5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jak se bránit kyberšikaně? Pomůže prevence!

Jak se bránit kyberšikaně? Pomůže prevence!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 6.10.2011 | Vydání: 8/2011

Internet, e-mailová komunikace nebo textové zprávy jsou užitečné nástroje, ale mohou se stát i nebezpečnými zbraněmi. Oběti kyberšikany o tom vědí své. Kyberšikaně do určité míry „nahrává“ i fakt, že moderní komunikační prostředky neumíme bezpečně používat.

Jak se bránit kyberšikaně? Pomůže prevence!

Vanessa Rogers z Velké Británie řadu let pracuje s mladými lidmi ve věku 11–24 let. Nejprve působila jako učitelka a pak „přesedlala“ na práci sociální pracovnice. Své zkušenosti z práce s mladými lidmi zúročila v řadě úspěšných knih. Loni vydala knihu o kyberšikaně, která nyní vychází v českém překladu. A kyberšikany se týkal i rozhovor, který jsem s Vanessou vedla – v duchu její nové knihy – přes e-mail. Kyberšikana je podle Vanessy Rogers jednou z podob šikany. Její výskyt bohužel stále narůstá. „Pachatelem kyberšikany je ten, kdo používá digitální technologie, jako jsou textové zprávy, chatování, e-maily a webové stránky, k tomu, že trápí, obtěžuje nebo ztrapňuje druhé lidi či je napadá a pomlouvá. Ačkoli tato forma šikany postihuje i dospělé, dokonce i na pracovišti, mnohem častěji se vyskytuje mezi dětmi a mladými lidmi. Podle mé zkušenosti je kyberšikana spíše ženskou záležitostí. Tím nechci říci, že by se jí nedopouštěli muži, a samozřejmě i muži bývají její obětí. V roce 2009 jsme v rámci jednoho výzkumu provedeného ve Velké Británii zjistili, že čtvrtina britských děvčat někdy zakusila kyberšikanu, a to v mnoha podobách – od obtěžujících telefonátů přes zveřejnění ztrapňujících fotek po zneužití identifikačních údajů a krádež internetové identity.“

Útočníci přitom často spoléhají na své kamarády. „Doufají, že se k nim přidají, a tím se kyberšikana posílí. Mnozí se připojí, i když by měli možnost pomoci oběti útočné kampaně, a to i když si uvědomují, co svým chováním způsobují. K rychlému zintenzivnění jednotlivých případů přispívá i anonymita internetového světa. Je snadné zůstat nepoznaný,“ vysvětluje Vanessa Rogers záludnost kyberšikany. Dodává, že kyberšikana postihuje i známé osobnosti; nejde jen o bulvární média, která své „zprávy“ zveřejňují na internetu, ale například o napadení jejich webových stránek hackerem nebo obtěžování textovými zprávami.

Důležité jsou důkazy

Co dělat, když dostaneme nevhodný, obtěžující nebo agresivní e-mail? Podle Vanessy Rogers by děti měly vědět, že by jej měly uložit nebo vytisknout a svěřit se s ním dospělému, kterému důvěřují. „Obvyklá reakce na takové zprávy vypadá tak, že je co nejrychleji smažeme a snažíme se na ně zapomenout. Ale pokud by situace došla tak daleko, že by daný případ kyberšikany řešila policie, je potřeba předložit důkazy. V případě, že k napadání dojde v průběhu chatování nebo například na ICQ, neměli bychom se s agresorem hádat, tím se věc jen zhorší. Útočné zprávy je také potřeba si uložit. Také je dobré zaznamenávat si, co a kdy se stalo. Tím rovněž usnadníme případné vyšetřování. V případě, že na nás někdo útočí na Facebooku, můžeme se obrátit na správce webu a útoky nahlásit. Všichni mladí lidé by si měli dobře rozmyslet, zda chtějí odeslat urážlivou zprávu nebo e-mail nebo na Facebooku urážlivě okomentovat něčí fotografii. I když si myslí, že to je vtipné, vtip je vtipem jen tehdy, když se smějí všichni.“

Není cesty ven

Vanessa říká, že mladí lidé, kteří se stanou obětí kyberšikany, se dostávají do bezvýchodné situace. Nevědí, jak z ní ven. „Upadají do frustrace a deprese, nechtějí chodit do školy, protože se tam potkávají s těmi, kdo je šikanují. A někdy přesně nevědí, kdo z jejich okolí na ně útočí. V extrémních případech se oběti šikany sebepoškozují, nebo se dokonce pokusí o sebevraždu.“ Dobrá zpráva je, že obětem kyberšikany mohou pomoci dospělí. „Je dobré, když učitelé a vychovatelé věnují pozornost chování svých žáků a zaznamenávají změny ve skupině. Když zaregistrují, že se někdo dostává na okraj skupiny, mohou vhodnou intervencí předejít případné šikaně. Mnohé změny, ztrapňování spolužáků nebo útoky na vybraného jedince, ale probíhají v případě kyberšikany na internetu,“ říká Vanessa Rogers. Vzhledem k tomu, že kyberšikana je úzce provázaná s tím, co se děje ve třídě nebo ve skupině, může si pozorný učitel všimnout varovných signálů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy