5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Čtenářské deníky: Mají dnes ještě vůbec smysl?

Čtenářské deníky: Mají dnes ještě vůbec smysl?

Autor: Jitka Neradová | Datum: 5.6.2015 | Vydání: 6/2015

Má cenu, aby se děti v éře internetu pachtily se čtenářskými deníky? Nevychováme z nich namísto malých čtenářů spíše malé plagiátory? A co povinná literatura? Není to protimluv? Sami češtináři na to mají rozličný názor.

Čtenářské deníky: Mají dnes ještě vůbec smysl?

DENÍK JAKO DOPIS AUTOROVI

„Nač si to budu psát, když všechno najdu na netu?“ dohadují se studenti, když chtějí poukázat na zbytečnost čtenářského deníku. Nejsou sami, kdo se odvolávají na všemocnost „božské“ sítě. Jiní říkají: „Co chcete od dětí, vůbec dneska nečtou!“ Nebo: „To víte, učitelka, chce po nich čtenářský deník…“

Osvícená diktatura

Jednou jsem si zkusila vlastní výzkum. Když mi na stole opakovaně přistávaly čtenářské deníky zkopírované z netu, napadlo mě přeformulovat povinnost psaní čtenářského deníku na podmínku psaní vlastní rukou. „Je to více osobní,“ pokusila jsem se legitimizovat svůj nehorázný požadavek odkazem na mediálně módní emoce. Zřejmě to na některé maminky udělalo dojem. Začaly vést deník za svoje děti. Dokázat jim jejich diverzní aktivitu nebylo, vzhledem k rozdílnosti rukopisu i slohu, nijak obtížné, leč s odhalením se stejně nedalo nic dělat.

Mně osobně však čtenářský deník, právě tak jako vlastní dětská četba, stále přijde užitečný. Nechce se mi totiž věřit, že by zkomprimované obsahy na netu dětem poskytly to, co skutečná kniha. Proto také na čtenářském deníku trvám. Pokud přistoupím ke kontrole, zda knihu skutečně přečetli, ti, co opisují, se stejně odhalí sami. Stačí dva tři kontrolní dotazy a je vše jasné.

Docela ale dám na dobrovolnost výběru. Mám s ním jen jednu potíž. A to, když si vybrat odmítají, nebo čtou jen manuál k nové hře. Na můj vkus je to málo kreativní. Pak nastupuje diktatura a ke slovu se dostávají knihy povinné. Ostatně, i já sama kdysi objevila některé autory jen proto, že byli povinnou četbou.

V podstatě je to ale kantor od kantora. Někteří odmítají číst stažené elaboráty z netu a do deníku děti nenutí. Jiní zase naopak hledají jiné formy zápisu. I tady ovšem jde o to, jak zabránit stahování z netu, protože to je zásadní současný studentský způsob, jak si vést čtenářský deník.

Mně se třeba líbí metoda jednoho mladého kolegy, který nechává děti psát dopis autorovi či hlavním postavám, což je forma deníku, jaká se na internetu nenajde. Ne že bych to chtěla povýšit na jedinou správnou variantu. Popravdě řečeno, každý dosud nadšený češtinář má svůj fígl, jak kontrolovat čtenářský deník, aby četba a následné zápisky měly pro děti nějaký přínos.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 6/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy