5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > JAK KVALITNÍ JSOU EVROPSKÉ ŠKOLY?

JAK KVALITNÍ JSOU EVROPSKÉ ŠKOLY?

Autor: Tatiana Welch | Datum: 9.4.2009 | Vydání: 4/2009

Evropské školy vzdělávají děti evropských úředníků. Zřizují se ve městech, kde sídlí evropské instituce, a nabízejí vzdělání v několika jazycích. Nyní už i v českém. Jaká je jejich úroveň a s jakými problémy se potýkají?

Evropskou školu lze nalézt všude tam, kde sídlí ve větší míře instituce Evropské unie, jako příklad si můžeme uvést Brusel, Lucemburk, Štrasburk či Mnichov. Samotný vznik těchto škol totiž podnítily potřeby úředníků evropských institucí, kteří do nich přicházeli pracovat z jiných zemí s celými rodinami, a jejich děti ve většině případů nerozuměly jazyku příslušné země. Taktéž se předpokládalo, že se tito státní zaměstnanci jednoho dne vrátí domů, a proto bylo nutné vytvořit školu, která svou koncepcí žákům umožňovala výuku v rodném jazyce a zároveň kladla důraz na výuku ostatních úředních jazyků Evropy. Na zcela první Evropské škole se začalo učit v roce 1953 v Lucemburku. O několik let později, v roce 1957, se stala oficiální Evropskou školou a podle úředního protokolu je vzdělání nabyté na těchto školách plně uznáváno ve všech zemích společenství. Jak se postupně zřizovaly další instituce a přibývaly nové země, rozrůstala se i tato škola. Jen v Bruselu se škola rozšířila na čtyři, protože původní už svou kapacitou prostě nestačila.

Česká sekce Evropské školy

Ne každá země má na Evropských školách vlastní jazykovou sekci a o její zřízení se musí zasadit. Česká sekce vznikla na základě zájmu projeveného z české strany v roce 2004 po vstupu ČR do Evropské unie. Škola je rozdělena na primární a sekundární stupeň, který žáci ukončují tzv. bakalariátem (nemá nic společného s bakalářem) platným v celé Evropě, odpovídajícím úrovni rozšířené maturitní zkoušky.

Systém hodnocení na prvním stupni by někomu mohl připomínat formulář sportky. Znalosti a schopnosti žáka jsou v každém z předmětů hodnoceny na zvláštním listu, rozděleny do čtyř políček odpovídajících hodnocení nedostatečně, částečně, velmi dobře a výborně. Přičemž předměty mají své vlastní kategorie, kupř. v českém jazyce naslouchání, čtení, a ty pak své „podkategorie“, jako používání odborných výrazů, rozeznávání různých žánrů či používání pravopisných pravidel. Dosažená úroveň dovedností se hodnotí zakřížkováním příslušného políčka a v závěru je zvládnutí daného předmětu zhodnoceno celkově i s hodnocením slovním. Na druhý stupeň se přechází po ukončení pátého ročníku a stupnice hodnocení se pohybuje na škále od 10 do 1, přičemž 10 představuje nevyšší možné ohodnocení. Ovšem dosáhnout nejvyšších známek je na obou stupních obtížné a těchto met dosahují jen mimořádně nadané děti. Kritéria jsou přísná a opakování ročníku je běžným jevem. Už od první třídy se děti učí prvnímu cizímu jazyku, který se později stává vedle rodného druhým jazykem, a na sekundárním stupni postupně přibývají další dva jazyky. Žáci této školy v závěru studia běžně zvládají čtyři evropské jazyky.

Škola pro elitu?

Škola je pokládána za výběrovou, klade vysoké nároky a žákům s poruchami učení není poskytována dostatečná, pokud vůbec nějaká podpora. V rámci školy sice existují směrnice o pomoci, kterou je škola povinna poskytnout, ale bývají do jisté míry úspěšně ignorovány, pokud se o nich vůbec ví. Jsou to právě dyslektické děti, které se potýkají se zvládáním cizích jazyků, a v mnoha případech to vede k nezbytnému opakování ročníku. Velmi záleží na jazykové sekci, ve které je dítě umístěno, protože jednotlivé jazykové sekce podléhají svým vlastním národním autoritám a jejich přístup k této problematice se může velmi lišit. Švédský vzdělávací systém je znám pokrokovým přístupem k poruchám učení a ve švédské sekci na Evropských školách tomu není jinak, o tyto děti je dobře postaráno. Celkově však není škola svým intelektuálním pojetím uzpůsobena individuálním a speciálním potřebám dětí. Jako by se automaticky předpokládalo, že děti evropských úředníků a diplomatů jsou mimořádně nadané.

Rozvrh hodin je časově náročný, všechny děti na prvním stupni mají výuku pouze do 13 hodin, v pondělí a ve středu až do 16.30. Na druhém stupni probíhá vyučování do 16.30 také v pátek. Zvláště některé děti v prvních ročnících se nahuštěnému rozvrhu hodin obtížně přizpůsobují a mnohé z nich po návratu ze školy usínají. Ne všichni vyučující chápou, že je přemrštěné chtít po tak znavených dětech úkoly. Většina žáků nebydlí v blízkosti škol a denně dojíždí půl hodiny až hodinu. Absence musí být vždy řádně omluvena, pokud jde o několik dnů, pak vždy lékařem. Uvolnit žáka z rodinných a jiných důvodů je obtížné, ne-li nemožné, ke zpřísnění pravidel docházky vedly časté rodinné výlety úředníků i s rodinami do výletních letovisek. Ovšem bylo by naivní domnívat se, že se i za těchto okolností vysoce postavený diplomat „nějak“ nedomluví s učitelem.

Stejné problémy jako všude

Odměnou za školní dřinu jsou prázdniny, a to v celkem pravidelných intervalech s odstupem 6 až 7 týdnů. Pro pracující rodiče to může představovat tvrdý oříšek, protože pokud nepracují pro Evropské instituce a jsou privátními samoplátci, pak nemají nárok na umístění svých dětí v družině, a to nejen v době prázdnin, ale také během školních dnů. Většina rodičů pochopitelně nemá k ruce žádnou babičku či tetičku, která by se o jejich potomky po škole postarala, a někdo to udělat musí, ve většině případů je to matka. Systém samotných Evropských škol se tak dostává do přímého rozporu s nedávnými návrhy evropských úředníků na povinné zavádění jeslí, aby umožnili matkám pracovat na plný úvazek. Navrhovaný koncept totiž přesvědčivě nefunguje pro samoplátce ani v rámci jejich vlastních zařízení. Snadné to není ani se školním stravováním, protože jídelna podobající se těm českým s vývařovnou obědů se v těchto školách nevyskytuje. Obědy se většinou dováží, jejich cena není nízká a nabízené mezinárodní pokrmy se nijak nepodobají těm českým, většina dětí je během několika týdnů odmítá jíst a raději si nosí jídlo z domu. Škola na připomínky rodičů reaguje postesky nad nedostatkem financí k zajištění kvalitního provozu jídelen a družin. (Je to spodivem, protože jídelny pro úředníky v budovách institucí jsou naproti tomu velmi kvalitní.)

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2009
nebo v On-line archivu.

Upozornění všem uživatelům on-line archivu časopisů. V úterý 28. 4. 2009 proběhne výměna vstupních hesel do on-line archivu článků časopisů Děti a my, Psychologie dnes, Rodina a škola, Informatorium 3 - 8. Všichni stávající předplatitelé dostanou včas nová hesla mailem.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy