5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > HEREC VYDRŽÍ COKOLI, POKUD SE MU NAKONEC ZATLESKÁ

HEREC VYDRŽÍ COKOLI, POKUD SE MU NAKONEC ZATLESKÁ

Autor: Marie Těthalová | Datum: 9.4.2009 | Vydání: 4/2009

Taky máte rádi chvíli napětí před tím, než se v divadle rozhrne opona a nastoupí herci? Těšíte se na pěkný příběh a s napětím sledujete dění na jevišti? Pro Petru Zámečníkovou je divadlo velkou životní láskou.

Do Minoru chodí děti i rodiče doslova ruku v ruce. Jak jste to zařídili, co jim nabízíte?

Divadla pro děti hrají většinou o víkendu odpoledne a pak během týdne dopoledne, kdy se hraje pro školy. Zkusili jsme tyhle časy trochu obměnit, a proto jsme před časem začali nabízet i podvečerní představení. Chtěli jsme dětem nabídnout jiný, skoro dospělácký zážitek. Opravdický divadelní zážitek se váže na tu večerní hodinu; když jdete z divadla, už bývá tma, celý den vypadá trochu jinak. Je s tím spojené nějaké nepohodlí, ale to svým způsobem umocní celý zážitek. Večerní představení pro děti mají třeba v loutkovém divadle ve Varšavě nebo v Moskvě. Tenhle čas je příjemnější i pro dospělého diváka. Nechceme, aby rodič usadil dítě do sedadla a sedl si do kavárny, nebo to prostě přečkal, pak se zeptal „jak se ti to líbilo“ a je po všem. Musíme samozřejmě nabízet představení, která ty dospělé zaujmou, abychom měli šanci dostat je do divadla.

Když jsem byla s dětmi na některém ranním představení, měla jsem někdy dojem, že to hercům moc „nesedí“, dokonce jsem zažila, že představení, které dopoledne za moc nestálo, bylo večer mnohem lepší. Čím to?

To je strašlivá mizérie ranních představení. Pro herce prostě není přirozené ráno vstát, a když se hraje muzikál a herec se má k tomu ještě rozezpívat, je to bída. O půl desáté musí být „v plné polní“, a to je trápení. A pochopitelně se to zobrazí na kvalitě představení. Navíc to dopolední publikum, které do divadla nahnaly paní učitelky, hercům taky moc nepomůže, děti jsou, co si budeme namlouvat, rády, že se ulily ze školy. A hodně funguje kolektiv. Dítě samo o sobě by možná bylo hodné, ale jak se spojí dohromady, a když to je třeba třída raubířů, tak se dějí hrozné věci. Navíc má divadlo punc náhradního programu, i tím se snižuje jeho umělecká hodnota.

Když jde dítě do divadla s rodiči, snáze se naučí divadelní konvenci. Vezmou si šatičky a oblečky, což se ráno, když jdou do školy, moc nehodí, a od rodičů „odkoukají“, jak herce odměnit potleskem. Herec vydrží cokoli, pokud se mu nakonec zatleská.

Aby dítě sledovalo, co se na pódiu děje, musí ho hra zaujmout. Snažíte se i nějak jinak podpořit to, aby děti v divadle „dávaly pozor“?

Určitě. Nabízíme jim prohlídku divadla, po představení se mohou podívat do zákulisí. A taky pro ně připravujeme kvízy, děti vědí, na co si mají dát pozor, třeba sledovat, jakou barvu klobouku měla princezna, kde se v předsálí nachází prasátko…

Co vás přivedlo k divadlu?

To přirozeně vyplynulo z toho, že jsem z divadelnické rodiny. Vyrůstala jsem v prostředí ochotnického divadla, ale kdybych se nakonec nedostala na školu, možná bych dělala něco úplně jiného. Divadlo mě ale baví, je to smysluplná věc…

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2009


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy