5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Kdo to má učit, když to nikdo neumí

Kdo to má učit, když to nikdo neumí

Autor: Adam Rut | Datum: 8.2.2013 | Vydání: 2/2013

S Jiřím Stivínem jsme si povídali v jeho domě ve Všenorech u Prahy, kde založil Centrum pro improvizaci v umění a pravidelně zde pořádá improvizační díly pro děti i dospělé s názvem CAP-ART. Jiří Stivín sice na podzim oslavil sedmdesáté narozeniny, ale energie má snad víc než všechny děti a všichni dospělí, se kterými na CAP-ARTu hrál, dohromady. Jen během měsíce října odehrál dvaadvacet koncertů.

Kdo to má učit, když to nikdo neumí

Rozhovor jsme vedli průběžně celý den, za námi se nepřetržitě ozývaly zvuky fléten, klavíru, kytary a do rozhovoru se zapojovali všichni, kteří stáli kolem, zejména kytarista Jaroslav Šindler, který se workshopu zúčastnil jako lektor. Přišel jsem ráno a mistr právě vstával po včerejším náročném večerním koncertu v rámci CAP-ARTu. Když jsem se s kytarou v levé ruce a s diktafonem v pravé představil a požádal o rozhovor pro časopis Rodina a škola, řekl mi, že s tou výchovou je to problém: Nejdůležitější povolání na světě, který se nikde neučí, je vychovávat děti a vládnout, řekl mi. Náš rozhovor jsem zaznamenal, tak jak Mistr mluví – zásadně „jak mu zobák narost“.

Proč je učení problém?

Všichni to dělají jako amatéři. – A co je srandovní, že to nikdo neumí. Tak vy jste z Rodiny a školy! Každý se snaží vymyslet nějakou teorii, ale je to všechno na prd, vždycky si to jde totiž svým vlastním životem.

Myslíte si, že být učitelem se naučit nedá?

Kdo to má učit, když to nikdo neumí. To je to samý, jako když teď všechny děti hrajou na zobcovou flétnu a učí je lidi, který na to neumějí hrát. A na každý škole, mateřský škole, všude se hraje na zobcový flétny. A ti učitelé na ně neuměj, a ani umět nemůžou, protože se to oficiálně neučí. Teď se to zaplaťpánbůh trochu změnilo, ale my jsme byli snad jedna z posledních zemí na světě… Já jsem učil na konzervatoři, ale jen bubeníky a harmonikáře, protože dechaře to nezajímalo. A zavolal mi jednou nějakej člověk a říká „pane profesore, já jsem teď právě absolvoval konzervatoř na trubku, dostal jsem místo v Českých Budějovicích v hudební škole a budu učit taky zobcovou flétnu, nemoh´ byste mi k tomu něco říct? Od zítřka začínám učit… Tak jak k tomu ty děti přijdou. Ale to samý je i v jinejch oborech… Taky nemám na to žádnej patent, ale v mým případě si myslím, že jim neříkám žádný kraviny.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy