5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > DĚLAT TO JEN TAK NAPŮL, TO JE U UČITELE KONEČNÁ

DĚLAT TO JEN TAK NAPŮL, TO JE U UČITELE KONEČNÁ

Autor: Barbara Čechová | Datum: 11.6.2008 | Vydání: 6/2008

Bývalý předseda SKAV (Stálé konference ve vzdělávání), ředitel základní školy a nyní náměstek ministra školství. Jindřich Kitzeberger ovlivňuje školskou politiku v České republice již nějakou dobu zásadním způsobem. Jaké jsou jeho zkušenosti ze školství a vztah ke škole a učitelům?

Co se vám vybaví, když se řekne škola?

Těžká otázka na začátek. Pokaždé něco jiného, protože škola mě provází po celý život, dnes a denně v tisíci podobách.

Chodil byste býval do školy, i kdyby nebyla povinná?

Určitě, protože jednak by mě rodiče nenechali jen tak povalovat doma a jednak mě to ve škole docela bavilo. Ale samozřejmě, pokud by to tedy záleželo jen na mně, v některých dnech bych tu vůli ráno odejít možná nesebral, v tomto směru jsem byl celkem normální. Napadá mne ovšem v této souvislosti zajímavá otázka, kolik dětí by dnes do školy nechodilo, kdyby školní docházka povinná nebyla. Zkoušet to ale nebudeme.

Který předmět byl váš oblíbený?

Na základní i střední škole jsem vždycky měl rád češtinu, což bylo jednak určitě dáno učiteli, které jsme měli, ale kromě toho jsem od útlého věku rád a hodně četl i psal. Na gymnáziu jsem pak objevil biologii - opět především díky učiteli - a ta už mě nepustila.

A který naopak neoblíbený?

Tak to bylo dost proměnlivé. Neměl jsem samozřejmě rád předměty, ve kterých jsem byl méně úspěšný, což je zřejmě obecný jev u všech školních dětí. Ale ta menší úspěšnost se i dala překonat, pokud se zároveň nesetkala s učitelem, který ji nedokázal něčím kompenzovat.

Byly pro vás a vaše rodiče důležité známky?

Byly. Pro rodiče asi ještě více než pro mě, což zase mě motivovalo, protože jsem je nechtěl zklamat. Ale myslím, že tehdy ještě daleko více než dnes ty známky předurčovaly další vzdělávací dráhu a vlastně i vyhlídky do dalšího života. Dostat se na gymnázium byl skoro problém, když někdo neměl vyznamenání.

Na kterého svého učitele rád vzpomínáte a proč?

Nejvíce na své třídní učitele, v tomto směru jsem měl opravdu velké štěstí. Všichni čtyři, od první třídy až po maturitu, byli opravdovými kantorskými osobnostmi, dokázali ve svém vztahu k žákům namíchat ten nejsprávnější koktejl přísnosti, chápavosti, vlídnosti, zaujetí, podpory, náročnosti, zkrátka byli tou potřebnou autoritou. Ale na prvním místě - dámy prominou - musím zmínit svého třídního profesora z gymnázia, protože ten zcela zásadně ovlivnil moji další životní dráhu, definitivně rozhodl o mém příklonu ke kantořině a k biologii, a hlavně mi dal velký vzor, jak tu kantořinu dělat. A nejen kantořinu. Uvědomil jsem si, jaký může mít osobnost učitele význam pro jeho svěřence, jaké může - a to vědomě i nevědomě - založit vzorce chování, postoje, přístup k učení i životu obecně. A to je velké memento pro všechny, kteří učí nebo o tom uvažují.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 6/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy