5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jsem jedináček, kdo je víc?

Jsem jedináček, kdo je víc?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 6.3.2017 | Vydání: 3/2017

Jsou sobečtí, neberou ohledy na druhé, neradi se přizpůsobují, neumějí spolupracovat a nechtějí se o nic dělit. Kdo že jsou ti asociální potížisté? No přece jedináčci! Kolik je na těchto tradovaných stereotypních tvrzeních o dětech bez sourozenců pravdy?

Jsem jedináček, kdo je víc?

Opravdu můžeme o jedináčcích říct, že jsou hýčkaní na výsluní rodičovské lásky a těžce nesou, pokud v jiném prostředí, třeba ve školní třídě, nejsou také neustále středem pozornosti? Faktem je, že prostředí, v němž dítě vyrůstá, skutečně ovlivňuje řadu jeho návyků, postojů a spolurozhoduje o tom, nakolik se které z vrozených charakterových rysů rozvinou, nebo zůstanou v pozadí. Počet a pohlaví sourozenců i pořadí, v němž se dítě narodí, rozhodně patří k významným charakteristikám rodinného prostředí. Jenomže základní rodinná konstelace sama o sobě ještě neříká, jak konkrétně se v dané rodině zmíněné vlivy prosazují. Takže tvrzení, že jedináček je nutně zhýčkaný, protože má všechnu rodičovskou pozornost jen pro sebe, je – často dost nespravedlivě – zjednodušující.

Na negativním hodnocení jedináčků se dost možná promítá doba, kdy první osobnostní typologie vznikaly, tedy 19. století, kdy byly početné rodiny naprosto normální. Vždyť rodina měla v průměru šest dětí! Jedináček byl podivnou výjimkou. Vyrůstal v neúplné rodině ovdovělého rodiče nebo ještě častěji s osamělou matkou a s cejchem nemanželského dítěte. Tedy někde poblíž opovrhovaného společenského dna, což mohlo u těchto jedináčků do určité míry souviset se sociálními deficity, s neurotickým osobnostním laděním či se sklony k závislostem. Případně z pohledu většinové společnosti bylo jedináčkem zpovykané šlechtické děcko, které „lakotní rodiče“ povili jen jedno, aby se rodinný majetek nemusel dělit. To je hned několik dobrých důvodů k tomu, aby se na tyto děti pohlíželo s jemnou apriorní nedůvěrou.

Dnešní rodina vypadá jinak. Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2015 připadá na českou ženu v průměru 1,57 dítěte, což je podle demografů „pokrok“, protože v uplynulých letech se hodnota mnohem výrazněji blížila k číslu 1. Rodina s jedním nebo dvěma dětmi je považována za nejběžnější. Tři děti jsou „ještě zvládnutelné“, pokud se ale kolem mámy a táty motá víc potomků, už budí pozornost okolí. A současný životní styl s nimi v řadě oblastí ani moc nepočítá. Vyzkoušejte si například, kolik dětských sedaček se vejde do běžného rodinného auta.

Jedináček je nejlepší přítel

V posledních desetiletích se objevily aktuálnější informace k tématu jedináčků, vycházející z výsledků psychologických studií rodinného života. Vůbec se například nepotvrdilo, že jedináčci jsou sobečtější než děti, které mají sourozence, ani to, že by byli výrazně dominantnější a agresivněji se prosazovali. Dnešní děti obecně vystupují daleko sebevědoměji než generace jejich rodičů, o prarodičích ani nemluvě, a jestli jsou to jedináčci, starší či mladší sourozenci, při tom nehraje nijak zásadní roli.

Ono sebevědomí – mnozí pedagogové by v řadě případů zvolili spíše termíny drzost a arogance – souvisí daleko víc s celkovým přístupem společnosti k dětem. Jedno, dvě i tři je totiž podstatně méně než šest, osm či deset. A čeho je méně, to získává na ceně. Jednoznačně to potvrzují i sociologické průzkumy – hodnota dítěte výrazně vzrostla a této „cenné komoditě“ věnujeme podstatně více pozornosti, dbáme na dodržování jejích práv a příliš nemluvíme o jejích povinnostech.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2017 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Kores Rozumíme penězům Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy