5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > JAK CITLIVĚ ŘEŠIT PŘESTUPKY

JAK CITLIVĚ ŘEŠIT PŘESTUPKY

Autor: Václav Mertin | Datum: 10.1.2007 | Vydání: 1/2007

Když se stane dítěti něco nepěkného, cítíme, že událost nemůžeme nechat bez odezvy. I ve světě, kde se každodenní dávka zmařených lidských životů počítá na stovky, vzbudí ohrožení dítěte soucit a rozhořčení. Není to tak dávno, co se pokoušel o sebevraždu skokem z Nuselského mostu třináctiletý školák. Podle sdělovacích prostředků šlo o reakci na třídní nebo ředitelskou důtku. Podobných případů není u nás na desítky, ale opakují se s železnou pravidelností, přinejmenším kolem vysvědčení.

Tentokrát sice všechno dobře dopadlo, ale vždy v takové chvíli hledáme vysvětlení, viníky a řešení. Některá jsou velmi přímočará: asi chlapce doma bili, přeceňovali školní prospěch nebo byl duševně nemocný. Podobně zjednodušující by bylo, kdybychom odsoudili školu, že většinu problémů řeší poznámkami a právě důtkami nebo sníženými známkami z chování. Neexistuje však žádné jednoduché vysvětlení ani jasné řešení. Nad ohroženým dětským životem bychom však rozhodně neměli jen krčit rameny s tím, že „se to někdy stane“.

Každé lidské společenství, které má směřovat k určitému cíli, si musí vytvořit a následně respektovat pravidla chování a jednání jednotlivých členů i vztahů mezi nimi.

SAMOZŘEJMOST PRAVIDEL?

Škola nebo lépe školní třída představuje takovou skupinu, ve které se žáci mají vzdělávat a učitelé jim chtějí předat poznatky. Vzhledem k organizaci tradiční hromadné výuky je zřejmé, že pravidel musí být mnohem víc než by bylo při individuální výuce. Mnohá pravidla se mohou jevit jako nadbytečná, nerozumná, ale faktem zůstává, že rozhodně nelze spoléhat na to, že se ve škole všichni nějak domluví a že bez pravidel to dobře dopadne.

A už v této fázi vytváření a přijímání pravidel narážíme na problém, který následně ztěžuje řadě žáků jejich respektování. Některá pravidla připadají tak samozřejmá, že škola vůbec nepociťuje potřebu o nich diskutovat a prostě je vyhlašuje. Sem patří například to, že do školy se chodí včas, při hodinách sedí žáci ve třídě, že plní pokyny učitele a samozřejmě mnoho dalších. Nechávám stranou, že prakticky všechna pravidla si vynucují přizpůsobení žáka škole. Pro dospělé jsou tato pravidla osvědčená léty zkušeností a představují pro ně podmínky, bez jejichž splnění nelze ve škole fungovat. Tak proč je každoročně znovu „vytvářet“ se žáky, když stejně musíme dojít právě k těmto pravidlům? Máme znovu a znovu diskutovat o naprostých samozřejmostech? Jenže my přitom zapomínáme na skutečnost, že to, co je pro dospělé samozřejmé a opakovalo by se pro ně podle velmi podobného scénáře už po dvacáté nebo po třicáté, je pro děti nesamozřejmé a nové a musejí to teprve objevit a následně zvnitřnit a zautomatizovat. Angažovanost a respekt k pravidlům obvykle zvyšuje, když se jedinec může podílet na jejich vzniku a má pocit, že je může ovlivnit. Pravidla pak dětem nejsou vnucena výlučně zvenčí, ale sami je částečně vytvářejí. Neobstojí ani argument, že malé děti neumějí diskutovat, říkají i naprosté hlouposti – do školy přece chodí právě proto, aby se všemu naučily. Proto je žádoucí absolvovat tuto proceduru každoročně.

S postupujícím věkem děti vyspívají, také se mění jejich hodnoty, pokládají za podstatné jiné prohřešky. Mění se rovněž učitelé, jejich preference a výchovné akcenty. Děti i učitelé se tak učí, že pravidla nejsou samozřejmá nebo daná shůry, ale utvářejí se dohodou lidí. Zapojením dětí do vytváření pravidel se může také zvýšit tlak skupiny na dodržování pravidel u jedinců, kteří je porušují. Je pochopitelné, že tato domluvená pravidla je třeba probrat zároveň s rodiči. Je to sice z jiného soudku, ale přišlo mi zcela absurdní, když jedno soukromé gymnázium nejprve nainstalovalo kamery do tříd a teprve následně chtělo tuto záležitost diskutovat s rodiči-zákazníky!

PROHŘEŠEK NENÍ ŘEŠEN NA MÍSTĚ

Je nepochybné, že není v silách dětí, ale ani dospělých, vždy a za všech okolností dodržet pravidla v plné míře. Co potom? Určitě by měla následovat reakce.

Škola před léty nastavila systém, který vychází z toho, že zejména výchovné problémy mají s dítětem řešit rodiče. Škola má vzdělávat a rodiče si mají dítě vychovat. Takže existuje systém razítek, puntíků, poznámek, napomenutí, důtek a snížených známek z chování. Tyto postupy nepředstavují trest, pouze žádají rodiče, aby dítě potrestali sami. Proto se také schovávají žákovské knížky, protože bez reakce rodičů je samotná poznámka bezvýznamná. Pravda, někteří učitelé (vzpomínám pouze na učitele-muže) řešili problémy bezprostředně sami a bez poznámek. Tahali za uši, za vlasy, bili přes ruce ukazovátkem, klouby ruky do hlavy, posílali do kouta a za dveře (to už dělaly i paní učitelky).

Očekává se, že při přestupku rodiče dítěti vysvětlí, jak se má ve škole chovat, a v případě závažnějších nebo opakujících se prohřešků zvolí přiměřeně silovější řešení. Rodiče by měli vysvětlením a přesvědčováním a případně i hrubou silou dovést dítě k respektování pravidel. Nemusím soudit, jak byl tento systém rozumný a účinný před padesáti, sto lety, nicméně dnes ztratil svou funkčnost. Neodpovídá ani poznatkům psychologie – prohřešek by měl být řešen bezprostředně a na místě, kde se stal, tedy ve škole, když to jen trochu jde, následek by měl přirozeně vycházet z přestupku. Na nápravu řady prohřešků nemají rodiče z domova prakticky žádný vliv. Jestliže dítě např. vyrušuje proto, že je živé, neklidné nebo se nudí, jen velmi těžko mohou rodiče z domova ovlivnit toto chování při vyučování.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 1/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy