímá?

Oni samotní jsou fascinující. A mít možnost studovat ty, kteří se zapsali do dějin, považuji za privilegium. Ale snažím se dělat více, než jen popisovat jednotlivé lidi. Snažím se pochopit fenomén mimořádných osobností v globálu. Přistupuji k tomu, jako kdybych byl antropolog nebo biolog a objevil ty zajímavé jednotlivce se jmény jako Freud, Marx, Ghándí, Beethoven a Mozart. Nejen, že vyčnívají mezi ostatními lidmi, ale mají společné určité vzorce osobnosti. Pravděpodobně nemůže být z každého Einstein. To je málo pravděpodobné. Ale co se lidé mohou naučit od lidí, kteří dokázali hýbat dějinami?

Ve své knize „Mimořádné osobnosti“ se zabýváte čtyřmi lidmi - Mozartem, Freudem, Virginii Woolfovou a Ghandím. Proč právě těmito čtyřmi?

Protože reprezentují čtyři různé druhy mimořádného nadání. Mozart je podle mého třídění mistr. Dělá to, co dělá spoustu jiných lidí, ale je v tom vynikající, nejlepší. Na rozdíl od Freuda, kterého nazývám tvůrcem, se Mozart nesnaží přijít s něčí úplně novým. Chtěl prostě být brilantní ve světě hudby. Freud jako tvůrce se vždy snažil testovat hranice, dojít někam dál, než se dosud došlo. Procházel různými disciplínami, aniž by se v nich cítil dobře, dokud nezaložil svou, kterou nazval psychoanalýza. Vytvořil si v ní svá vlastní pravidla. On rozhodoval o tom, kdo bude psychoanalytikem a kdo ne. Podobal se ze skladatelů například Stravinskému nebo Schoenbergovi, kteří na začátku dvacátého století vytvořili kompletně novou hudbu. Nebo jestli chcete příklad tvůrce z moderní doby, tak bych jmenoval Elvise či Beatles. Pak jsou tu ještě další dva typy mimořádně nadaných lidí. Jeden se nazývá introspektor. Je to člověk, který velmi hluboce studuje své vlastní životní podmínky a snaží se jim co nejlépe porozumět. Spisovatelka Virgina Woolfová je moji introspektorkou, protože nejen zkoumala, jaké to je být ženou v Anglii na začátku dvacátého století, ale co víc, ona se vnitřně dokázala vypořádat s tím, co znamená si být „něčeho vědom“. A její knihy se snaží postihnout to, co my nazýváme proud vědomí.

Poslední typ mimořádné osobnosti je Ghándí, který se především zabýval druhými. Nazývám jej „ovlivňovačem“. Možná, že se také věnoval introspekci, ale především se snažil změnit víru a skutky milionů a milionů lidí. Nejdříve v Jižní Africe, pak v Indii. Nakonec ovlivnil celý svět a inspiroval další, jako například Nelsona Mandelu.

Jako vývojový psycholog jste zkoumal rané dětství těchto čtyř osobností. Takže můžete odpovědět: mohou za jejich úspěchy geny, nebo až vlivy po narození?

Domnívám se, že jediné s čím se mimořádně nadaní lidé rodí navíc je, že někteří z nich se jednodušeji učí některé věci. Mozart měl rodiče, které pocházeli z hudebních okruhů, ale také se učil hudbu velmi snadno. Myslím, že ze mne by se nikdy Mozart nestal. Ale krom toho, že zvládnou určitou oblast celkem rychle, si myslím, že jejich nadání je vybudováno po narození. Z části jejich ambicemi, jejich úsilím, jejich štěstím a také tím, že se objeví v klíčovou historickou dobu, kdy je jejich nadání doceněno.

Einstein například přišel přesně ve správnou dobu se svými teoriemi. Všechny závěry newtonovské fyziky dosažené během dvou století se právě začaly revidovat. Všichni věděli, že někde je nějaký háček. Ale on byl ten, který se dokázal na věc podívat z nového úhlu pohledu, protože měl, řekl bych, velmi specificky namixované nadání. Dovedl o věcech, které se dosud vnímaly jen v matematických kategoriích, přemýšlet prostorově. Kdyby se Einstein narodil o padesát let dříve nebo později, je celkem pravděpodobné, že by se nestal brilantním fyzikem a určitě by jeho přínos nebyl tak revoluční jako byl.

Velmi mne zaujalo, že v knize tvrdíte, že mimořádné osobnosti mají všechny nějaké vnitřní jizvy...

Všichni z nás jsme zažili něco, co se nám nepodařilo. Někdy se nedaří tolik věcí najednou, že už si s tím nevíme rady a prostě to vzdáme. Někdy nevydařené věci vytěsňujeme, snažíme se je ignorovat. Mimořádní lidé, o kterých píšu, mají „rány“ ať už fyzické nebo psychické, nějakou velmi velmi obtížnou zkušenost, kterou si museli projít. Ale místo toho, aby ji ignorovali nebo se jí nechali porazit, tak s ní bojují a říkají, koukej, co se z toho mohu naučit.

Myslím, že se od mimořádných osobností můžeme naučit tři lekce. Ty, které považuji za nejvíce inspirující nazývám rámcování. A rámcování představuje právě tu dovednost, když se vše nedaří, tak to dokáži otočit v příležitost. Jeanne Monet, francouzský ekonom, kterého jsem do hloubky studoval, řekl:“ Každou prohru vnímám jako příležitost.“ To je prototypem rámcování. A to je bod, ze kterého se my všichni, ale především učitelé nebo koučové, můžeme učit. Nevzdávat se, neignorovat problémy. Místo toho si říci: „Co se z toho můžu naučit?“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy