5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > JAK POMOCI DĚTEM S VÝBĚREM POVOLÁNÍ

JAK POMOCI DĚTEM S VÝBĚREM POVOLÁNÍ

Autor: -red- | Datum: 16.2.2007 | Vydání: 2/2007

Monika Bartoníčková je prezidentka české Chapter Mezinárodní asociace koučů. Má mnohaleté zkušenosti s koučováním a mentorováním manažerů. V únoru vychází její kniha Kariérové koučování. Jak by radila vybírat povolání?

Koučování si mnoho lidí stále spojuje jen se sportem. Co to přesně znamená být koučem v oblasti rozvoje lidských zdrojů?

Kouč pomáhá lidem upřesňovat si svoje cíle, volit strategie jejich dosažení a svá rozhodnutí pak dotahovat do konce. Stručně řečeno se kouč snaží dostat z lidí to nejlepší a umožnit jim plnit si své sny.

Proč se zabýváte tématem kariérového koučování?

Práce nám zabírá třetinu života. Když je člověk spokojený v práci, tak se to promítá i do jeho osobního života. Také dosažení spokojenosti v práci bývá jednodušší než v soukromém životě. Vzít to tedy od pracovní spokojenosti znamená vzít to za lehčí konec.

Jaký je rozdíl mezi kariérovým koučováním a kariérovým poradenstvím?

Kariérové poradenství dává řešení, kariérové koučování nechává odpovědnost a způsob řešení na klientech. Poradce vám nabízí řešení, kouč ho s vámi hledá. Poradce si myslí, že nejlepší řešení zná, kouč ví, že nejlepší řešení může objevit jen klient sám. Nechci tím v žádném případě kritizovat práci kariérových poradců, naopak si myslím, že v některých okamžicích mohou pomoci lépe než koučové.

Co pro člověka představuje práce?

Věřím, že každý člověk má potenciál, aby ve své práci nalezl poslání. Tuto skutečnost znázorňuje Dalajlámova pyramida, která funguje podobně jako pyramida Maslowova (tj. po dosažení spodního stupně stoupáme výš – poznámka red.). Na dolním patře je nejzákladnější funkce práce – zdroj obživy. Na prostředním možnost kariéry a na třetím nejvyšším je vnímání práce jako poslání. Naše doba umožňuje lidem masivně se dostávat do vyšších pater této pyramidy. Dříve byla práce pro většinu lidí pouze zdrojem obživy a jako o možnosti seberealizace se o ní neuvažovalo. Úkolem kariérového kouče je pohybovat s lidmi směrem nahoru.

Ano, to si dokážu představit například u prodejců praček, ale jak je to u učitelů nebo například lékařů? Ti mohou mít v České republice obsaženou třetí úroveň pyramidy, ale na prvním a druhém stupni strádají.

Učitelé, lékaři, sociální pracovníci a možná i jiní mají pyramidu obrácenou. Věřím, že tento stav není dlouhodobě udržitelný a společnost pochopí, že rozvoj lidských zdrojů je naprostou prioritou, jako to pochopili v mnoha jiných zemích, z mé zkušenosti mohu jmenovat Irsko a Nový Zéland. Nedocenění učitelů je obrovský prohřešek naší doby. Učitele, kteří ve škole zůstávají a odvádějí skvělou práci, považuji za svého druhu hrdiny dnešní doby.

Znamená to, že by práce měla být hlavně zábava?

V podstatě ano. To je velký historický zlom. Poprvé v dějinách uplatňujeme na pracovním trhu svou osobnost – jací jsme, jaké jsou naše dovednosti, jaké jsou naše zájmy. Ještě naši rodiče často považovali práci za něco, co se prostě musí vydržet.

Tvoří si lidé v České republice svou kariéru?

Právě že vůbec ne! To je také důvod, proč jsem psala knihu o kariérovém koučování a snažím se v této oblasti něco změnit. U mnoha lidí sleduji jakýsi paradox – jsou hrdí na to, že jsou jim nabízeny nové pozice, které bez předchozího hledání přijímají. Hledání práce považují za podřadnou činnost. O sobě uvažují jako o zboží, které si firmy mohou vybírat. Myslím, že by to mělo být přesně na opak. Do výkladní skříně by si lidé měli postavit zaměstnavatele s jejich hodnotami a způsobem práce. V práci stráví člověk neuvěřitelné množství času. Při jejím výběru by měl zvažovat mnoho věcí a mezi zaměstnavateli vybírat. Při pohovoru je považována role zaměstnavatele za silovější pozici, ale mělo by to být naopak. Už se k tomu ale v některých oblastech směřuje. Pro mnohé nadané lidi se zaměstnavatelé předhánějí ve formulaci nabídek. Ve školství to u nás zatím tak není, ale například v Americe se střední školy o dobré profesory přetahují.

Podle průzkumů mají na výběr povolání největší vliv rodiče. Je tomu tak správně?

Carl Gustav Jung řekl, že málo co má na nás větší vliv než nesplněné touhy našich rodičů. Prostřednictvím dětí si plní své sny. To určitě nepovažuji za správné. Antony Robbins tvrdí, že v 16 letech už máme plně rozvinuté předpoklady, svůj talent, můžeme již odhalit své silné a slabé stránky. To je základ, od kterého by se volba povolání měla odrazit.

Jak můžeme zjistit slabé a silné stránky dítěte?

Talent mohou lépe rozpoznat učitelé než rodiče, kteří jej nevidí tolik ve výkonnostních momentech. Rodiče zase lépe rozeznají motivaci dítěte. Výběr povolání by se měl co nejvíce řídit zájmy dítěte. Když má někdo nějaký koníček, je ochoten mu věnovat spoustu času, nepočítá, jak dlouho činnost dělá, automaticky se v této oblasti vzdělává a zdokonaluje. Pro zjištění zájmů dítěte můžete použít vykládání kartiček s činnostmi (viz box). Na rozdíl od testování je to aktivita, jejíž výsledek si ovlivňuje dítě samo, a je tudíž ze něj zodpovědné. To je pro jeho další rozvoj klíčové.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy