5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > FILMOVÁ VÝCHOVA VE ŠKOLE

FILMOVÁ VÝCHOVA VE ŠKOLE

Autor: Miroslav Petříček | Datum: 14.1.2009 | Vydání: 1/2009

V současné době chybí ve školském systému jakákoliv konkrétní podoba základní filmové výchovy. Přitom čas strávený u televize, v kině, u videa je stejný jako čas strávený ve škole (výsledek průzkumu UNESCA v Itálii v roce 2003). Na portálu www.rvp.cz vznikla zajímavá diskuse k tématu.

Výchova k tvořivosti se v rámci školního vzdělávacího programu má opírat jak o znalosti, tak i o osvojování specifických dovedností: jejím cílem je nejen porozumět umění a umělecké tvorbě, ale právě tak chápat celou tuto oblast lidské činnosti v širším kontextu a v souvislostech. Jednou z možností, jak tohoto cíle dosáhnout, je filmová (audiovizuální) výchova. Je důležité, aby se děti dokázaly orientovat ve způsobech, jimiž film svými specifickými prostředky představuje svět, aby získaly dovednosti, které jinak získat nemohou. Obecné důvody pro to, aby se pozornost kinematografii věnovala i ve škole, lze shrnout do následujících bodů:

1. Film je druh umění

Film je ten druh umění, se kterým se dnes mladý člověk setkává nejčastěji, a mnohdy si ani neuvědomuje, že film může být podle okolností rovněž uměleckým dílem. Vzniká nejčastěji jako produkt zábavního průmyslu, je to tedy umění pro všechny, současně s ním však vznikají filmy nezávislé a experimentální, polemizující s filmy pouze komerčními. V každém filmovém díle je tato dvojznačnost obsažena, třebaže míra obou tendencí je vždy různá. V tomto ohledu film svědčí o nejednoznačné situaci umění v dnešním světě bez jasně daných estetických kritérií. Film je přirozenou součástí každodennosti, a právě proto se zdá být naprostou samozřejmostí. Srovnání s dobou rané kinematografie však může ukázat, jak nesamozřejmý by pro nás byl naopak svět před filmem. Lze říci, že film představuje pro člověka cosi jako nový smyslový orgán: tradiční kultura textů kladla důraz spíše na abstraktní, pojmové uchopování světa, kultura obrazů naučila člověka „číst“ svět skrze symbolické a ikonografické významy a schematizovat jej, avšak film, který pracuje s obrazem pohybu, který je sám pohyblivý, způsobuje, že naše chápání světa je převážně dynamické, že víme o jiných podobách reality (zrychlený a zpomalený pohyb) a že jsme schopni spojovat události bez ohledu na jejich prostorové a časové souvislosti. Civilizace obrazu, jak se naše doba někdy nazývá, má tedy historický základ v rozšíření kinematografie jako nejpopulárnějšího druhu obrazu před televizí, ale stejně tak i v době televize (DVD).

2. Film a struktura našeho světa

Právě proto, že existuje těsné sepětí mezi dynamickým filmovým obrazem, resp. filmem jako dynamickou reprezentací světa, a pojetím reality, které vychází ze současné fyziky a nachází svůj protějšek i v humanitních oborech, dovoluje kinematografie lépe porozumět době, v níž dnešní mladý člověk žije. Například lze ukázat, jak je filmem ovlivněna sama struktura našeho světa, jak jej prožíváme, jak filmové postupy proměnily běžné způsoby strukturování událostí jakožto příběhů (střih a montáž) a zejména jak filmové „zvláštní efekty“ problematizují kdysi poměrně zřejmé rozlišení reality a fikce, reality a virtuality. Hlubší znalost filmu umožňuje totiž i určitý odstup vzhledem k technikám reprezentace, tedy i kritickou reflexi, jež si je vědoma rozdílu mezi snadností virtuality, jejích neomezených „virtuálních“ možností, a realitou, která možnosti limituje. Pouze znalost jazyka filmu dovoluje orientaci v realitě jakožto mediálně zprostředkované. „Každé historické období má „svou“ perspektivu, to znamená určitou symbolickou formu chápání prostoru, která odpovídá jeho koncepci viditelného světa.“ (Jacques Aumont)

3. Film jako průvodce světem moderních technologií

Kinematografie jako technologická základna filmu a filmové dílo jako její produkt se specifickým slovníkem, gramatikou a syntaxí poskytují příležitost k poučení o širších kulturních a sociologických předpokladech poznávání reality skrze způsoby její reprezentace, například je vhodným úvodem do mcluhanovského světa, v němž „médium samo je sdělení“. Film je tedy možné využít jako průvodce při vstupu do světa moderních informačních technologií. Výhodou je, že zejména v rané kinematografii (a v konfrontaci s fotografií) lze v mnohem jednodušších formách demonstrovat a pochopit „nesamozřejmost“ samozřejmostí, například způsobu, jímž dnešní člověk zcela běžně chápe svět, v němž žije (střih, montáž, prudký sled krátkých záběrů, změny úhly pohledu apod.). Vnímání není přirozené, je to rovněž kulturní fakt.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 1/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy