5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jak se ve Francii učí české děti

Jak se ve Francii učí české děti

Autor: Blanka Gruntová | Datum: 4.5.2012 | Vydání: 5/2012

Ve školním roce 2009/2010 navštěvovalo základní školy v České republice 13 839 cizinců. Rozhodně to není zanedbatelné číslo a jen málokterý učitel se s takovým žákem doposud nesetkal. Stejně tak se řada českých dětí ocitá na školách v cizině. Co je tam přivádí? Jsou v cizí zemi rády? Jak vzpomínají na první den ve škole? Kolik dnů, týdnů, měsíců, let jim trvalo, než se začaly v novém jazyce cítit uvolněně? Jsou na sebe hrdé, kolik překážek dokázaly zdolat? Ještě stále se trochu stydí promluvit nahlas před celou třídou? – Neumím na tyto otázky odpovědět, ale mohu vám dát nahlédnout do světa českých dětí, které se v roli žáků-cizinců ocitly ve Francii.

Jak se ve Francii učí české děti

Země galského kohouta má vzhledem ke své historii a migrační politice s touto problematikou mnohem delší zkušenost než Česká republika, první organizační doporučení k výuce žáků s odlišným mateřským jazykem pocházejí z počátku sedmdesátých let (viz box). Přesto však ani zde, alespoň podle francouzské odborné literatury, nemají pedagogové snadnou práci: chybí státní program, není zajištěna koordinace mezi různými typy přípravných tříd a mezi učiteli přípravných a běžných tříd, velmi nedostatečná je i odborná průprava učitelů (např. všichni vyučující v přípravných třídách by měli mít specializaci „francouzština jako cizí jazyk“ nebo „francouzština jako druhý jazyk“, ve skutečnosti jich toto vzdělání má jen velmi málo). Fatima Davin-Chnane k tomu v publikaci Immigration, Ecole et didactique du français říká: „Učitel v přípravné třídě má někdy dojem, že svoji práci neumí nebo že ji nedělá, jak má. Cítí se jediným zodpovědným za výuku, připadá si jako kutil, když si sám stanovuje cíle a obsah výuky i způsoby evaluace.“

Je možné, že podobná slova by rádi vyřkli také někteří z českých pedagogů, kteří se upřímně snaží přizpůsobit svoji výuku kolektivu složenému z českých dětí i z cizinců. Není to jednoduchá práce, a jak je vidno z francouzských pramenů, učitel v ní i navzdory snahám státu situaci řešit zůstává obvykle osamocen. Tři náhodně vybrané příběhy českých dětí ve Francii jsou tu jako připomínka toho, jak moc na empatii, zkušenostech a intuici každého pedagoga záleží. Děti, které hovoří doma jiným jazykem než ve škole, to alespoň zpočátku opravdu nemívají snadné.

MARTIN

Martinovi rodiče se narodili a vyrostli v České republice. Touha poznat svět je přivedla nejprve do USA, poté do Velké Británie a nakonec se usadili ve Francii. Návrat do vlasti zatím nezvažují.

Martin se narodil v Británii, rodiče se přestěhovali do pařížské aglomerace, když mu bylo čtrnáct měsíců. V prvním roce života na něj maminka mluvila střídavě česky a anglicky, aby měl základy obou jazyků, neboť se domnívala, že bude vyrůstat v Británii. Po příjezdu do Paříže ovšem výhradním jazykem v rodině zůstala čeština, neboť ona v té době francouzsky ani neuměla. Velmi brzy jej ovšem začala posílat dvakrát týdně do jeslí, aby se naučil jazyk. Vzpomíná na toto období takto: „I když rozuměl, sám toho učitelkám nikdy moc neřekl. A když jsme se bavili doma, co umí a co by nám chtěl říct, básničku řekl, nějakou francouzskou, básniček uměl hrozně moc… my jsme viděli, že se tam jako něco naučí, ale když jsme chtěli, aby nám řekl nějakou větu ve francouzštině, třeba „jmenuji se Martínek“, tak měl úplně blok, nechtěl nic říct, nevím proč.“

Po nástupu do mateřské školy je nová paní učitelka varovala: „Nic neumí a bude mu to chybět, jestli myslíte, že tady budete delší dobu.“ Začali chodit k odbornici na rozvoj řeči, podle ní měl Martínek ve slovní zásobě asi rok skluz za francouzskými dětmi. Na radu paní učitelky posílili vliv francouzštiny i doma, začali Martínkovi předčítat v tomto jazyce knížky, a především mu pouštěli krátké filmy nebo pohádky nahrané na CD, neboť se báli, že mu předají svůj slovanský přízvuk. To je mimochodem matčina největší starost doposud – podle jejích slov se Martínek za nedokonalou výslovnost svých rodičů zřejmě stydí, poněvadž v přítomnosti rodilých mluvčích s nimi nikdy francouzsky nepromluví ani slůvko.

Snadný nebyl ani přechod na základní školu, Martínek měl však prý štěstí na vstřícnou paní učitelku, která navíc měla k České republice osobní vztah. Hodně mu s učením pomáhala, vytvářela pro něj zvláštní pracovní listy.

Dnes chodí Martínek do čtvrté třídy francouzské základní školy. Jeho maminka nám vypráví, jak se společně připravují na vyučování: „Třeba teď se v biologii učili žaludek. Když tu látku doma probíráme, tak spolu projdeme ta slovíčka, co ještě nezná. A je jich hodně, že se až divím, jak to vůbec může pochopit. Tak to překládáme, aby vůbec věděl, co to je. Ve francouzštině to učitelka taky vysvětluje samozřejmě, ale to je látka, která v běžným životě… děti se o trávicím traktu nebavěj, že jo. Ty slovíčka on slyší poprvé. Učitelka to dá do takovejch souvislostí, že ostatní děti s těma výrazama asi do styku už přišly, Martin to taky tak nějak napůl pochopí… Ale pro jiný děti je tak 10 až 15 % slov novejch, pro Martina 50, takže to je pro něj těžší.“ (Autentické odpovědi respondentů vypovídají o jazykovém prostředí, v němž děti vyrůstají, proto jsme je nikterak neupravovali – red. pozn.)

Přes všechny těžkosti však Martin ani jeho matka o žádné změně neuvažují. Její syn má sice české kořeny, ale „vzděláním bude Francouz“ a na odchod z Francie je podle ní již pozdě. Martin si takovou možnost snad vůbec nepřipouští.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 5/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy