5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > JAK ZÁKLADNÍ ŠKOLA POŠKOZUJE DĚTI

JAK ZÁKLADNÍ ŠKOLA POŠKOZUJE DĚTI

Autor: Jan-Michal Mleziva | Datum: 8.10.2008 | Vydání: 8/2008

Stát zajišťuje naplnění práva na vzdělání prostřednictvím povinné školní docházky. Jakkoli je však školní vzdělávání prospěšné, dochází v určitých ohledech též k negativnímu působení základní školy na děti či přímo k jejich poškozování, a to v prvé řadě na jejím prvním stupni. Toto tvrzení, pro někoho možná dosti zarážející, potvrzují má dlouholetá sledování základní školy jak očima učitele, tak i rodiče.

Naše základní školství prochází právě obdobím reformních změn, od nichž se oficiálně očekává zásadní obrat ve způsobu vzdělávání. Bohužel kvůli polovičatosti, s níž byla reforma připravena, je třeba se škodlivými vlivy školy nadále počítat.

Od roku 1989 se podstatně změnilo prostředí, v němž děti prožívají své dětství a do něhož následně dospívají. Tempo změn je tak prudké, že pro jednotlivce je velmi obtížné držet s nimi krok. Pozice, úloha, ale též stabilita rodiny byly změnami ve společnosti dosti oslabeny, čímž dochází často k postižení osobnosti dítěte. Před školou jakožto profesionálním zařízením (na rozdíl od rodiny) vyvstávají do budoucna nové úkoly. Jenže jsou to právě školy, kdo se zavádění důležitých novot vzpouzí s odvoláním se na přání „nezasvěcených“ rodičů, ignorujících nejnovější poznatky pedagogických věd.

První stupeň neplní svou funkci

Stěžejní postavení v systému vzdělávání zaujímá první stupeň základní školy. Jeho význam nespočívá pouze v budování základu pro další vzdělání, ale též v utváření vztahu ke vzdělávání v celé jeho šíři. Obecně se na první stupeň (a to často i ve školách) nahlíží s jistým despektem, což se ještě donedávna projevovalo i vyššími učitelskými úvazky oproti druhému stupni. Nynější sjednocení úvazků učitelů obou stupňů však není výsledkem uznání vyššího významu prvního stupně, ale zohlednění stejného stupně vzdělání učitelů. Stále nám ještě schází pochopení Komenského, který tvrdil: „Učitel nejnižší třídy by měl být nad jiné moudřejší a má být také získán za plat nad jiné větší.“ Čím mladší žák, tím větší díl zodpovědnosti. Chyby, jichž se dopouštíme, jej pak mohou poznamenat na celý další život. (Toho však učitelé nebývají svědci.) Aby tedy mohl první stupeň základní školy plnit zdárně svou funkci, vyžaduje fundovanou osobnost učitele, kterou zatím pedagogické fakulty nejsou s to připravit. Katedry primární pedagogiky sice provádějí úpravy svých studijních plánů, ale doposud nedošlo k takovým změnám, které by zajistily potřebnou fundovanost učitele prvního stupně. Jejím základem je plné vědomí celkově možného rozsahu působení vlastní autority a z toho plynoucí zodpovědnosti, neboť žáci této věkové kategorie přistupují ke svému učiteli s maximální otevřeností a důvěrou, a to bez jakéhokoli kritického odstupu.

Výrazná koncepční změna, která na první stupeň negativně dolehla (a následně i na druhý a třetí stupeň), nastala v roce 1976, kdy byla zahájena přestavba soustavy vzdělávání v ČSSR. První stupeň pozbyl svůj pragmatický charakter zaměřený na skutečné vzdělávací potřeby dítěte a svou nově zavedenou akademičností, byť v primitivní formě, se stal nepřiměřený věku žáků. Zcela předčasně byly děti nuceny používat abstraktní pojmy, které představovaly pro řadu z nich překážku v porozumění učební látce, a to záhy po nástupu do 1. třídy. To lze doložit na drobném příkladu: Srozumitelný název předmětu Počty byl nahrazen označením Matematika; konkrétní operace sčítání již nezněla „dvě hrušky a dvě hrušky jsou čtyři hrušky“, nýbrž „dvě hrušky plus dvě hrušky se rovná čtyři hrušky“. Samozřejmě i jazyk učebnic neodpovídal úrovni myšlení žáků. Bohužel až do současnosti nedošlo z tohoto hlediska k potřebné korekci, takže žáci (kromě mimořádně nadaných) jsou permanentně přetěžováni. Učitelé, kteří si tuto skutečnost uvědomují, však mají pouze možnost tlumit sílu poškozování dětí.

Příliš mnoho učiva

Nepřiměřené množství učiva, navíc bez jeho dostatečného pochopení, nevede děti k poznání světa, ale spíše k přesvědčení, že obsah vzdělávání představuje svět sám pro sebe. Učení tak ztrácí svůj původní smysl a ústřední motivací se stává získání co nejlepší známky. Děti se ženou za jedničkami, popř. odpovídajícím slovním hodnocením. (Slovní hodnocení musí být podle školské legislativy převoditelné do klasifikačních stupňů, takže situaci nijak neřeší.) Namísto uspokojení zvídavosti dětí způsobuje první stupeň základní školy to, že žáci se většinou cítí školou otráveni, což zcela ovlivňuje jejich vztah k učení v dalším životě. Oficiální požadavek, aby byla u žáků vypěstována potřeba vzdělávání, zůstává pouhou formalitou.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy