5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > ČTENÍ PRO DUŠI SE NEVZDÁME - ONDŘEJ HAUSENBLAS

ČTENÍ PRO DUŠI SE NEVZDÁME - ONDŘEJ HAUSENBLAS

Autor: Barbara Čechová | Datum: 14.3.2007 | Vydání: 3/2007

Znají ho snad všichni studenti češtiny na pražské pedagogické fakultě, které inspiruje k výuce čtení na svých didaktických seminářích. Málokdo umí vyprávět o kráse a významu čtenářského prožitku jako Ondřej Hausenblas (52). V posledních letech je znám také díky aktivní podpoře kurikulární reformy, otázky proto přirozeně začaly kroužit kolem ní a kolem problematiky klíčových kompetencí.

Březen je měsícem knihy, a proto se nabízí začít otázkami ohledně dětského čtenářství. Marc Prensky popisuje novou generaci jako digitální domorodce, kteří oproti nám, tzv. digitálním přistěhovalcům, zpracovávají informace na síti. Má cenu učit digitální domorodce číst knihy?

Odvážná otázka. Jako bychom se čtení mohli vzdát! Podle mne se toho vzdát vůbec nejde, způsob nabírání informací četbou je něco speciálního, něco, co ty jiné medializované způsoby přebírání informací neposkytují. Při četbě se informace dozvídáte postupně a máte docela dlouhý čas na to, aby se vám v hlavě srovnávaly. Kdežto digitální domorodci jsou zvyklí na to, že to, co z médií získají, je už hotový efekt. Alespoň zatím to tak bývá: děti odněkud zkopírují text (z internetu) a tím pro ně práce skončila. Netuší, jaká je to cennost, pobývat s textem. To je ale také málokdo učí. Bohužel stará generace učitelů, alespoň u nás, čtení vyučovala špatně. Tím nemyslím primární čtení, ale čtení literatury a čtení pro duši. U nás na většině středních škol vidíte, že se hledí hlavně na to, aby se znal autor, aby se vědělo, o čem kniha je, aby se zopakovaly nějaké ty fráze z referátů (tedy pokud se vůbec čte!). Ale málokdo tam ukazuje zájem a radost z toho, jak jsme se pohoupali na vlnách krásného textu, krásného příběhu a nechce se nám z něho ven. A přitom děti tuto radost znají! Ano, oni jsou ti, co baští televizní seriály, vracejí se k nim a nad často jalovými příběhy snivě setrvávají. Podobně děti milují nové díly Harryho Pottera. Libují si v tom, že jsou ve stejném světě spolu se svými postavami. Totéž dělá četba a mnohem lépe než seriály, jenomže se to děti ve škole nestihnout na učit. Protože ve většině škol je to učitelé naučit neumějí.

Myslíte si, že je účinné zadávat dětem povinnou četbu?

Diskuze o tom, zda se má dětem zadávat povinná četba, nebo ne, jsou podle mne na povrchu. Ve výzkumu Gabala a Václavíkové se zjistilo, že ani tak nezáleží na tom, jestli je seznam četby povinný nebo jestli je na výběr. Důležité je, že u dětí, které čtou, se ve škole velmi často s nějakým seznamem literatury pracovalo. Já tento poznatek vykládám tak, že paní učitelka, která je schopna sestavit seznam a dát ho dětem, je ta pečlivější učitelka a dělá s dětmi i další užitečné činnosti, které je naučí mít rádi četbu. Zatímco v té škole, kde učitel žádný seznam nevytvoří, možná neumí uspořádat tolik rozmanitého. O seznamy tady tudíž nejde. Děti hlavně potřebují kolem četby podnikat různé činnosti, například si knížky navzájem doporučovat. Nejen proto, že si navzájem doporučí dobré knížky (oni si také doporučí špatné knížky), ale proto, že vedou rozhovor o tom, co čtou. Zažívají, že je príma si číst, že je príma se o tom bavit. To je na tom to nejcennější. Vzájemné sdílení.

Co do seznamu povinné literatury dávat? Neodradí studenty četba například literatury 19. století?

Do seznamů gymnazistů patří určitě literatura 19. století i literatura starší. Ale zejména je potřeba studenty naučit tyto knihy číst. Někdo je musí naučit, proč by měli číst Nerudu, Máchu nebo ještě příšernější věci starší, literaturu ze světa, ve kterém nebyly žádné technické vymoženosti, ze světa, ve kterém byli lidé velice naivní. K tomu prvně musíme mít důvody, které by učitelé měli umět studentům zpřístupnit. Třeba máme číst starší knížky proto, že i my jsme po pravdě řečeno naivní bytosti, zamilujeme se úplně stejně jako v době Máchově, máme stejné starosti psychické, rodinné a osobní a jsme si stejně nejistí, jestli jsme dost krásní a chytří jako v raných dobách. Akorát že toto škola neučí děti v literatuře nacházet, protože si myslí, že má naučit znát jména autorů.

Kde se mohou učitelé dozvědět o tom, jak učit číst?

V češtině je toho napsáno málo. Učitele to učíme v rámci projektu „Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Hodně se inspirujeme v Mezinárodní čtenářské asociaci, kde vydávají moc zajímavé knížky právě o tom, co dělat s dětmi, které neumějí a nemohou číst, které pocházejí z rodinného zázemí, kde kniha nic neznamená. Také se můžeme dočíst, jak vést děti k proniknutí ke složitějším myšlenkám. Stýkáme se také se zahraničními kolegy, kteří v oboru pracují. Jestli učitelé hledají inspiraci pro výuku čtení, měli by číst Kritické listy. Tam otiskujeme všechno, co se v této oblasti u nás vymyslí. Starší čísla si mohou prohlédnout na www.kritickemysleni.cz.

ZMĚNÁM SE NEUBRÁNÍME

Jak jste optimistický ohledně reformy školství? Dokáže změnit zaměření učitelů na předávání informací?

Na místě není být optimista nebo pesimista. Já to vnímám tak, že je to prostě nezbytnost. Spousta učitelů se bohužel domnívá, že reformu si někdo vymyslel a teď ji na ně nasazuje. Tak to ale není! Jde o nějaký posun ve světě. Už se toho ví tolik a vše je tak propojené, že děti, které dnes učitelé vyučují, budou žít v jiném světě a budou potřebovat odlišné věci. Budou cestovat, budou zaměstnaní u cizích firem, budou pracovat v cizině. I život zemědělce na venkově bude jiný, protože vaši půdu například koupí někdo z Argentiny. Život zkrátka bude vypadat úplně jinak, ať chceme, nebo nechceme. Tomu se dá zabránit asi stejně jako klimatickým změnám. A když o tom takto uvažujeme, tak možná by bylo lepší naučit děti v tom světě dobře žít. Je to lepší, než tvrdit, že jsou to nějaké hloupé nové věci. Možná, že to jsou hloupé nové věci, ale lépe to zatím neumíme.

V souvislosti s přijetím reformy je často kritizován konzervatismus učitelů, kteří nechtějí nové myšlenky reformy přijmout. K čemu je, myslíte, kritika učitelů dobrá?

Ono není možné nechat reakci učitelů bez povšimnutí, když se třeba některé celé školy brání tomu, aby se dozvěděly něco o nových proudech v pedagogice… Ale na druhou stranu je pravda, že kritizování učitelů není moc účinné. U nás je opravdu bolestivé, že tolik učitelů na základních i středních školách ví strašně málo o tom, jak učení probíhá. Ve světě proběhl za posledních třicet let veliký výzkum procesu učení a jeho složek a ví se velmi mnoho nového o tom, co se děje, když se mozek učí. Ale když u nás přijdete mezi učitele, tak oni o tom nevědí skoro nic. Ale není to úplně jejich vina, protože u nás to nebylo překládáno a naši výzkumníci si píšou své profesorské práce o úplně jiných věcech. Učitelům to tedy nikdo nezprostředkoval a oni za to moc nemohou. Takže tady kritika opravdu není na místě. Ale mělo by se říkat, že učitelé nedostali příležitost kvůli režimu se ve své profesní průpravě s účinnými postupy výuky více seznámit. Zároveň to ale jim i jejich žákům strašně chybí. Dětem schází k dobrému učení být opravdu osobně, se svým soukromým zájmem a s radostí zaangažované v tom, co se učí. U nás se pořád hodně věří tomu, že to, čemu se máme učit, je dané kulturou a tradicí. Jenomže tradiční lpění nestačí na to, aby se hlavička dítěte té spoustě informací naučila. Lidské mozky se takto nikdy neučily, nikdy tak nefungovaly a nikdy tak fungovat nebudou. Proti vůli a zájmu učícího se subjektu žádné učení neprobíhá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy