5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jak prohrát co nejpomaleji

Jak prohrát co nejpomaleji

Autor: Nina Rutová | Datum: 8.3.2013 | Vydání: 3/2013

Studenti medicíny oceňují nejen odbornost přednášek MUDr. Radvanského, ale také jeho pedagogický um a lidský přístup. Zkouší je formou rozhovoru a pátrá po tom, jestli student problému opravdu rozumí nebo se jen našprtal. „A co by se stalo, kdyby…“ Nebo: „Já vám tu zkoušku zapíšu, ale přijďte si ještě poslechnout své dva tři kolegy, až je budu zkoušet. Myslím, že by vám to mohlo prospět.“ A studenti k němu do přízemního pavilonu číslo 9, kde jsou nejen ordinace, ale také posluchárna a primářova pracovna, rádi znovu přijdou. Nad vší odborností a znalostmi totiž stále tepe zdravý selský rozum.

Jak prohrát co nejpomaleji

Co jste se za léta pedagogické činnosti naučil vy sám?

Studenti potřebují hesla, někdy zjednodušená až na hranici polopravdy. Ale jako kompenzaci za tu zjednodušenou polopravdu si pedagog musí dát práci navíc, tak aby s ní studenti uměli kontextuálně zacházet – a na to jsou příklady.

V řadě situací je lepší napřed načrtnout praktický problém a teprve potom k tomu trochu dovykládat teorii.

Student i přednášející umějí číst. Dataprojektor, do něhož učitel pouští snímky, které doslova čte, jsou naprostým neštěstím.

Chválit, chválit, chválit, když je alespoň maličko za co. Tohle platí pro studenty (tedy učitel má např. chválit studenta za chytře postavenou odpověď) i pro pacienty (tedy lékař má umět pochválit pacienta za trpělivý přístup ke své chorobě, i za cokoliv alespoň zčásti smysluplného, čím se pacient snaží rychleji uzdravit).

Co říkají studie o obezitě děti v České republice?

U nás byla největší akcelerace před pár lety, teď už křivka stoupá mírněji. Ale celá západní Evropa bije na poplach a přemýšlí, jak zařídit, aby děti jedly zdravě, měly více pohybu, vstaly od počítačů a hýbaly se. Myslím, že nejde o to, tu bitvu vyhrát, ale jak prohrát co nejpomaleji. Elektronizace je tak velká, že v tom nejsem optimista.

Co si máme představit pod prohrou?

Pro studenty používám příklad buřtózního Pepíčka – bývá to šašek třídy, který rád jí, zpočátku bývá i dost neposedný, je nešikovný. Časem, protože se trochu stydí a trochu ostatním nestačí, je to šašek s vysokým IQ, který hraje hry na počítači, přestává se hýbat a dotáhne to často (byť někdy se třemi bradami) dost daleko. Přinejmenším do pozdní puberty mu jeho tloušťka moc nevadí a nebezpečné je, že společnost se tomuto faktu přizpůsobuje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy