5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Diabetické dítě nemusí nemoc příliš omezovat

Diabetické dítě nemusí nemoc příliš omezovat

Autor: Jaroslava Sladká | Datum: 16.12.2005 | Vydání: 10/2005

V roce 2003 u nás bylo evidováno 1576 dětských diabetických pacientů ve věku do 15 let. To znamená, že přibližně jedno z tisíce dětí v naší zemi má diabetes 1. typu.

Bohužel, statistiky upozorňují i na nečekaný nárůst diabetu 2. typu, v dětské populaci donedávna zcela netypického. Odborníci vysvětlují tento negativní trend především špatným životním stylem, který se vyznačuje omezením pohybu, energeticky nepřiměřenou stravou či stresovými situacemi. Mít diabetické dítě ve třídě nemusí být v budoucnu nic neobvyklého.

Organismus diabetika neumí v různé míře zpracovat cukr z potravy, protože jeho slinivka neprodukuje dostatečné množství inzulínu, který u zdravého člověka cukry "odbourává". Diabetikovi zůstává cukr v krvi a pokud je jeho hladina velmi vysoká, část cukru přechází do moče. Odtud název nemoci: diabetes - propouštět a mellitus - sladký jako med. Existují dvě hlavní formy diabetu: diabetes 1. typu ("závislý na inzulínu") a diabetes 2. typu ("na inzulínu nezávislý"). Diabetes 1. typu se ve většině případů vyskytuje u dětí nebo mladších osob. Jakmile tato porucha vznikla, není ji možné vyléčit. Znamená to celoživotní léčbu dietou a nutnost aplikovat si pravidelně inzulín podkožně. U diabetiků 2. typu je nejprve nasazena dieta a perorální antidiabetika, teprve když tato opatření selhávají, musejí si také začít píchat inzulín.

Diabetes měli i slavní lidé

Při nástupu do školy je diabetické dítě zbaveno ochranných mechanismů, které mu do té doby poskytovala rodina. Rodiče by si měli promluvit s učitelem a vysvětlit mu obvyklé projevy choroby a konkrétní potíže svého dítěte. Učitel by pak měl citlivě informovat i spolužáky dítěte, kteří by se mu mohli vysmívat. Je jim třeba vysvětlit například to, že diabetes není nakažlivý a při správné léčbě neomezuje duševní ani tělesnou výkonnost (pro zpestření lze uvést některé příklady slavných diabetiků jako Thomas Alva Edison, Michail Gorbačov, Rudolf Hrušínský, Miloš Kirchner nebo Giacomo Puccini). Starším dětem pak učitel může dát prostor při vyučování, aby ostatním vysvětlily, co to diabetes je a jak se léčí, ukázaly jim inzulínové pero a glukometr. To může zvýšit sebevědomí dítěte a současně ukázat cukrovku jako nemoc, která nemusí spolužáka omezovat v běžných činnostech. Učitel by měl dohlédnout na bezpečné "deponování" inzulínového pera, případně glukometru (přístroj na měření hladiny cukru v krvi) a zabránit tak případnému odcizení nebo znehodnocení těchto pomůcek. Může se totiž například stát, že spolužáci z legrace tyto věci schovají apod.

I samotný vyučující se ovšem musí vyrovnat s některými projevy chování diabetického dítěte. Když má dítě nízkou glykémii (hladinu cukru v krvi), bude s největší pravděpodobností unavené a nesoustředěné na učení. Diabetik musí být respektován i v dalších ohledech - například by neměl být kárán za to, že se během vyučovací hodiny nají (měl by jíst pravidelně šestkrát denně) nebo několikrát navštíví toaletu. Dítě s diabetem by ve škole mělo najít partnery ve spolužácích i učitelích. Jedna rodina a diabetickým dítětem uvedla následující konkrétní příklady: "Rozhodčí při soutěži věděli o dceřiných problémech a sami chodili kontrolovat, jak jí je, řidič autobusu ochotně zastavil na odpočivadle, abychom mohli v klidu píchnout injekci, kamarádi ve druhém autě chápali a respektovali zastávky v určeném čase na jídlo..."

Kontrolovat dávkování inzulínu

Nejpodstatnější u diabetických dětí je správné dávkování inzulínu. Jeho aplikace přestala být problémem poté, kdy u nás byly všechny děti vybaveny inzulínovými pery. Starší dítě si už obvykle dokáže pohlídat dobu aplikace a správnou dávku inzulínu, u mladších by na to měli dohlédnout učitelé po konzultaci s rodiči (inzulín se zpravidla vpichuje před snídaní, před obědem, před večeří a před spaním). Potřebná dávka inzulínu se odvíjí od aktuální hladiny cukru změřené před jeho aplikací pomocí glukometru (ten lze také použít kdykoliv při podezření na zdraví ohrožující hladinu cukru v krvi, výsledek je jasný během chvíle). Dítě by také mělo mít ve škole zajištěno klidné místo na použití glukometru a pro píchnutí inzulínu - například v kabinetě nebo sborovně. Rozhodně by nemělo být diskriminováno tím, že si musí dávku aplikovat někde na toaletě.

Mezi aplikací inzulínu a podáním jídla by neměla být delší prodleva, aby nedošlo k náhlému poklesu hladiny krevního cukru - hypoglykémii. V praxi to znamená umožnit diabetickému dítěti přednostní podání oběda, a to i za tu cenu, že bude odcházet z nějaké vyučovací hodiny dříve. Diabetické dítě může jíst v současnosti prakticky všechno, pouze je nutná regulace množství jídla. Starší děti už by měly mít odhad, u mladších je vhodné, aby se rodiče domluvili s kuchařkami. K pití by měly dostávat neslazený čaj. Místo sladkého oběda může dítě dostat i dvojitou porci polévky a chleba navíc nebo - opět po domluvě s kuchařkami - nesladké jídlo. Jindy může být místo sladkého oběda podáno i jídlo studené (například sendvič) a teplý pokrm pak dostane dítě k večeři.

Tělocvik vynechávat netřeba

Informaci o zdravotním stavu dítěte by od rodičů měl dostat ředitel školy, třídní učitel, ale i učitel tělocviku. Diabetické dítě by v žádném případě nemělo být osvobozeno z hodin tělocviku, ale opět je důležitá spolupráce s rodiči, kteří by vždy měli být předem informováni o náročnosti fyzické aktivity v dané hodině a podle ní upravit ranní dávku inzulínu. Nejen vynechané jídlo, ale i fyzická zátěž vede k poklesu krevního cukru. Pravidelný pohyb je diabetikům doporučován, nikoliv však na závodní úrovni. Krátkodobá fyzická zátěž však dítěti neuškodí. Pokud by došlo v hodině tělocviku k hypoglykemickému stavu, nesmí dítě pokračovat ve cvičení (když dítěti před hodinou není dobře, ke cvičení by nemělo být nuceno).

Přirozené začlenění do pohybových a dalších mimoškolních aktivit je z psychologického hlediska velmi podstatné. Vyřazení z lyžařského kurzu nebo celotřídního výletu znamená pro diabetické dítě "potvrzení jeho separace". Je to nesmyslné, zejména v době existence komfortních inzulínových per a glukometrů. Jediným problém může být fakt, že vzhledem k tomu, že se diabetické dítě ocitá v cizím prostředí a mění své pravidelné návyky, může mimovolně zanedbat pravidelnou kontrolu hladiny glukózy v krvi. Je proto třeba na ně dohlédnout, a to zvláště tehdy, pokud jsou aktivity fyzicky namáhavé. V krajním případě, pokud odmítne učitel vzít dítě například na lyžařský zájezd, protože se obává komplikací (i takové situace bohužel mohou nastat), je dobré nabídnout dohled ze strany rodičů, tedy osobní účast na akci (u menších dětí to bývá podmínkou). Rozhodně nejhorší variantou je odhlásit dítě z výcviku a v jeho psychice tak založit pocit "vyčleněnce". Toto pravidlo se vztahuje naprosto stejně na dítě s jakýmkoli jiným chronickým onemocněním, například s astmatem nebo epilepsií.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č.10


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy