5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jen se tak trochu říznout…

Jen se tak trochu říznout…

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 2.11.2017 | Vydání: 9/2017

Na jednom z rodičovských internetových fór žádala o radu matka třináctileté dívky: Všimla jsem si, že Lucie má na předloktí tři rovnoběžné krvavé šrámy, všechny stejně dlouhé a s pravidelnými rozestupy. Tvrdila mi, že ji na zahradě poškrábal sousedův kocour. Opravdu může něco takového udělat kočka?

Jen se tak trochu říznout…

Nezvyklé zranění od kocoura, který dosud nikoho nepodrápal, budilo podezření i proto, že se mělo odehrát v zimě. Proč by Lucie běhala venku v tričku s holýma rukama, říkala si matka. Po čase si všimla, že dcera už má podobných ranek víc – některé zhojené, jiné čerstvé. Reakce chatujících maminek ji jen utvrdily v tom, co od počátku tušila: Její dcera si zranění způsobuje sama. Řeže se na pravém předloktí (je přece levák!), nejspíš žiletkou. Ale proč?

Snad nechce zemřít?!

Odpověď na tyto otázky hledají poměrně intenzivně psychologové a pedopsychiatři zhruba od 80. let minulého století, kdy toto téma přestalo být vnímáno jako tabu. Průzkumy v nejrůznějších zemích světa od Mexika, USA, Kanady přes evropské země až po Austrálii a Japonsko ukazují, že nejrizikovějším obdobím je právě dospívání, resp. věk mezi 12 a 18 lety.

Sebepoškozování mívá nejčastěji podobu pořezání na rukou či nohou, ale i pálení se cigaretou, drásání kůže do krve, vytrhávání vlasů. Rodiče, kteří odhalí známky tohoto trýznění, se často vyděsí, že u jejich dítěte propukla duševní nemoc nebo že jde o předzvěst sebevraždy.

Podle některých studií má zkušenost se sebepoškozováním 11 % dospívajících, jiné uvádějí až 20 %. Vesměs přitom jde o dívky a chlapce, kteří nemají žádné psychiatrické diagnózy ani osobnostní patologie. Fyzická bolest, kterou si působí, neznamená, že by chtěli zemřít. Je to spíš volání o pomoc, které jim má pomoct žít a vyrovnat se s psychickou bolestí, s traumatizující situací nebo prostě s vnitřní tenzí, zmatkem a prudkými výkyvy nálad od nadšení ke smutku a zklamání, které dospívání často provázejí.

Zvlášť v posledních dvou desetiletích zaznamenávají odborníci výrazný nárůst sebepoškozování mezi adolescenty. Slovenská školní psycholožka Štefánia Ferková upozorňuje, že svou roli v tom patrně sehrávají i sociální sítě. „Ty ses už někdy řezala?“ – „Jo, řezala jsem se.“ – „Já jsem se říznul zrovna včera!“ Takovou komunikaci zachytila matka jedné žákyně na dceřině Facebooku.

„Při přešetření problému jsem skutečně zjistila, že žáci a žákyně, zejména v sedmém ročníku, mají řezné rány na předloktí. Jako motiv svého jednání uváděli rodinné problémy, nudu, vyjádření svých pocitů navenek. Jiní jen mlčeli,“ říká Ferková.

Nejčastější důvody, proč si děti ubližují

Každý z odborníků, který se věnuje výzkumu tohoto fenoménu, má tendenci vytvářet vlastní kategorizaci, včetně různého řazení a pojmenování důvodů, ale na těch hlavních se v podstatě shodují.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 9/2017.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Kores Škola Michael Rozumíme penězům Gymnázium Amazon Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy