5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Hele, socka! Sociální rozdíly mezi dětmi v dnešní škole

Hele, socka! Sociální rozdíly mezi dětmi v dnešní škole

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 7.9.2016 | Vydání: 7/2016

„Jak jste se měli o prázdninách?“ Standardní otázka prvních hodin nového školního roku – přece rovnou nezačneme rozvrhem učiva a seznamem pomůcek. Z některých odpovědí se znovu potvrdí, co už dávno víme, nebo co v případě nových žáků můžeme tušit na první pohled. Mezi dětmi ve třídě jsou patrné sociální rozdíly.

Hele, socka! Sociální rozdíly mezi dětmi v dnešní škole

Potrhané kalhoty mají oba. Ovšem s tím rozdílem, že Honza nosí pořád tytéž džíny – jsou stále prodřenější, už pár týdnů máte obavy, že ta slaboučká vrstva prošoupané látky na zadku se už už musí úplně protrhnout. (Je to důvod, proč mu je doma radši moc často neperou? říkáte si.) Martinovy džíny mají díry na kolenou, „větrací třásně“ přes stehno a drobné dírky kolem holeně. Všechny pečlivě vyvedené už od výrobce a exkluzivní designová značka napovídá, že v tomto případě je cena nepřímo úměrná množství chybějícího materiálu. Patrně rychle odhadnete, který z kluků se byl v létě potápět na Sardinii a kdo strávil s bráchou celé prázdniny u babičky v deset kilometrů vzdálené vesnici. Prázdninová destinace sice vypovídá o tom, že Martinova rodina je movitější než Honzova, na druhé straně ale nic neříká o tom, jak se oba kluci měli a jaké užitečné zážitky si který z nich přinesl.

Uniforma to nezachrání

Rodiče a prarodiče dnešních školáků vnímají sociální rozdíly, které „za jejich mlada nebyly“. A tak se čas od času obnoví diskuse, zda není vhodné zavést školní uniformy, které by mohly rozdíly patrné v oblékání školáků smazat. Objevilo se i pár škol, které je zavedly – soukromé i státní. Ponechme stranou fakt, že školní uniformy u nás, na rozdíl třeba od Anglie, nemají žádnou tradici. Zahraniční psychologické studie ukazují, že stírání sociálních rozdílů mezi žáky je spíš zbožným přáním než realitou – košile, sukně nebo kalhoty to nezachrání. Školákům zůstává pořád obrovské množství příležitostí ke vzájemnému srovnání. Začít můžeme u tašek a pomůcek, i když tuhle oblast mnozí moc neřeší. Pro starší školáky může být daleko atraktivnější leccos z toho nemít, menší děti se zase soustředí na to, aby aktovka nebo penál měly ten „správný“ obrázek závoďáku, momentálně populárního akčního hrdiny nebo série Hallo Kitty. Pak je jedno, jestli jsou pořízené ve značkovém obchodě, nebo u stánku v tržnici.

K mnohem podstatnějším statusovým ukazatelům, které s věkem nabývají na významu, patří mobily včetně počtu her a dalších „in“ aplikací, vlastní tablet, počítač, přístup k internetu, účet na Facebooku… Není až tak neobvyklé, že se rodiče zadluží, případně ošidí vybavení domácnosti nebo ušetří na kvalitě jídla, které není vidět, aby pořídili potomkovi mobil, bez něhož by se cítil vyřazený z kolektivu.

Škola může samozřejmě zakázat žákům nosit elektroniku do školy, což ale klade nadměrné nároky na kontrolu. Mnohdy se proti takovému nařízení ohrazují rodiče – mají přece právo mít své dítě pod kontrolu, případně mu do mobilu rovnou pořídili aplikaci, díky níž může potomek vyslat nouzový signál v případě ohrožení atd. Jakkoli si můžeme myslet, že jsou to spíš alibistické a zástupné argumenty, občas se na stranu rodičů přidá i vedení školy, zvlášť pokud jsou rodiče štědrými sponzory. Jenže děti mají stejně zmapované, kdo co má a nemá, v mimoškolním čase spolu čile komunikují, hrají a sdílejí. A tak nejspíš nemá valný význam ztrácet energii bojem za totální zákaz vstupu mobilům. Což zároveň neznamená, že bychom měli rezignovat na pravidlo, že tyhle „hračky“ pod lavicí do hodiny nepatří.

Barvy pro černobílý svět

Neustálé srovnávání se s druhými a zjišťování, co on má a já nemám, je lidem vlastní na úrovni druhu i jednotlivce. Touha mít a umět to taky, případně mít lepší a umět víc, je nejspíš jedním z hnacích motorů rozvoje civilizace a kultury. Představa „spravedlivého řádu“ typu každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb (kterou máme mnozí z nás stále někde zadřenou pod kůží, byť si toho možná nejsme vědomi), je v praxi nerealizovatelná, protože lidská psychika tímto způsobem prostě nefunguje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2016 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy