5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Internet - dobrý sluha, nebo zlý pán?

Internet - dobrý sluha, nebo zlý pán?

Autor: Iva Štětovská | Datum: 15.9.2006 | Vydání: 7/2006

Internet vstoupil do života naší společnosti - tedy i rodiny a školy -už před řadou let a od té doby se pole jeho působnosti stále rozšiřuje. Elektronická komunikace se stává regulérní a legitimní formou komunikace mezi školou a rodinou, rodiči a učiteli. Za každou výhodu ovšem obvykle něčím platíme - v tomto případě si ne vždy uvědomujeme důsledky či nároky, které na všechny takové komunikační změny kladou.

Studenti a žáci si zvykli používat internet nejen jako univerzální knihovnu (a bohužel i místo knihovny), znamená pro ně rovněž zavedené komunikační prostředí, kde lze najít kontakty na spřízněné duše, obrátit se o radu,poklábosit nad problémem, sehrát interaktivní hru. Učitelé se naopak často obávají, že před svými svěřenci selžou, protože technicky je mladá generace neoddiskutovatelně na výši. Neuvědomují si však, že žáci/studenti sice elektronické komunikační prostředí umějí využívat, ale zároveň s ním často nedokážou adekvátně a vhodně zacházet. Otevírá se zde tak prostor, kde se žáci a učitelé mohou ve svém umění a „neumění“ smysluplně doplňovat.

Škola -komunikace musí mít pravidla

Internet školy zpravidla využívají pro sdělování informací o životě této instituce a jí organizovaných akcích, jeho prostřednictvím zpravují rodiče o situaci jejich dítěte (studijní výsledky, účast ve výuce, školní obědy atd.)nebo jim slouží jako prostor pro komunikaci mezi učiteli a žákem, respektive jeho rodinou. Nově se na školních webech objevují i studentské rubriky - typu informací o zážitcích ze společných akcí, fotografií z lyžařského výcviku, burzy maturitních otázek nebo prezentace soutěžních projektů. V naprosté menšině pak jsou stránky určené učitelům nebo umožňující žákům poradit se (jakási virtuální internetová sborovna), téměř neexistuje možnost obrátit se touto cestou o radu k odborné supervizi. Pokusme se zamyslet nad tím, na co by tedy měla pamatovat škola, pokud se rozhodne využít možnosti vlastní internetové prezentace a interaktivní elektronické komunikace se svými žáky či jejich rodiči:

* Podmínky technické: Existuje někdo, kdo se bude o webovou prezentaci a elektronickou komunikaci starat a celkově ji koordinovat, kdo učiteli eventuálně poradí v případě konkrétních technických potíží? Má učitel přístup k internetu nepřetržitě, nebo je vázán jen na vyhrazené hodiny? Je zajištěn dostatek přístupových míst, nebo se učitelé musí střídat na omezeném počtu počítačů?

* Podmínky lidské: Má učitel k dispozici informace pro uživatele - zacvičil ho někdo, nebo musí věci řešit sám a zaučovat se „za pochodu a na koleně“? Je nějak tato dodatková skrytá práce navíc zohledněna v hodnocení učitelů? Z vlastní učitelské praxe vím, že jen pravidelné odpovědi na dotazy studentů, kteří něco nevědí a nezeptali se při přímém kontaktu, dokážou zabrat i víc než hodinu denně, což není právě zanedbatelný čas. Odměnou pro učitele samozřejmě nemusí být vždy jen finanční ohodnocení. Dostatek možností přístupu na internet a odpovídající technické vybavení také zpříjemní práci a zvýší její efektivitu.

Dodržuje škola nějakou filozofii, pokud jde o rychlost a podrobnost informací či odpovědí a je v možnostech učitele ji dodržovat? Konkrétní údaje jsou srozumitelnější než obecná prohlášení typu co nejrychleji atd. Někteří žáci si pak představují, že dostanou okamžitou odpověď na zprávu zaslanou například v sobotu ve 23:15. Taková důvěra je jistě obdivuhodná, ale na druhé straně dokonce i učitelé někdy spí, mají dovolenou a nejsou připojeni na internet.

* Respektování komunikačních zvyklostí: Jak řeší škola „netiketu“ - etiketu komunikace po internetu? Má dobře zajištěny citlivé údaje před zneužitím? Lidé jsou vynalézaví a ublížení vzniklé v důsledku zneužitých údajů se někdy jen těžko napravuje. Stojí proto za úvahu, co vše je nutné chránit.

Má škola technicky i technologicky -například ustanoveními školního řádu -ošetřeny problémy plynoucí ze zneužití stránek školy či informací na nich umístěných, z eventuálního zkreslování údajů, nebo devalvace jedinců tamtéž? Zvažuje škola citlivě, které údaje je lepší vyvěsit na webových stránkách a které je lepší řešit v rámci přímé interakce s rodiči? Má nějaká závazná či rámcová doporučení týkající se formy elektronické komunikace?Nabízí škola pravidla a doporučení, jak se vyvarovat se osobního napadání a nekorektních formulací atd.? U elektronické komunikace je například opakovaně upozorňováno na jev zvaný flaming - kdy je pro komunikujícího snazší použít vyhrocená tvrzení a formulace než při rozhovoru tváří v tvář.

Respektuje škola včasné termíny tak, aby všem umožnily zareagovat v dostatečném předstihu? Nabízí srozumitelnou definici aktuálnosti informací - je tedy komunikujícímu jasné, jak a kdy dojde k aktualizaci nebo kdy může čekat odpověď na svůj dotaz? Jak se reaguje na negativní (kritické) informace, které jsou veřejně přístupné? Nakolik se pracuje s anonymitou a adresností informací? Pravidla pro komunikaci i elektronickou komunikaci si samozřejmě může domluvit s rodiči i jednotlivý konkrétní učitel, je ovšem výhodné, když může vycházet z komunikačního klimatu školy a „poupravit“ je na tělo skupině, s níž komunikuje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy