5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jsem rád, že nyní na ministerstvu nejsem

Jsem rád, že nyní na ministerstvu nejsem

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 7.12.2011 | Vydání: 10/2011

Jindřicha Kitzbergera není v oblasti školství potřeba příliš představovat. Veřejných funkcí už zastával mnoho - od předsedy Asociace pedagogů základního školství ČR či předsedy Stálé konference asociací ve vzdělávání po funkci náměstka ministra, kterou zastával do loňského roku. Nyní déle než rok působí jako ředitel soukromých škol Duhovka group. Jak vnímá současnou politiku ministerstva ze své staronové pozice ředitele školy?

Jsem rád, že nyní na ministerstvu nejsem

Kde je vám, pane řediteli, líp, ve škole, nebo na ministerstvu?

Myslím, že je mi líp ve škole. Za tím „líp“, cítím nějakou vnitřní pohodu a srdce, za kterým mě to táhne. Prostředí, ve kterém teď jsem, je příjemnější a pohodovější.

Takže jste rád, že teď na ministerstvu nejste?

Dneska určitě jsem velmi rád, že tam nejsem. Tak, jak vypadá to ministerstvo teď, bych se tam necítil dobře. Abych se cítil dobře, potřebuju mít k sobě tým, se kterým si navzájem věříme a jdeme dopředu. Lidé, se kterými pracuji, musí být do určité míry stejně naladěni, mít stejné koncepční představy jako mám já. Proto bych teď na ministerstvu být nemohl.

Hodně lidí vnímá, že politika současného ministerstva jde proti cílům, které byly vytyčeny řekněme před šesti lety. Jak to vidíte vy?

V řadě bodů se jde skutečně protisměrně. Což by nebylo nutně špatně, kdyby k tomu byly nějaké podklady. Nejhorší totiž je, že politika ministerstva není čitelná. Kdyby byla udělána nějaká analýza, na základě které by bylo řečeno, jak se bude dále postupovat, tak by i ty protisměrné kroky mohly být v pořádku. Pokud se však rozhoduje nečitelně a z mého pohledu nahodile, zřejmě na základědojmů a pocitů, tak si myslím, že je to špatně. Má to drtivý dopad na školskou veřejnost, která čím dál tím méně důvěřuje jakýmkoliv koncepčním změnám, které přicházejí ze shora.

Pod vaše vedení na ministerstvu spadalo i řízení kurikulární reformy. Jaká byla situace na školách, když jste odcházel?

K tomu jsme dělaly nějaké výzkumy. O podstatě reformy byla informovanost ve školách velmi nízká. Školám nebylycíle přesně a dobře vysvětleny. Ve školách to bohužel často pochopili jinak, než to by myšleno. Například se často objevoval mýtus, že staví faktické znalosti a to, co ta reforma sleduje nějaké obecnější dovednosti, kompetence, do protikladu. Pro mnohé učitele se tak reforma stala symbolem toho, že se děti mají stále méně se učit, spíše si hrát a nenabývat vědomostí. Ve skutečnosti to v žádném protikladu není, naopak to na sebe dobře navazuje. Ale chyběl zde článek, který by toto dobře vysvětlil. A chyběla školení, zejména ředitelů, která by to dokázala zprostředkovat.

Jaký očekáváte vývoj v této oblasti nyní? Ministerstvo podporu reformě už příliš neposkytuje. Změnila vůbec reforma něco?

Určitě to se školským terénem pohnula. I když se to zdaleka nepodařilo, tak jak jsme si představovali. V mnohých školách však nastaly významné změny. Obávám se ale, že část té přidané hodnoty zmizí. Už předtím byl problém, že stát dostatečně jasně neříkal prostřednictvím všech politiků a úředníků, že tohle je ta reforma, kterou chceme. Nyní, když se to úplně vytratí, a zůstane to pouze na vnitřní síle úředníků, si nedělám velké naděje.

Jak se na vašem novém působišti vyrovnáte s plošným testováním v páté a deváté třídě?

Naše škola s ním problém mít nebude. Dokážeme se mu přizpůsobit. Tím, ale neříkám, že je to v pořádku. Mrzelo by mě, kdyby nastalo to, co se nyní hodně zmiňuje jako alternativa, že by výsledek testů v tom kterém ročníku měl mít nějaký vážný dopad na další dráhu a život dítěte. Takhle se ty testy určitě využívat nemají. Pokud máme zavést nějaký silný nástroj, jako jsou plošné testy, mělo by být dopředu rozmyšleno, na co ty testy použijeme a podle toho ty testy konstruovat. Úplně něco jiného jsou testy, které mají pomoci dítěti, rodiči a učiteli odpovědět na otázku, jak se dítě naučilo nějaký standard a oni všichni pak společně pracovali na tom, aby dítě standardu dosáhlo. Odlišná věc je, když tvoříme test, který nám má děti roztřídit na schopnější a méně schopné. Například při přijímacích zkouškách na gymnázium. Univerzální testy prakticky tvořit nelze. A pak je tu druhá věc: obecně výsledky našich dětí hodně závisí na rodinném prostředí, ze kterého pocházejí. Tato závislost je u nás silnější než v jiných evropských zemích. To znamená, že česká škola nedokáže vyrovnat případný handicap z rodiny. Vzdělávání je kvůli tomu svým způsobem nespravedlivé, protože nedokáže s tímto fenoménem dobře zacházet. A když k tomu nasadíme testy, které toto exaktně změří a potvrdí a ještě řeknou, že, když nedosahuješ nějakého výsledku, tak se ti vzdělávací cesta zavírá, tak je to hodně špatně.Je potřeba si uvědomit, že výsledek je také závislý na náhodě – v jaké kondici dítě je, když píše test ataké na škole, jestli dokáže nespravedlnost ze sociálního prostředí vyrovnat.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 10/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 4, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy